Utajené manželství II.

Staronový začátek

Minerva si s Poppy sedla na ošetřovně a nad šálkem čaje probíraly události posledních měsíců. Asi po klábosení  hodině se Minerva s přítelkyní rozloučila a pokračovala k sobě do kabinetu. Začala vybalovat. Tolik jí to chybělo. V hlavě jí rotovalo tisíc myšlenek, vzpoměla si, jak tuhle místnost navštívila poprvé coby jedenáctiletá holčička, a to jen proto, aby si odbyla svůj první a poslední školní trest, vybavilo se jí jak o pár let později se tu lopotila s přeměnou do její zvířecí podoby a na den, kdy se jíto konečně povedlo na poprvé a bez jediné chybičky a taky den, kdy sem nastupovala už coby učitelka. Usmála se sama nad sebou, byla mladá, plná ambicí, energie a života.
Dnes se sem vrací jako stará moudrá žena poznamenaná krutostí a radostmi, které život přináší, v Minervě se cosi pohnulo a oči jí zvlhly, rukou přejela po kamenné zdi, jindy tak chladné, dnes jakoby z ní sálalo teplo, které mohla cítit jen ona. Místnost ji vítala, Minerva to cítila. Vybalila si a najednou se jí zastesklo po Cince. Cinka. Jakpak se ta má? Musí ji dostat zpátky. Využila dnešního volna a pomocí letaxu se dostala k Malcomovi domů.
Z krbu přímo vyletěla a skončila na koberci bratrova obýváku ,,Minervo, co to, jak.?"
Malcom se zakoktal a jeho žena zděšeně vytřeštila oči.
,,Omlouvám se, letaxem jsem dlouho necestovala."
,,Co se stalo?"
,,Víš Malcu, rozhodla jsem se vrátit se do Bradavic. Albus za mnou včera byl a přesvědčil mě. Už kvůli malému Potterovi. Co na to vlastně říkáš?" Malcom si vyměnil pohled se svou ženou ,,nevím, co Ty-víš-koho zastavilo, co ho zničilo. Ale jedno je jasné, on neumřel, slyšel jsem, že svou duši rozdělil do několika viteálů, jikdo neví do kolika a jak vypadají, ale je to tak."
,,Pro Merlina. Je možné, že, že by mohl být maličký Harry taky viteál? Nikdy jem se o tyhle věci zrovna nezajímala, takže vážně nevím, jestli to je vůbec možné, udělat z živého člověka viteál. Vím, že můžeš někoho očarovat nebo zaklít, ale udělat z někoho schránku pro zlomek své duše?" Minervin pohled se střetl s pohledem Malcovy ženy. Pokoj naplnilo ticho, které přerušil Malcom ,,my to nevíme Minnie, ale Albus by to mohl vědět.“ 
Do místnosti vešla Cinka s podnosem a sušenkami, tác malé skřítce při pohledu na Minervu vypadl z ruček, stvoření se rozplakalo ,,paní profesorka, vy jste se vrátila má paní. Cinka je šťastná. Cinka chce s paní do Bradavic." Minerva se pobaveně usmála a vyměnila si s Vilemínou chápavý pohled. Mladší z obou žen se usmála ,,ale ovšen, Cinko, pokud chceš, můžeš jít s paní profesorkou." Skřítka se rozzářila a objala obě ženy. Minerva si ještě dlouho povídala s bratrem a jeho rodinou ,,hm, Malcu a tvoje děti, kdy nastoupí do Bradavic?"
,,Nejmladší za čtyři rok, Madelein už studuje druhým rokem a náš prostřední za čtyři. A moc se těší na tetu Minnie."
,,To je nádherné, jen tsk mimochodem, ve které koleji je Madelein?" Vilemína se netvářila zrovna nejlíp a ani Malcom ne ,,tak co je?"
,,Moudrý klobouk ji poslal do Mrzimoru. Někde se stala chyba. Já byl v Nebelvíru, Vil v Havraspáru a naše dcera v Mrzimoru.'' Minerva se rozesmála ,,ale to je přece dobrá zpráva ne? Pořád lepší Mrzimor než Zmijozel, no ne? A potom mají tu nejhodnější ředitelku na škole. Pomona svoje studenty vyloženě miluje a na škole mají na její hodiny řekněme protekci. Ono se toho o téhle koleji moc neví, ale ve skutečnostu je to ta nejhouževnatější a nejochotnější kolej na škole."
Minerva se už nepokrytě smála bratrovým obavám. Pořád to byl její mladší bráška, na kterého nedala dopustit. Věděla, že za ním může přijít kdykoli a s čím koli. Za to Robert, její prostřední bratr by s jejím chováním nesouhlasil.
,,A už víte, že byl poražen Voldemort?" Reakce jejích příbuzných ba očekávatelná, oba dva při vyslovení tohot jména spojeného s hrůziu a smrtí s sebou trhli, Minerva byla zvyklá vyslovovat to jméno. Když žila léta po boku Albuse Brumbála, ztratila prvotní ostych, nemělo cenu bát se jména, byť jeho nositel byl sebe horší. ,,O tom víme, prý ten útok přežil jen malý Harry Potter, nikdo neví, co ho zastavilo. Snad Albus bude vědět."
,,Optám se ho, ikdyž moc nedoufám v uspokojivou odpověď, je to teprve den. Malý Potter je momentálně se svým kmotrem. Dneska ho předáme jeho tetě a strýci."
