Utajené manželství II.

Svatba

,,Jsem doma," zahlaholila Minerva ,,ehm, Albusi?" dodala už obezřetně. ,,Albusi!" zakřičela na celou místnost, odpovědí jí bylo ticho. Postavila tašku na zem, nadzdvihla šaty a rychle vyběhla do schodů vedoucích do ředitelova bytu. Otevřela dveře od ložnice, nikde nikdo a peřiny nenasvědčovaly tomu, že by v nich kdokoli ležel. ,,Ale, kde jsi!" zase nic, samou zoufalostí otevřela skříñ, prohledala koupelnu i prostor pod postelí. Nic, nic a zase nic. V tom uslyšela, jak vrzly dole v pracovně dveře, srdce jí poskočilo, je to Albus? Seběhla schody, ,,Albusi, to jsi ty?" zeptala se zkusmo ,,omlouvám se madam."
,,Ale nic se nestalo profesore Kratiknote, nic se nestalo, jen jsem čekala Albuse."
,,Já vím Minervo, Albus je dole ve sborovně a řeší jakýsi spor s někým z rodičů našich studentů, spíš vašich studentů." Minerva se podívala na maličkého profesora ,,hned jsem tam."
Minerva vyšla z ředitelny, prošla chodbami a už klepala na dveře sborovny, důvěrně známý hlas ji vyzval, aby vstoupila ,,dobré poledne, prý jste mne sháněl pane profesore."
,,Ano paní kolegyně, seznamte se, tohle jsou pan a paní Gordonovi, přišli se poptat na prospěch svého syna a zároveň jsou s něčím nespokojeni. Tak tohle je paní profesorka Mcgonagallová, ředitelka Nebelvíru, dále budete pokračovat s ní, já mám nějakou důležitou schůzku."
,,Tak, jak vám mohu pomoct? Předem se omlouvám za to, jak vypadám, před chvilkou jsem se vrátila a nestihla si ani vybalit."
Paní Gordonová se usmála ,,tak tedy, jak se ten náš kluk učí?"
,,Moment, jen si jeho prospěch nalistuji, ach ano, známky má velmi pěkné, na přeměňování je jedním z nejnadanějších studentů."
,,To rádi slyšíme, co nás trápí, je to, že syn si stěžoval, že prý dostal školní trest na dva měsíce a to v podobě zákazu vycházek po vyučování na školní pozemky."
,,Ano, to opravdu dostal za potulku po večerce a za to, že byl drzý na profesora, který ho chytil, váš syn měl namířeno do omezeného přístupu v knihovně. To jistě chápete, že to bylo nutno ošetřit takovýmto razantním způsobem."
,,To jistě je závažný přestupek, který byl uváženě potrestán, to vám schvaluji, však my si to s ním už vyříkáme," pronesl ledově pan Gordon. Profesorka mlčela, vyprovodila návštěvu a zamířila za Albusem ,,miláčku, tak jak ses tady měl?"
,,Chybělas mi."
,,Ty mě taky." žena vzala do ruky kufr, chtěla si jít vybalit, Albus, ale obešel stůl, lehce jí vykroutil z rukou zavazadlo a objal ji ,,nechci se svatbou čekat."
,,Já taky ne Ale. Už teď si připadám jako bychom byli manželé, tuhle jsem se málem podepsala jako Brumbálová." To kouzelníka potěšilo ,,opravdu? To rád slyším. A co Robert s Melanií?"
,,Oba byli velmi milí, hodně tě pozdravují, Rob by tě rád viděl, mrzelo ho, že jsi nepřijel. Ostatně i mě to bolelo, chtěla jsem ti ukázat místa, kde jsem strávila dětství."
,,Víš, že bych tam byl s tebou rád." tiskl milovanou k sobě, Minerva se stočila na jeho hruď, vdechovala jeho vůni, Albus Brumbál lehce voněl mátou a citronem, pro čarodějku mělo toto aroma uklidňující účinky, dávalo jí pocit bezpečí, lásky, domova, pocit, při kterém ztrácela svou ledovou masku, rozpouštěla se jako sníh na slunci a rozplývala se v náruči tohoto muže, kde se odhalovala její pravá povaha.
