Utajené manželství II.

Změny znamenají život

Dny plynuly jeden za druhým, a v Minervnině životě v mudlovském světě se tpho moc nezměnilo. Vlastně změnilo se toho dost, ona si to jen nepřipouštěla.
V kanceláři pracovala skoro rok a byla spokojená. Postupně se odpoutala od kouzelnického světa. V jejím okolí se pohybovalo spoustu lidí a jeden muž, vypadal na Minervin věk - něco kolem sedmdesátky - Minervě bylo ve skutečnosti sto, se jí dvořil. Ano. Minerva měla ctitele. Z počátku jí to bylo nepříjemné - nechtěla se citově vázat, tedy aspoň ne tak rychle. Chtěla se předně aklimatizovat a tak. Později zjistila, že se jí to i líbí a tak se rozhodla to zkusit. Za pokus nic nedá. Po půl roce ji ten muž, Henry se jmenoval, požádal o ruku v jedné menší restauraci.
Minerva se v ten moment necítila dobře a nabídou ani neodmítla, ale ani nepřijala. Jednoduše se rozhodla počkat. ,,Minnie?"
,,Ano Henry?"
,,Minnie, víš, nechtěla byses už vyjádřit? Nechci na tebe naléhat, ale tohle čekání mi zrovna na klidu nepřidává."
Henry se natáhl po svojí sklence bílého a usmál se na ženu. ,,Henry, miluju tě, ale necítím se být připravená na další manželství. Víš poprvé mi bylo kolem třiceti a po třech letech jsem ovdověla, po druhé mi bylo sotva padesát a skončilo to rozvodem. Bojím se, že by nám to nevyšlo ani teď. Nesmíš se na mě zlobit, jen se nechci znova spálit." Místnost naplnilo tíživé ticho
,,Měl bych jít."
Minerva jen kývla.
Henry se zvedl z pohovky, pohladil ji po zádech a za chvilku Minerva zaslechla klapnutí dveří. Bolelo ji, když takhle klamala Henryho.
Ve skrytu duše věděla, proč si ho nemůže vzít. Bála se, že by ji časem mohl oslovit někdo z Ministerstva a nechtěla vystavit Henryho jistému nebezpečí. Chtěla jít uklidit ty skleničky po vínu, ale v tom se ozval zvonek. Minerva si upravila šaty a v domění, že si Henry zapoměl deštníl nebo klíče od domu, otevřela. Na prahu nestál Henry, ale Albus Brumbál ,,dobrý večer Minervo.
,,Dobrý Albusi, co potřebuješ v tuhle pozdní dobu?"
,,Pomoc."
,,Tak,....pojď dál." Minerva se obezřetně rozhlédla po ulici.
,, O co jde?"
,,Chybíš mi."
,,To sis měl uvědomit už dřív."
,,Chybíš škole, ta nová profesorka je otřesná, nenaučí nic, organizační schopnosti žádné. Udělal jsem chybu."
,,Co na to říct. Ty jsi ředitel, ty si to vyřeš, já se nařešila tvých problémů víc než dost."
,,Ani na chvilku by ses nechtěla vrátit?"
,,Ne, nechtěla, ještě něco?"
,,Nechceš se vrátit ke mě? Poppy je hrozná, nic nezvládá, stouplo jí to do hlavy, je to neštěstí."
,,Sám sis uvařil, sám si sněz."
,,Naše děti se mnou nemluví a Poppy nesnášejí."
,,A ty ses divíš? Rozvrátil jsi rodinu, maj ti za to poděkovat?"
,,Máš pravdu. Jsem tu hlavně kvůli našim dětem."
,,Ne, v jejich zájmu jsi měl jednat už dřív. Teď je pozdě. Podívej se."
Minerva natáhla svou levou ruku ,,vidíš, já budu se vdávat. Musíš na mě zapomenout, musíš pokračovat beze mne. Víš, já mám už rok svůj život a za chvíli se budu znovu vdávat, mám výnosnou práci, úžasného snoubemce, krásný dům a budu se stěhovat do většího. I bez kouzel se dá žít."
Albus se zarazil ,,ani jednou za čas ho nepoužiješ?"
,,Ne, jen ze začátku, na zařízení domácnosti jsem kouzlila."
,,A nestýská se ti?"
,,Ne. Už ne."
,,Měl bych jít."
,,Jak chceš, ráda bych, abys tu zůstal přes noc. Máme si toho tolik co říct." Albus se zarazil. Vážně mě tu chce? Není to jen fór? Snad by se mi povedlo získat ji zlátky, vdaná zatím není a s Poppy bude snadné se rozvést."
,,Tak dobrá. "  Celou noc si povídali o všem možném. Albus se snažil si ji získat zpátky. Nikdy mu na ničem tolik nezáleželo jako na tomhle. V Minervě se rozehrála rok zaprášená struna. Struna, která zněla jen pro magii. Bodla jí jako ostrý šíp vinny. Další šíp ji zranil, tentokrát stesk po vyučování. Tohle vypadalo na docela dlouhou noc. Další ránu jí Albus zasadil zmínkou o Fénixově řádu, chybělo jí dobrodružství. Jak mohla žít tak nudný živpt skoro rok? Tu nejhorší ránu, kterou mohla ten večer dosta, byla zmínka o Alově manželství a rodině. Stále ho milovala, kdyby k němu noc necítila, nepozvala by ho dál, nenabídla by mu tuhle noc, nerozplakala by se mu a nezraňovaly by jí jeho poznámky. A neotála by se svatbou s Henrym. Albus opustil její dům až nad ránem a zanechal za sebou rozladěnou Minervu. Ta se s ním ještě jednou setkala a zjistila, že se Albus rozvádí s Poppy, že propouští tu učitelku, která nastoupila na její místo. ,,A proč tohle všechno děláš? Po rozvodu se k tobě dostane babička Nodoricka Greye a ty skončíš jako otrok pozlátka."
,,Vrať se ke mě prosím. Nemůžu bez tebe dál."
,,No víš, tohle j,e velmi nepříjemná situace, a...." v tu chvíli se jí promítly všechny hezké chvilky strávené s Albusem, zajíkla se ,, dej mi měsíc prosím."
,,Na tebe budu čekat tak dlouho, jak jen to budeš potřebovat."
Minerva poděkovala za tu schůzku, sotva se octla sama, vytáhla z kabelky telefon a vytočila Henryho ,,Minnie, co se stalo?"
,,Henry, chtěl jsi znát odpověď na svou otázku.
Přijímám."
,,Počkej, to vážně?" Henryho hlas zněl překvapeně ,,ano. A čím dřív se vezmeme, tím líp".
,,Dobře, stavím se u tebe po práci." Tentokrát zněl jeho hlas lehce překvapeně.
Minerva mu jen odsouhlasila hodinu jejich setkání a zavěsila.
Pohled Henryho:
Teď mi volala Minerva, svou odpovědí mě potěšila, tolik ji miluji. Jsem nadšen, ona to přijala. Nejde to vyjádřit slovy!

