Utajené manželství II.

Čas předvánoční

Listopad se překulil do prosince, nastal předvánoční čas, doba adventní. Celou školu jakoby naplnila slavnostní atmosféra, jmelí a zpěv koled. Minerva se s Albusem vydala do Prasinek na nákupy, ,,podívej, to by se mohlo naší malé Minnie líbit."
Ukázala čarodějka na dětské košťátko, ,,máš pravdu, ale myslím, že Clarissa by nebyla zrovna dvakrát šťastná."
Minerva zachumlaná do pláště se tiskla blíž k Albusovi, byla jí zima, však byli venku dobré tři hodiny!
,,Albusi, nezajdeme ke Třem Košťatům?" zažadonila promrzle ,,mohli bysme na skleničku něčeho teplého."
souhlasil kouzelník a objal svou ženu kolem ramen, šli zasněženými ulicemi Prasinek, pod nohama jim křupal čerstvě napadaný sníh. Manželé došli před známou hospodu, Albus otevřel dveře, prakticky okamžitě je ovanul závan tepla vycházejícího z hostince. Ředitel vstoupil první, jeho manželka ho následovala, posadili se u jednoho stolu v rohu hospody, ,,dvakrát máslový ležák, jeden s příchutí zázvoru a jeden s pořádnou pěnou, Rosmerto." ředitel objednal pití, natáhl ruku a chytl Minervu za ruku, ,,už jsem ti řekl, jak moc tě miluju? Jak jsi pro mě důležitá?" zeptal se Albus s láskou v očích zástupkyně, ta jen sklopila oči a zalila ji červeň, svou dlaní překryla jeho ruku, ,,ano, ale pokaždé, když to říkáš, to zní, jako bys mi to říkal poprvé." V tu chvíli jkm donesla Rosmerta dva máslové ležáky, Brumbál obdařil hostinskou úsměvem a opět věnoval pozornost Minervě, ,,zítra musím do Londýna, mohl bych tam koupit dárek pro Minnie."
,,To zní dobře."
,,Minervo, dostal jsem pozvánku na vánoční ples od Popletala." To Minervu zaujalo ,,skutečně?" optala se se zájmem v hlase, ,,a kdy se koná?"
,,Zítra večer, u Popletalových v sídle. Na to, že je jen náměstkem ministra si docela vyskakuje."
,,To víš, Kornelius. Co si mám obléct?"
,,Mám pro tebe krásné šaty, počkej, až je uvidíš. Budeš překvapená." Minerva věnovala řediteli úsměv, zaplatili a vydali se potemělou cestou zpátky do hradu, poletující sníh se jim zachytával ve vlasech a na pláštích, Albus si přivinul Minervu blíž k sobě, napadaný sníh jiskřil pod světly z pouličních lamp, za vesničkou se zastavili, zůstali přesně uprostřed cesty na kamenném mostu, Albus se otočil k Minervě, ta se k němu natočila pohledem a v mžiku, než se nadála, Albus spojil jejich rty, jen  stáli v té tmě, nechali na sebe sněžit a líbali se, ,,teda, Albusi, tohle bylo to nejkouzelnější, co jsem kdy zažila," zašeptala do nastálého ticha, když se od sebe odlepili, Albus se jen usmíval, chytl ji za ruku a dál pokračovali v cestě mlčky, do Bradavic dorazili pozdě večer, celí zmrlí a prokřehlí, Albus zmrzlými prsty otevřel víčko od sypaného čaje, nasypal jej do konvice, jak ale ještě neměl v prstech cit, polovinu rozsypal po zemi, to už se ale chopila přípravy čaje Minerva, posadila Albuse do křesla a za okamžik jim tělem protékal horký čaj, tekutina jim rozmrazovala ztuhlé orgány, teplo se jim dostalo pod kůži.