,,Před halloweenem bych se chtěla vdát. Nevydržím už dlouho čekat." profesorce vypadla z oka nechtěná slza, ředitel se toho všiml a kapku jí lásky plně setřel. ,,Máš pravdu. Nebudeme dlouho otálet. Skřítci jsou schopni vystrojit hostinu během jednoho dne, pozvánky rozešlu třeba hned, profesorskému sboru to oznámíme na poradě, květiny taky zařídím, ty si vybereš pouze šaty, prstýnky máme, jinak si ani nevšimneš, že se kolem tebe něco děje, hm?"
Žena jen neznatelně kývla hlavou ,,tak a teď, termín, co takhle týden před halloweenem?"
,,Proč ne."
,,Pozvali bychom tvoje bratry a jejich manželky, Aberfortha, obě naše děti, ministra s manželkou, naše kolegy a zaměstnance Bradavic, školní radu, Fénixův řád a to snad stačí."
,,Jistě a co svědci?"
,,Tak já poprosím Aberfortha a ty můžeš zajít za Pomonou nebo za Poppy."
,,Skvěle, takže já jdu za Pomonou a za Poppy a nechám tě pracovat?"
,,To budeš hodná, já zajistím kuchyni, hudbu a to všechno okolo."
,,Miluju tě Albusi."
,,I já tebe Minnie. " za čarodějkou se zaklaply dveře ,,já tebe taky Minnie. "
Minerva se prohnala hradem jako velká voda, vrazila do Pomonina kabinetu, menší zavalitá čarodějka se tázavě až zaraženě podívala na tu, jež znala víceméně jako rozvážnou a klidnou ženu s grácií ve všem, co dělala, a kterou znala od dětských let, a která byla naopak štíhlá a vysoká. ,,Co se stalo Min?"
,,Nic velkého, jen se budu vdávat?"
,,A za koho prosím tě? Jsi v pořádku? Nepraštila tě vrba mlátička? Přilítneš ke mě jako vichřice a jen tak na mě vybalíš, že se budeš vdávat. Tak mluv."
,,Jo, jasně, takže s Albusem jsme se dohodli, že se vezmeme týden před halloweenem, to víš láska kvete v každém věku, jí neporučíš a pak znáš Ala, jak je umíněný." Pomona zůstala stát s pusou dokořán, tohle nečekala, tedy možná trochu, ale něco jiného, tohle teda ne. Nalila svojí kolegyni a dlouholeté kamarádce trochu ohnivé whiskey, ta ji jen do sebe kopla ,,to vám gratuluju, většina učitelů se sázela, že se vezmete tak za rok nejdřív, ale vy jste nás předběhli, všichni věděli, že to jednou přijde, kdybys věděla, jak se Albus po tvém odchodu ze školy trápil, všichni jsme rádi, že jsi zpátky a stoprocentně vám to budou ostatní přát."
,,Pom, šla bys mi za svědka?"
,,Ráda, ale pod jednou podmínkou, že už spolu zůstanete, že od sebe nepůjdete pryč."
,,Toho se neboj, to ti slibuju, ono byla blbost odejít od Albuse a ze školy, byla to hovadina na entou." Profesorka Prýtová s sebou trhla, tohle ještě nikdy neslyšela vyjít z úst zástupkyně ředitele školy.
,,No a co šaty, máš už nějaký návrh?"
,,Nic náročného, uvažovala jsem o hedvábí, ale  obávám se, že na něj bude zima, takže asi sahnu po těžší látce."
,,No to máš teda pravdu, nad střihem jsi přemýšlela?"
,,Původně jsem chtěla obyčejné šaty, které by měly zdobení jenom dole u kotníků, něco jako mořská pěna. Co taft? Ten je hodně oblíbený."