Pohled Albuse:
Setkal jsem se s Minervou, výborně. Teď to hlavně nepokazit. Pokud to půjde dobře, vezmeme se a splním jí všechno, co bude chtít. Udělal jsem velkou chybu, když jsem se s ní rozvedl.
Působila odpočatě, mile, jen ten prsten kazil její jinak dokonalý vzhled. Snad se nevdá dřív než to všechno vyřeším....

Pohled Minervy:
Konečně jsem svobodná! Odpoutaná od Albuse, brzy se vdám za Henryho, už aby se tak stalo!

Henry skutečně přijel k Minervě domů. Ta ho vyhlížela zakrytá záclonou a jakmile uviděla žlutá světla a parkující černý Cadillac, zatnula pěsti. Uslyšela cinknutí zvonku, běžela otevřít a jakmile ho spatřila, padla mu kolem krku. Nutno podotknout, že Henry Anderson pracoval coby bankéř, přesněji ředitel banky a tudíž byl docela dobře situovaný. Byl bezdětný. Snoubenci plánovali svatbu. ,,Henry, kde budeme mít obřad? Chtělo by to něco speciálního a přesto neotřelého. Nemyslím hned londýnské opatství, to vůbec ne, co třeba nějaký menší venkovský kostelík v zapadlém údolí?''
,,Hn, to nezní špatně, jen to zapadlé místo se mi nelíbí."
,,Tak to nemusí být nutně zapadlé údolí no." pousmála se Minerva. ,,Dobře, znám takové místo i tamního kněze. Dej mi termín."
,,Hm, co třeba za půl roku? Ne za čtvrt, přeci jen ty věci okolo."
,,Fajn a co hostina, dort, cukroví a tak? Pokud by ti to nevadilo, máme rodinnou cukrářku, tohle umění se v jejich rodině dědí od pokolení do pokolení a její matka dělala dort na svatbu mým rodičům. Ona sama umí skvěle péct."
,,Nejsem proti a co hostina?"
,,Skvělý postřeh, navrhuji ji uspořádat na našem malém zámečku, je to spíš větší venkovská vila, kolem je krásná příroda. Leží nedaleko Londýna."
,,To zní skvěle! Co pozvánky?"
,,Tak ty si neodvážím vybrat, to nechám na tobě."
,,Dobře, stejně tak asi budu vybírat hosty, že?"
,,No ano, ovšem dám ti taky pár jmen. Hudbu zajistím. Jen si zajisti svědky a květiny, já ti je potom objednám, stejně tak i výzdobu stolu. Na svatebním menu se dohodneme s mými kuchaři. Prsteny vybereme spolu." Minerva se sotva nadechla k odpovědi, když se Henry začal zvedat. ,,A nechceš tu zůstat přes noc?"
,,Rád bych, ale nemám čas."
Políbil ji a vyrazil ke své vile.
Minerva usínala se sladkým pocitem v duši. Na Albuse si nevzpoměla.

Tak, Minerva se bude vdávat. Taky jí přejete to štěstí?
Napadlo mě, že další kapitolka by mohla být ask. Pokud vás napadají otázky, tak mi je pište do komentářů. A koho bysme se ptali? Minerva, Albus, Henry, Poppy, Pomona, Alforth, Clarissa,Malcom, Robert, Melanie, Vilemína a Cinka.