,,Jsem unavená. Víš, napadlo mě,vže bychom mohli oslavit Vánoce jako rodina, všichni spolu - my dva, Clariss a Marc s malou Minervou, Alforth a jeho partnerka, tvůj bratr Aberforth, moji bratři s manželkami a dětmi, to by bylo přece krásné, nemyslíš?" zeptala se s lehkým záchvěvem hlasu žena
,,Jistě, ale, kam bychom se všichni vešli?" vrátil jí skepticky profesor
,,Víš, napadl mě tvůj dům v Godrikově Dole. " to už profesorka nevěděla, kam s očima.
,,Ty jsi geniální, k nám se všichni vejdeme!" rozzářil se ředitel a objal svou manželku, ta jen nemohla uvěřit svému štěstí, opravdu jí to schválil? ,,A teď si jdeme lehnout, zítra touhle dobou budeme u Popletalových."
Pronesl rezolutně starý muž, Minerva vyběhla točité schodiště, vysprchovala se, převlékla se do noční košile, vlasy si spletla do copu, rozsvítila lampičku a začetla se do knihy, kterou měla na stolku, s Alovým příchodem literaturu zaklapla, muž se převlékl a lehl si do postele, ,,zhasni už." zamumlal, ,,ne, Albusi, jaké máš pro mě ty šaty?"
Ředitel s povzdechem vstal, otevřel skříň a vyndal stříbro-šedé ke kotníkům dlouhé šaty zdobené černou krajkou, Minerva odhrnula peřinu a vyskočila z postele, přešla k šatům, pohladila je, pod prsty cítila luxusní látku, s vděkem a úžasem se podívala na Albuse, ,,ach Albusi, ty jsou tak,... krásné!" vydechla překvapeně, zálibně si prohlížela tento kousek oblečení ,,tos nemusel, víš, že mám spoustu krásných šatů."
,,Já vím, ale přece žena člověka významného společenského postavení, jaké mám nebude nosit stejné šaty dvakrát, ty si můžeš dovolit něco takového a já ti to rád umožním. Vlastně je to samozřejmost, že budeš všude zářit, jsi moje manželka a bradavická profesorka a to je postavení, kdy prostě musíš vypadat dokonale." zašeptal jí něžně do ucha. Minerva se k němu otočila, ruce si položila na mužova ramena, ,,jsi tak dokonalý," podívala se mu do tváře a políbila ho, měžně, krátce. Pak se zahrabala do postele, Albus jí napodobil, čarodějka usnula brzy, ale ředitel ještě dlouho ležel, civěl do stropu a přemítal, po půlnoci ho vzbudil výkřik, rychle se posadil, na nos si nasadil brýle, Minerva s sebou nepokojně házela a křičela, Albus jí jemně oslovil, pak ji probudil, čarodějka se probrala, plakala a třásla se po celém těle, ,,co se stalo?" zeptal se s obavami v hlase profesor, ,,nic, jen zlý sen."
,,Nechceš mi o něm říct?"
,,Nevím, snad ráno, pojď spát."
,,Počkej, nemůžeš jít spát takhle, pojď za mnou."
Ředitel vzal profesorku dolů do pracovny, ,,tak si tady sedni a počkej, hned se vrátím." žena uposlechla, tohle byl jeden z těch nejhorších snů, co se jí mohly zdát! Albus mezitím chvátak temnými studenými chodbami hradu do kuchyně,  měl starosti, to nepopíral, absolutně ne, cestou zahnal do postelí několik studentů, kteří nebyli na svých kolejích, doběhl k obrazu s ovocem, rychle polechtal hrušku a už stanul v kuchyni, domácí skřítci, někteří z nich byli rozespalí, se sbírali, aby mohli vyhovět přání ředitele, ředitel si od nich vzal hneček s horkou čokoládou, spěchal do své kanceláře, co mu nohy stačily, ani se nenechal vyvézt po schodišti vedoucím do jeho bytu, kamenné schody bral po dvou, vpadl do místnosti, tam našel za stolem Minervu,  hlavu měla opřenou o křeslo, ruce volně položené na opěradlech, v mihotavém světle svíček vypadala tak majetátně, ,,drahá, tady máš, vypij to, uklidní tě to, hm." usmál se kouzelník na svou dlouholetou kolegyni, ta bez mrknutí oka vzala hrnek a napila se. Horká čokoláda jí udělala dobře, Albus jí opatrně uložil do postele. Komečně usnuli a spali bez rušení až do rána.