,,Jo taft je krásná látka, akorát bys musela mít zdobnější šaty, tí myslím zvedlou sukni obručí."
,,To by mi nevadilo, ale nesmělo by to být tak nadýchané, jako sukně dam z 19. století, sukně hladká maximálně s perličkami na dekoltu, dlouhé rukávy s flanderskými kraječkami, průsvitný závoj se třpytivými hvězdičkami, který bude přidržovat perleťová čelenka, mám takový matně růžový náramek, náušnice mám taky perlové."
,,Víš, Min, bude to jistě vypdat, ale tak mě napadá, co satén?"
,,Budu si to moct při svém platu dovolit?"
,,Ty? Určitě, vždyť tvůj měsíční příjem je mnohonásobně vyšší, jak plat každého jiného na téhle škole, ředitele vyjímaje."
,,Nikdy jsem nechtěla, aby mi Albus zvyšoval plat. A víš ty co. Pojedeme do Londýna, jistě t seženeme kvalitní látky."
,,Tak jo, ale do toho mudlovského, chci se vyhnout klepům."
,,Těm stejně neutečeš."
,, Pojďme, ale napřed by to chtělo něco mudlovského, pojď se mnou." Minerva protáhla kolegyni hradem až k sobě, zběsile se začala přehrabovat ve skříni, až našla, co hledala ,,výborně, tady to máme." Vyndala pěknou černou sukni z pevné avšak příjemné látky s tmavými koly, délka sukně sahala ke kolenům, k tomu ,,na, zkus si ji." Pomona se tedy neochotně nasoukala do sukně, Minerva jí trochu pomohla, ale něco se jí na tom nezdálo, nakonec vytáhla dva  kostýmky, jeden béžový a druhý meruňkový. Takto oblečené dámy se na sebe podívaly do zrcadla a vyprskly smíchy, ještě nikdy neviděla jedna druhou v takovém oděvu, když jim tekly slzy smíchem, vstoupil ředitel. Pohled na smíchy se svíjející ženy ho zarazil ,,ehm, dámy, jste v pořádku?"  odpovědí mu bylo zajíkavé ,,ne, mmy, nnejsmme v po pořáddku."
,,Seslal na vás někdo chcechtací kouzlo?" zeptala se pobaveně hlava školy, to ženy dodělalo a už ani nemohly dýchat. ,,Tak se na nás Albusi podívej, jen jsme si chtěly vyrazit do mudlovského Londýna a takhle to dopadlo." Brumbál zakroutil hlavou, ne on ty dvě neznal, kdyby tohle viděl někdo jiný, asi by to psychicky neunesl, Albus Brumbál byl z jiného těsta. Napřed je obě uklidnil, pak si vyslechl, co je přivedlo k takovému záchvatu smíchu, který byl v jejich letech již značně nedůstojný a propustil je.
Obě ženy se vydaly na hranice školy, během této jinak asi pět minut trvající cesty se stalo několik skutečností, které zapříčinily, že jekich cesta trvala dvakrát tak déle, tedy Pomona se zabořila podpatkem do změklé trávy, Minerva se vracela pro peněženku a nakonec se musely vrátit a nechat hůlky doma. Na konec se přemístily na jednu rušnou Londýnskou třídu plnou lidí a obchodů, tudíž si jich v tom davu nikdo nevšiml. Prošly ty nejluxusnější módní domy, nakonec našly tu látku, kterou hledaly, vzaly celý štucel, ještě látku na závoj a na spodničky, alespoň dvě, zrovna byly na cestě do kavárny, když se málem srazily u výkladní skříně jakéhosi zlatnictví s ředitelem, Minerva právě včas zatáhla Pomonu za rukáv a zapadla do jakéhosi krámku s čaji ,,vysvětli mi, ci to bylo?"
,,Albus, on, viděla jsem ho u toho zlatnictví. Nechtěla jsem, aby nás viděl, musíme domů."