,,A jak je to teď mezi váma dvěma?" Vilemínina otázka Minervu lehce vyvedla z míry ,,sama nevím. Albus se bude rozvádět s Poppy, ale zatím jsme jen dobří přátelé. Nevím, co se změní,ale něco určitě. Jeminkote, to je už tolik?" Minerva se koukla na hodiny, které visely na oranžové zdi nad rádiem,
,,já už musím. Mám být v Kvikálkově za pár minut a nejsem ani nachystaná. Cinko, chyť se mě a přemisť nás do Bradavic." Skřítka chytla svou paní za ruku a objevily se u Minervy v pokoji, čarodějka rychle shodila současné oblečení a převlékla se do svých černých šatů, smaragdového hábitu, který si sepla lesklou broží, na hlavu si nasadila klobouk. Byl nejvyšší čas. Minerva se prohnala ke školním hranicím a zmizela. Právě odbíjela desátá. Minerva našla dům s číslovkou čtyři, sedla si na kamenný práh a ve vteřině tam na místo zvláštně oděnné ženy seděla mourovatá kočka se skvrnami kolem očí zdánlivě připomínající brýle. Kočka seděla jako socha, nic ji nerozhodilo. Sledovala bystrým zrakem ulici. Zničeho nic se uprostřed silnice zjevil vysoký muž s dlouhým bílým plnovousem, vytáhl cosi, co vypadalo jalo zapalovač a čtyřikrát jím cvakl. Ulice potemněla. Kočka nespokojeně mrskla ocasem, tu se muž vydal k ní ,,Minervo, vím, že jsi to ty. Rád tě vidím, po tak dlouhém dni." Kočka jakoby se pousmála a ve vteřině změnila v ženu ,,dobrý večer Albusi. Tak, kde je Harry?"
,,Hagrid ho přiveze."
,,Moment, a ty si myslíš, že zrovna Hagrid, nic proti něu, ale že je to zrovna zodpovědná osoba?"
,,Dovol, abych se zasmál. Hagridovi důvěřuji." Albus vytáhl z kapsy zlaté hodinky, ve kterých obíhaly maličké planety ,,má tu už být." poznamenal kouzelník a hodinky uložil zpět do hábitu. ,,Myslíš, že je to rozumné, dávat Harryho k mudlům?"
,,Je to ta nejlepší možnost. Bude lépe, když bude žít daleko toho všeho. Až bude ten správný čas, jeho teta a strýc mu to vysvětlí."
,,Jistě, ale jsou to muové. Nemusí být pochopení. V našem světě nebude občana, který by ho neznal, bude slavný, legenda, celebrita, říkej si tomu jak chceš, ale on to vědět asi nebude. Dokud nenastoupí do Bradavic. Nastoupí k nám, že ano?"
Minervin hlas se chvěl obavou ,,neboj, on k nám nastoupí. Všechno jsem jeho příbuzným vysvětlil v dopise."  Brumbál vytáhl z kapsy obálku ,,až bude čas, vysvětlím ti toto rozhodnutí. Věř mi, že je to pro dobro nás všech." V tom oba zaslechli hluk, Minerva se otočila a chytla Albuse za ruku ,,dívej."
Albus se otočil, to už, ale na silnici zastavila modrá motorka a na ní seděl obr. ,,Hagride, konečně." Albus vykročil k Hagridovi ,,šlo to dobře?" šeptl ředitel tak tiše, aby to Minerva stojící pár kroků za nimi neslyšela. ,,Jo, jo, a Sirius pozdravuje, prej se bude někde skovávat, pro jistotu. Víte proč, že jo?"
,,Vím." Minerva se přiblížila ,,Hagride, máte ho?"
,,Dobrej pani profesorko, jo tady je. Vopatrně, ať se nevzbudí." Minerva si vzala uzlíček zabalený v kostkaté dece, pohled jí padl na hlavu, kde rašily černé vlasy, na čele se skvěla poměrně čerstvá jizva ve tvaru blesku. Albus přidržoval Minervin loket, na kterém spočívala Harryho hlava. Oba profesoři se otočili a chtěli odevzdat malého chlapce na schody Zobí, když se za nimi ozvalo cosi jako zavytí. ,,Ale no tak Hagride. Vždyť vzbudíte mudly. A pak neloučíme se s ním přece napořád."
,,A můžu se s ním aspoň rozloučit pane profesore?" zeptal se truchlivě obr. Albus pohlédl na Minervu, ta jenom kývla a vrátila se, sledovala, jak se ježatá obrova hlava zanořila do pokrývek. Z deky se ozvalo nesouhlasné zavrnění, jak chlapce poškrábaly vousy obra.
Minerva se ohlédla ,,no tak Hagride, náš čas je omezený." Vzala dítě zpátky a s Albusem donesla uzlík na schody. Albus vložil do pokrývek dopis. ,,Hodně štěstí Harry Pottere." zašeptal muž, Minerva sledovala svého kolegu.  Po třech minutách se ti dva vrátili k Hagridovi, pohledem se rozloučili. Mžik na to se motorka vznesla a zmizela do noci. ,,My už taky půjdeme ne?"
,,Ano, chceš jít se mnou?"
,,Můžeme. Dneska nechci řešit už nic."
Minerva se zavěsila do ředitele a zmizeli. ,,Dáš si skleničku brandy? Dobrá, vyzrálá."
,,Dnes ne, děkuju. Jsem unavená."
Rozloučili se. Albus sledoval, jak se za profesorkou zvřely dveře, pro dnešek toho bylo opravdu hodně. Nechal papíry na stole, sfoukl svíčku a šel spát. U Minervy to bylo obdobné, jen s tím rozdílem, že ona ještě asi hodinu opravovala kupu domácích úkolů z přeměňování, které jí tam nechala předchozí učitelka.