Další den byl poměrně náročný, Albus vyřizoval školní poštu, Minerva si dopoledne plnila svoje učitelské povinnosti v podobě oprav testů, domácích úkolů a esejí, do toho občas pomohla s něčím v ředitelně. Soboty si obvykle nechávala na opravování, po obědě řešili spousty záležitostí ohledně školy, Minerva si na hodinu vzala pomoc kolegů, protože Albus by to nezvládl,  s prací byli hotovi až po čtvrté odpolední a to Albus pomáhal opravovat manželce úkoly.
V pět večer se unaveně zvedli a došli do Velké síně na večeři. Minerva toho moc nesnědla, zamyšleně žvýkala rybu, Albus si vedle pochutnával na vysokém steaku přelitého tmavou omáčkou s pečenými brambory a fazolkami, k tomu pečená rajčata, ,,půjdu nahoru a přioravím nám oblečení na večer, ten povzbuzující odvar máš v té skleněné vitríně u dveří, že?"
Prohodila čarodějka směrem k řediteli, profesor jen kývl hlavou, přesně tam, jsi úžasná." Albus stiskl profesorce ruku, ta se pomalu zvedla a vydala se spletitou cestou do pracovny, ze skleněné skříňky vyndala malý křišťálový flakónek s namodralou tekutinou, vzala dva pohárky, naplnila je vodou z broušené karafy a do každého odměřila přesně čtyři kapky lektvaru, pak lahvičku vrátila na místo. Tenhle lektvar jim měl zajistit, že budou celý večer působit čerstvým dojmem, tahle dávka jim měla zajistit, že nepropadnou únavě.
Potom vystoupila do věže, kde se nastrojila do svých stříbrošedých šatů, vlasy si sepla do slušivého drdolu, zvolila boty na vyšším podpatku, připravila manželův hábit ve stejných barvách, jako její šaty.
Opatrně si zapla svůj nejlepší cestovní plášť, z jemného lesklého černého materiálu s ornamenty, Albus jen s okouzlením sledoval tu proměnu jeho ženy,pokaždé ho udivovalo, jak se z přísné učitelky, která je v podstatě bez jiskry, a která nosí jeden a ten samý hábit, se v okamžiku stane krásná, okouzlující a prudce elegantní dáma s jiskrou v oku, s utajeným žárem pod srdcem,jakmile co jí skončí výuka stane někdo jiný. ,,Co je, Albusi?" zeptala se udiveně, když viděla manžela, jak stojí na točitém schodišti s pusou dokořán a vypadá jako v transu, ,,n nic, jen ti ti, to sluší," vykoktal ze sebe ředitel, sešel dolů a v duchu si nadával, že se zase zachoval jako blbec,tohle se nemělo stát ani před jeho manželkou ne, ale když ona ho dokázala takhle omámit ppuhým pohledem, sakra, z tohohle toho už přece dávno vyrostl!
Nahodil omluvný úsměv, Minerva beze slov se chytila nabízené paže a nechala se přemístit. Stanuli před velkým domem, z něhož se linulo světlo a zvuky hudby a hlasy lidí, čarodějka si upravila plášť, Albusovi urovnala vlasy, zaklesnuti jeden do druhého se vydali směrem k domu, tam na ně čekal domácí skřítek, který jim ochotně vzal pláště a odkvapil s nimi kamsi pryč, Albus vyndal svou pozvánku dalšímu skřítkovi, ten je zavedl k Popletalovým, ,,ehm, pane, pan profesor Albus Brumbál a paní profesorka Minerva McGonagallová." ohlásilo stvoření nové hosty, Kornelius Popleta mávnutím ruky propustil stvoření a to okamžitě odplachtilo kamsi mezi hosty, to se už náměstek ministra kouzel otočil k Brumbálovým,  ,,vítejte, Albusi, jakou jste měli cestu?" zahlaholil bodře Popletal a tiskl řediteli ruku, pak jakoby procitl, otočil se k Minervě, ,,dobrý večer, Minervo, dobrý večer. Máte krásné šaty."