,,Souhlasím. Ženy se vy mitaly na rušnou ulici, tentokrát bylo lepší, když se schovaly do tmavší uličky a zmizely, vtrhly do profesorčina kabinetu ,,ehm, dáš si čaj?"
,,A ráda, Minervo, víš napadlo mě, že by nám mohla pomoct Poppy."
,,To zní dobře. Pošlu jí patrona."  Minerva máchla hůlkou a z ní vyrazila mourovatá kočka, za malou chvilku se objevila na ošetřovně a Minerviným hlasem promluvila k lékouzelnici ,,Poppy, přijď rychle do mého kabinetu, díky Minerva." Poppy všeho nechala a pospíchala za svou kamarádkou, dvakrát klepla na dveře a vstoupila ,,co se děje?"
,,Víš, potřebovaly bysme pomoct s úpravou mých svatebních šatů."
,,Jé, ty a Albus, kdy?"
,,Brzy snad před Halloweenem. Teď potřebuju ty šaty."
,,Jo, vždyť jo, postav se tamhle na tu stoličku." Poppy vytáhla odněkud metr, začala ji měřit na šířku v pase, v ranenou, kolem krku a na výšku, obvod hlavy, pak si prohlédka jemnou látku ,,ta je krásná, kde jsi ji sehnala?"
,,S Pomonou v Londýně, to víš, musím zazářit. Albus si to přeje."
,,Chápu, zavolám naše skřítky." sotva to dořekla, ukázalo se před ní asi pět skřítků, ženy jim zadaly práci, Pomona s Poppy sledovaly hbité ruce skřítků z měkkých křesel, Minerva musela stát na stoličce s rukama rozpaženýma a nesma se pohnout. Skřítci kreslili návrhy na šaty, ale když jim zástupkyně sdělila, jak si přeje, aby šaty vypadaly, utichly všechny hádky malých sloužících, začalo se stříhat a šít, kdosi z nich přinesl figurínu, začaly přípravy spodniček a zkoušek. Minerva už byla unavená, skřítci pracovali dlouho do večera, k ránu byli s prací hotovi, budoucí paní Brumbálová byka spokojena, akorát perlové ozdoby se jí k tomu nehodily, zvolila tedy jiné blýskavé šperky, s účesem si hravě poradily šikovné ruce jejích přítelkyň, žádný tuctový drdol, ale vznešený a nadýchaný drdol, ze kterého se vinul přes jako tmavý lesklý had pramen stále černých hustých vlasů. Minerva se zhlédla v zrcadle, tak takhle to  tedy vypadá, do vlasů jí vtiskly drobnou čelenku vykládanou malými zirkony, jež držeka závoj, nebyl nikterak dlouhý, zakrýval jen lehce obličej a vlasy k ramenům. Minerva byla podle nich okouzlující ,,už abysis je oblékla oficiálně, necháme ti je tady," zašeptala
Pomona, když odcházela, druhá žena ji odměnila lehkým úsměvem ,,ano, jsou překrásné, celé tohle je tak nádherné, až se bojím, že je to jen sen."
,,Tvoje starosti a peníze Malfoyových bych teda chtěla mít." zasmála se pobaveně bylinkářka, ale jakmile uviděla smutný pohled zástupkyně, okamžitě toho nechala a objala svou nejlepší kamarádku ,, už víś, kdo tě povede k oltáři, když je tvůj otec po smrti, tví bratři jsou mladší a Aberforth jde Alovi za svědka?"
,,Ne, nad tím jsem neuvažovala, zatím, asi půjdu sama. Mám strach Pom."
,,Prosím tě a z čeho? Vždyť budeš mít při sobě někoho, kdo tě bezmezně miluje a bude tě chránit na každém kroku. Práci máš taky, děti taky, tak čeho se bojíš?"
,,Sama pořádně nevím, snad obřadu, společné budoucnosti možná, možná zklamání, že se něco stane a zase půjdeme od sebe."
,,Neboj, to se nestane."