,,Cesta byla dobrá, díky Kornelie." odpověděl poněkud chladně profesor, ,,čarodějka poděkovala za kompliment a sjela Popletala lehce kritickým pohledem, náměstek ministra měl totiž limetkově zelený hábit, byl menší zavalité postavy a absolutně odlišný od Albuse,
,,A kde máš Aurélii?" zeptal se Brumbál konverzačním tónem. ,,Někde tady pobíhá, to víš, paní domu, hehe."
,,Jistě. Omluvíš nás Korneliusi?"
,,Jistě Albusi, jistě." Popletal probodl odcházející pár zvláštním pohledem.
,,Minervo, omlouvám se.''
,,A za co, Albusi? "
,,Za to setkání s Korneliusem."
,,Nic si nevyčítej, lásko." zašeptala Minerva a vzala z podnosu, který držel jeden z mnoha domácích skřítků, dvě skleničky sektu, jednu podala manželovi, za chvíli uslyšeli cinkot kovu a skla. Svou pozornost přesměrovali na Popletala a jeho choť Aurélii, která v růžových nadýchaných šatech působila spíš jako přerostlý bonbon a ne jako žena vysoce postaveného kouzelníka, ,,Dobrý večer," pozdravil Popletal shromáždění hlasem, o kterém byl přesvědčen, že je upřímně radostný,  ,,dámy a pánové, s mojí ženou bychom rádi vyjádřili naše potěšení z toho, že jste přijali naše pozvání na tenhle malý a skromný vánoční večírek," výraz skromný působilo v tomto smyslu vskutku neúměrně, ,,a že jste dorazili v takovém počtu, tímto bych rád připil na nadcházející rok, který jak doufám, bude plný úspěchů, a také bych rád připil na šťastné a vydařené svátky, tak tedy, na zdraví!" odpovědí mu byl nepříliš přesvědčivý potlesk a následný cinkot skleniček,
,,pojď tančit," zamumlal ředitel profesorce do ucha a chytl ji při těch slovech za loket, ta kývla a za chvilku už vířili mezi ostatními tanečníky, po rychlém valčíku se šli posadit, to už k nim mířili Ludo Pytloun a Bartemius Skrk s manželkou,
,,Á zdravíčko, Albusi, Minervo." zahlaholil vesele a lehce podnapile Pytloun, ,,dobrý večer, Ludo," odpověděl přívětivě profesor, ,,Barty, rád tě vidím, paní Skrková." Pozdravil bradavický profesor s lehkou úklonou hlavy, v mžiku se konverzační nit rozvíjela a vyvíjela docela zajímavým směrem, až byl konec slavnosti, a paní Skrková, Popletalová i Brumbálová, které, aby se vyhnuly řečem o politice, si vytvořily svůj vlastní kroužek, se musely vrátit ke svým manželům, Aurélie Popletalová už zase stála na stupínku vedle Korneliuse Popletala, manželka Bartyho Skrka stála po jeho boku a Minerva stanula vedla Albuse s rukama sepnutýma kdesi v úrovni břicha, vedle nich stáli Malfoyovi, jakmile Lucius Malfoy uviděl, kdo je jeho soused, rychle odvrátil zrak, to už ho ale Albus s hranou srdečností pozdravil a zapovídali se, přestože Lucius Malfoy byl členem školní rady a podle toho by měl se současným ředitelem vycházet, bylo veřejným tajemstvím, že jím pohrdá, ,,Brumbále, neurazte se prosím, ale vaše slabost pro mudly je pověstná, přesto jste si mohl jako doprovod na dnešek zvolit přece jen někoho, s ehm řekněme čistší krví." Malfoy šlehl významný pohled po Minervě, ta se celou tu dobu tvářila kamenně a poznámku pana Malfoye přešla mlčením, zato řediteli blýsklo hněvivě v očích, ,,lepší někdo kdo nemá takříkajíc čistou krev než někdo povýšený, čistokrevný, ale neschopný pořádně kouzlit." Mezi oběma muži nastalo tíživé ticho, Minerva pohrdlivě sjela pohledem Narcissu Malfoyovou a svou pozornost upřela na Popletala. Albus ji chytil za ruku, a po závěrečném proslovu došel profesor pro pláště, pomohl manželce, ta se do něj zavěsilněj,  objevili se v důvěrně známé pracovně. Albusem lomcoval vztek. Jeho plášť letěl kamsi do kouta. Ředitel přecházel po místnosti jako naštvaný sup. Čekal od tohoto večera hodně, ale tohle bylo prostě moc i na něj, urážky na svou osobu mu už nevadily, ale pokud se někdo navážel do jeho ženy, tak se neznal. ,,Albusi, uklidni se prosím, mně urážky od Luciuse Malfoye nevadí."
Profesorka překonala vzdálenost, která je dělila a chytla milovaného učitele za ruce, ten zabodl svůj pohled do jejích očí, stála tam a dívala se na něj, v jejím pohledu bylo cosi neproniknutelného, její jindy plné zorničky jakoby se dnes skládaly z mnoha drobných zrníček, přesto tam byla znát láska, rozhodnost, klid, odhodlanost, smíření a oddanost, odvaha. ,,Albusi, já,řekněme, že mi to nevadí, a potom, za chvilku jsou Vánoce, kdo všechno přijal naše pozvání?"
,,Oba tvoji bratři včetně jejich rodin, Aberforth, Alforth a Angelina, Clarissa, Marc a Lorraine, takže vlastně všichni."
,,Výborně, takže si vezmu něco kolem dvaceti skřítků z naší kuchyně a odjedu týden před Vánoci do Godrikova Dolu a připravím to tam."
,,Jsi úžasná!"  ředitel objal svou manželku, ,,hlavně buď opatrná, však víš, jaká je situace. Mám o tebe strach, ani nevíš."  Zamumlal profesor Minervě do vlasů, ,,neboj, budu opatrná," odpověděla čarodějka tichým hlasem, ale v duchu se nemohla dočkat. Přesně týden před začátkem prázdnin nechala za sebe zaskakovat v hodinách a odjela s partou dvaceti domácích skřítků do Godrikova dolu, skřítky usadila na jednoho testrála a sama se elegantně vyhoupla na jiného, který stál opodál.
Sotva se neviditelní koně zvedli do vzduchu, chladný vítr jí rozčísl vlasy, přitáhla si plášť blíž k tělu. Koně začínali nabírat rychlost, směr a výšku, když se dostali dostatečně vysoko, mohla Minerva v klidu vidět Bradavice jako na dlani, pohledem zamířila do míst, kde se s největší pravděpodobností nacházela ředitelna, Albus po odletu mamželky začal pracovat na zabezpečení školy, vždy ji opouštěl, bylo to na tři až čtyři dny, léto nepočítaje, ale teď měl poprvé po hodně dlouhé době odjet na celé Vánoce z hradu!Musel začít s ochrannými kouzly, což bylo samo o sobě docela těžké.