Pomona objala Minervu, jindy tak silnou a nebojácnou ženu, dnes ustaranou s nejistým pohledem do budoucnosti. "
Bylo právě pondělí brzy ráno, do svatby zbýval sotva týden. Minerva unaveně zívla, naštěstí byla neděke a ona nemusela učit, v klidu posnídala, něco si poklidila, přečetka denní tisk a oddala se relaxu s hrnkem kouřícího čaje a knížkou ve svém proutěném křesle. Pomalu se do hradu vkrádal chlad.
Minervě ten týden utekl tak rychle a zároveň tak pomalu, jak jen to šlo, s Albusem se kvůli přípravám skoro neviděli.
Ráno, pár hodin před svatbou se sešly Poppy a Pomona u Minervy v kabinetu, Minerva byla těm dvěma vděčná za jejich ochotu, obzvlášť u Poppy.
,,No tak jako nevěsta se máš radovat a já na tobě vidím strach.".
,,Poppy, znáš Albuse, potrpí si na pompéznost a tahle událost toho není vyjímkou. Bojím se, jak to zvládnu."
,,Určitě skvěle." vložila se do hovoru třetí čarodějka. Minerva si dala ruce k ústům, nadechla a vydechla. Podívala se do zrcadla, byla okouzlující ,,to jsem já?"
,,Ano, moc ti to sluší Min." zajíkla se Poppy ,, jo Poppy má pravdu, jenom ještě tohle. Tak a teď jsi dokonalá." usmála se povzbudivě na kolegyni Pomona a přehodila jí závoj přes obličej ,,Albus tě nepozná." Všechny tři ženy si padly do hromadného objetí, pak vytvořily kruh a stiskly se, to bylo jejich společné gesto ,,neboj, budeme tam taky, tvoje kamarádky nemůžou chybět tam kde jsi i ty, to víš, nás se jen tak nezbavíš, jako celej náš život, jedeme v tom spolu, ikdyž budeš vdaná."
,,Jo, jsi jedna z nás a budeš nás mít za zadkem furt."
Minerva se rozesmála, pak koukla na hodiny, přiblížila se jedenáctá,  a se slovy ,,je čas," vstala z křesla. Pomona s Poppy se vytratily, Minerva jim byla za hodně vděčná, naposled se nadechla, než vyšla ,,co vy dvě tady? Nenáte být náhodou dole?" zeptala se udiveně těch dvou, které s ní byly od začátku jejího studia ,,snad sis nemyslela, že půjdeš k oltáři sama. Jak jsme si slíbily ,,nikdy nedovolíme, aby jedna z nás byla sama. ,,Tak jdeme?"
,,Jo, jdeme."
,,Jdeme." zašeptala Pomona.

Dorazily do Vstupní haly, stanuky před vraty do Velké síně ,,připravená?" zeptala se Poppy, Minerva na sobě pocítila dva tázavé pohledy, jen kývla, bála se, že kdyby promluvila, že by se jí rozklepal hlas a ona ztratila i tu trochu sebejistoty, kterou teď ještě měla. Vrata se otevřela, Minerva se nadýchka a v obležení dvou přítelkyň se vydala vstříct staronovému životu, Albus stál zády k nim, černý společenský hábit ho dělal štíhlejším, než ve skutečnosti byl, i na dálku Minerva poznala, jak je ten muž nervózní, dostala se mu do hlavy, přečetla si jeho myšlenky, to ni uklidnilo nebyla sama, kdo oplýval nervozitou v hojnosti. Ještě dva metry, hudba, kterou zprvu nevnímala jí najednou začala pulsovat v uších, stejně, jako začala najednou vnímat lidi okolo sebe, přesto se soustředila především na muže před sebou, ten se otočil a obdaroval ji povzbudivým úsměvem, ona jen lehce pozvedla koutky. Cítila, jak ji Albus bere za ruku, cítila na sobě jeho obdivný pohled, v uších jí dunělo, vnímala hlas jakéhosi ministerského kouzelníka, slyšela každé jeho slovo, přišla řada na