Minerva po čtyřech hodinách letu na svém testrálovi už necítila ruce, prsty, nohy, záda ani krk, byla dřevěná, prokřehlá a unavená, když si myslela, že je na takové cestování stará, uviděla před sebou cíl svojí cesty, napřímila se v sedle a pomalým krouživým pohybem začala klesat, pohledem našla dům Brumbálových, testrálové přistáli na zahradě za domem, profesorka jim za odměnu hodila kus nevábně vyhlížejícího masa, skřítci se shromáždili kolem ní. Čarodějka následovaná touhle delegací odemkla domek, unaveně si odložila plášť na stojan, skřítci ji celou dobu pozorovali a neodvažovali se ani dýchat, v tichosti následovali ženu do kuchyně, Minerva si sedla za stůl a malí služebníci se postavili vedle ní. ,,Takže, máme přesně týden na to, abychom z tohohle domu udělali, hm, útulné místo, celkem nás bude kolem dvaceti, což znamená - já s Albusem, Aberforth, Malcom s Vilemínou a jejich tři děti, Robert s Melanií a s dětmi, Clarissa, Marc, Lorraine a malá Minnie, Alforth s Angelinou, chci, abyste připravili pokoje, já budu s Alem v jeho pokoji, Ab bude spát u sebe v ložnici, Kendřin a Arianin pokoj necháte zamčený, zbytek ubytujeme v ostatních místnostech. Tohle si vezmete na starost vy tři," ukázala na tři malé skřítky, ,,povlečete, vyvětráte a poklidíte v ložnicích a koupelnách, vy tři uklidíte společenské prostory, další tři půjdete na kuchyni, a zbytek mi bude pomáhat, což ostatně budete dělat i vy ostatních, během Vánoc chci, aby bylo všechno v nejlepším pořádku. Tal do práce!" zavelela hlasem, který neznal odporu, sama se vrhla na zvelebení obýváku a salonku, přestože byly tyto místnosti víc než třicet let neobývané, nebylo tak těžké je uklidit a uvést do obyvatelného stavu, který působil téměř útulně, s pomocí skřítků uklidila skoro celý dům během několika dní, den před příjezdem hostů zašla na velký nákup do nedalekého obchodu, skřítci jí na nákup nedoprovázeli, za to z nakoupených potravin dokázali vykouzlit téměř královské hody, opatrně balila dárky. Albusovi vlastnoručně upletla sadu ponožek,pěkně tlustých a vlněných, jako jedna z mála věděla, že právě ponožky jsou jeho velká slabost, Aberforthovi ušila sadu utěrek do jeho hospody, malé Minervě vyšila polštářek s beruškou, Clarisse vyšila balení látkových kapesníčků,
Markovi koupila košili, svým bratrům dala každému pořádně drahou láhev ogdenské starorežné, Alforth s Angelinou měli od rodičů dostat vyšívané ubrusy, protože si Angelina stěžovala, že nemá žádný, který by se jim hodil do bytu,
dobalila poslední dárky.
Šla spát pozdě a ráno vstávala brzy, aby stihla dodělat poslední úpravy před příjezdem hostů, jako první měli dorazit její bratři s rodinami, potom Alforth s Angelinou, po nich měla dorazit Clarissa s rodinkou, a jako poslední Aberforth s Albusem. Naposledy prošla celý dům, všude bylo naklizeno, z každého koutu starého domu byla cítit vánoční atmosféra, vše bylo perfektní. Kolem jedenácté začali přijíždět první hosté, Minerva se přivítala s Malcem i s Robertem a poslala je za domácím skřítkem, který je měl ubytovat. Vilemína s Melanií šly pomáhat do kuchyně s jídlem, děti si vyběhly hrát na zahradu a sourozenci si sedli do křesel v salonku a probírali čerstvé novinky i staré události, profesorka McGonagallová rázně vyhnala Vilemínu s Melanií z kuchyně se slovy, že tohle je práce skřítků, a ať si sednou s nimi a odpočívají. Sotva se společnost uvelebila, rozdrnčel se zvonek, skřítek, který čekal v koutku salonku vyběhl, aby otevřel a přivítal návštěvu, z chodby se linuly tlumené hlasy, Minerva se zvedla a šla se podívat na nově příchozí, ,,Alfe!" vykřikla a objala syna, ,,mami, už se mi stýskalo."