slib, Albus spustil bez jediného přeřeknutí silným, zvučným a přesto něžný hlasem dívajíce se jí do očí idříkávat svůj slib ,,já Albus Percival Wulfric Brian Brumbál se odevzdávám tobě Minervo Isobel Rosemary Mcgonagallová a přijímám tě za manželku, slibuji, že tě budu za všech okolností chránit, pomáhat ti, nikdy tě neopustím, až na věky." Byl čas na Minervu, ta se nadechla, zahleděla se to té milované tváře a začala sice nahlas, ale hlas se jí lehce třásl, jiskřičky v těch poměnkových očích plných lásky jí v tu chvíli připadaly, jako jediný záchytný bid, sebrala veškerou odvahu a s pohledem ponořených do té modři spustila ,,já Minerva Isobel Rosemary Mcgonagallová se odevzdávám tobě Albusi Percivale Wulfriku Briane Brumbále a přijímám tě za manžela, slibuji, že budu za  všech okolností chránit a pomáhat ti, nikdy tě neopustím, až na věky." Odpoutala se od toho pohledu a její zrak spočinul na oddávajícím, ten promluvil ,,táži se vás Albusi Percivale Wulfriku Briane Brumbále, zda si berete tuto ženu dobrovolně a z lásky ji přijímáte za svou právoplatnou manželku před celým kouzelnickým světem?" Albus se podíval do Minerviných očí a pevně a odhodlaně vyslovil ,,ano beru." kouzelník s očividným potěšením kývl a podíval se na Minervu ,, a nyní se táži vás Minervo Isobel Rosemary Mcgonagallová, berete si tohoto muže dobrovolně a z lásky ho přijímáte  za svého právoplatbého manžela před celým kouzelnickým světem?"
,,Ano" vydechla Minerva
,,Nyní si vyměňte orsteny na znamení vaší věrnosti a vzájemné lásky."
Albus vzal malý kroužek ze zlata a s pohledem zanořeným do očí své nevěsty jí ho navlékl a ruku jí poté políbil, zachytil prchavý úsměv na její tváři, Minerva též vzala prstýnek, kov ji lehce zastudil, zrak sklopila k jeho ruce a navlékla mu blyštivý kroužek, jejich pohledy se setkaly, pak už jen zaslechla ,,tímto vás prohlašuji za muže a ženu, můžete políbit nevěstu." Dál ucítila, jak jí lehká látka padá dozadu a obličej se odhaluje, nakonec cítila Albusovy rty na těch svých a vyšla v spolupráci, potom slyšeli jen hlasitý potlesk, když se od sebe odtrhli, otočili se směrem k pozvaným s úsměvem na tváři ,,mám nápad, co kdybychom se vytratili?"
,,Teď ne, to nejde." zašeptala Minerva ke svému manželi. Nadechla se a v plicích pocítila zvláštní druh svobody. Takhle chutná manželství. Na večer byla Velká síň vyzdobená v modrých, fialových, bílých a  malinově růžových barvách.
Hudba se linula jako líbezná vůně sálem, místo, kde stály stoly bylo ve zlatohnědých barvách, uprostřed seděli novomanželé, Albus se nahnul k Minervě a cosi jí zašeptal, ta se jen zasmála a plácla ho přes ruku. Hudba najednou utichla a všichni se napnuli, v očekávání něčeho... velkého? Ředitel vstal, pomohl své manželce a vydali se n parket, hudba se znovu rozezněla a pár spolu začal tančit. Všichni jim tleskali. K pozdějšímu večeru se manželé vytratili, ani neměli čas a sílu sdělit si své dojmy, jen se převlékli, vykoupali a padli do postele, to poslední, co slyšeli z úst toho druhého bylo ,,miluji tě."

Ták další kapitolka na světě, taky máte z Albuse a Minnie takovou radost?
Na obrázku jsou šaty Minervy.