,,Angelino, tak ráda tě vidím." Profesorka se letmo objala s budoucí snachou, ,,já vás taky ráda vidím, paní profesorko," usmála se mladá žena, ,,pojďte za skřítkem, ubytuje vás a pak můžete sejít k nám a dát si něco dobrého," pak se otočila na skřítka, ten se jen uklonil a chytil Alfortha za ruku, ten ho následoval do patra. Čarodějka byla na cestě zpátky do salonku, když se ozval zvonek, ten den již po třetí, žena se otočila a otevřela, Clariss, Marcu, tak ráda vás vidím!  Jakou jste měli cestu?"
,,Poměrně příjemnou, Minervo," odpověděl studený ženský hlas Markovy matky Lorraine a podal čarodějce tříleté děcko, ,,vítej, Lorraine," usmála se Minerva na druhou ženu, a usmála se na malou holčičku v náručí, ,,ahoj, Min." skřítek už odváděl tuhle rodinku do poschodí. Minerva ss za nimi dívala, dokud jí nezmizeli v točení schodiště, vrátila se do salonku a nalila si kávu. Atmosféra v domě najednou zhoustla. Robert to zřejmě vycítil a vrhl pohled na svou sestru, která se tvářila jakoby nic, ale to by nesměl být její bratr, aby ji neprohlédl, ,,to bude dobré, Min, nesmíš si to tak brát a pak tady bude Albus a my a nebudeš tu s ní sama," Minerva se vděčně podívala na bratra, ,,máš pravdu, bráško, moc si to beru. Já pro ni chtěla jen to nejlepší a teď,"
,,Ale ona je šťastná, prostě se naučila se svou tchyní vycházet."
,,Snad máš pravdu," povzdechla si, Rob ji chytil za ruku, čarodějka ji tiskla a spojení vzápětí přerušila. mladí s Lorraine ještě nedorazili dolů, nebylo kam spěchat. Dál seděli v tichu, když najednou plameny v krbu zezelenaly a z ohniště vypadl Aberforth, na chvilku ztratil rovnováhu a málem upadl, to už ho Malcom podpíral a posadil do nejbližšího křesla. Aberfortův pohled se setkal s pohledem jeho švagrové, profesorka se usmála, ,,vskutku okázalý příchod, Abe, ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi dorazil."
,,To víš, nemůžu se Alovi vyhejbat věčně ne? Drahá švagrová, tohle se ti povedlo, skoro, jako by se to tu nezměnilo od té doby co matka, ehm, co se tehdy stalo."
,,Díky, Abe." Minerva vytušila, že tohle není nejvhodnější chvíle na další pokračování a tak po obvyklých zdvořilostních frázích zaplavilo pokoj tíživé ticho, které narušilo Lorrainino nespokojené bručení, ,,kolikrát ti to mám opakovat, Marcusi, to si nemůžeš jednou jedinkrát bez řečí vzít tu druhou kravatu, tahle je příliš nevhodná."
,,Mami, ujišťuji tě, že je naprosto normální, tenhle kostkovaný vzorek a červenozelená barva je naprosto ucházející."
,,Vypadáš jako papoušek!"
,,Copak Lorraine? Je něco v nepořádku?" zeptala se s hraným klidem Minerva, v duchu se však smála, protože Marcova kravata vypadala naprosto ucházejícně na odpoledne nebo na večer, ,,hezká kravata, Marcusi, dokonce jsi zvolil i můj oblíbený vzor," dodala už s úsměvem, ,,neměla bys být tak konzervativní, Lor,"
,,Děkuju, maminko," poděkoval Marcus Minervě,
Lorraine se trochu zamračila, profesorka stočila pohled na hodiny, ,,Albus by tu už měl být, snad se mu nic nestalo." problesklo jí hlavou, ,,Aberforthe, můžu s tebou na okamžik mluvit, prosím?"
,,Jistě, pojďme do knihovny,"
Aberforth podržel manželce svého bratra dveře, čarodějka vyšla na chodbu, vystoupala schody, Aberforth ji celou tu dobu následoval, došli do knihovny. Byla to prostorná čtvercová místnost s tmavým ořechovým stolem v prostřed místnosti, a s několika regály z tmavého ořechu, přeplněné knihami, u jedné zdi byl velký glóbus a menší skleněná koule, ve které obíhaly planety sluneční soustavy. ,,Tak, o co jde?"
,,Abe, nevíš, kde je Albus? Měl dorazit už před skoro dvaceti minutami."
,,To vážně nevím, zrovna on, který je všude přesně."
,,No právě, nikdy se neopozdil, mám strach. Nemluvil jsk s ním v posledních dnech?"
,,Ne,nemluvil, ale myslím, že se o něj bát nemusíš. Moment, mám takový pocit, že jsem zaslechl hlasy." Mladší Brumbál otevřel dveře, měl pravdu, ze zdola se skutečně linuly vítající hlasy, ,,mám takový dojem, že můj bratříček dorazil." utrousil směrem k Minervě, ta se rozzářila, ,,tak pojďme, proč tu ještě čekáme??"
Vyrazila z knihovny, zpomalila až u schodiště, Aberforth šel první, zastavil se až na úpatí schodiště, Minerva se zasekla několik schodů nad Abem, ,,Albusi, co ti to tu připomíná?"
,,Co? To je jasné, ne? Přece časy, kdy jsme byli jako rodina. Teď je to podobné, jen je nás tady víc, a vlastně, kde je Minerva? " Aberforth se ohlédl za sebe a uvolnil čarodějce cestu, ta sestoupila schody, ,,já jsem tady."
,,Jsi nějaká zadýchaná, co se stalo?"
,,Nic, jen jsme se o něčem bavili s tvým bratrem,v knihovně, pak jsi přijel a já vyběhla.
,,Co jste tam řešili?" zeptal se klidně Albus.
,,Tvoje žena se o tebe bála, tak chtěla vědět, jestli náhodou něco o tobě nevím."
,,Tak to potom jo."
To už Minerva stála po boku manžela a nechala se objímat. ,,Pojď, chci ti ukázat, jak jsem připravila tvůj pokoj. A teď locomotor kufry!" namířila hůlkou na zavazadla a ta se poslušně před nimi plavila vzduchem až zaparkovala před pokojem. Minerva otevřela dveře od ložnice, ,,vítej doma, uoravila jsem to tu tak, aby to tu bylo obyvatelné pro dva. Snad se ti to líbí." Minerva přešla k oknu, jednou rukou si objala krk a druhou si založila, sledovala, jak si děti hrají ve sněhu, pozorivala Clarissu, jak si hraje s malou Min. Usmála se pro sebe. Ucítila na svém krku horký vzduch a zaplavila ji vůně levandule, máty a citronového želé, ,,nad čím přemýšlíš?"
,,Nad ničím. Stýskalo se mi." odpověděla popravdě žena aniž se podívala, položila si ruku na rameno, kde nahmatala Albusovu ruku, tiskla ji blíž. ,,Mně se taky stýskalo, jakoby to byla věčnost." Minerva byla ráda, že její manžel stojíza ní a nemůže tedy vidět zrádnou slzičku, která jí vypadla z oka. Vánoce, byly pro Minervu obdobím, kdy ba nejcitlivější, snad proto, že prostě jí připomínaly krásné dny, které strávila se svou rodinou, když byla malá.
Opřela se do Albusova ramene, ředitel si ji přetočil, takže mu nyní hleděla do tváře, ,,díky, pomohlas mi."
,,Albusi, to je maličkost. A pak zítra jsou Vánoce. Odvedlas tady pěkný kus práce."