Utajené manželství II.

Londýn

Minerva stanula se svými kufry před pěkným domkem z červených cihel, ostatně takto vypadaly všechny domky v okolí, vyndala z kapsy klíč, dala ho do zámku tmavých dřevěných dveří, na kterých se skvěla mosazná číslice 11., otočila klíčem, vešla do vstupní haly, kde se jí naskytl pohled na krásné bílé schody, lehce krémové stěny, menší kulatý stolek, na kterém byla váza se sušenými růžemi a telefon.
Minerva vstoupila do místnosti vlevo, tam byla kuchyňka, docela prostorná, tři bílé a jedna světloučce modrá zeď, se spoustou úložného prostoru. Žena tleskla do dlaní a z kufru vyskočilo nádobí - bílé talíře s modrým pruhem. Minerva je vzala a uložila do bílé skříně, stejně tak i sklo, hrnečky a příbory.
Menší jídelna v hráškově zelené barvě s tmavě hnědým stolem, ten se během minuty pokryl bílým ubrusem, kolem židle. Obývací pokoj byl další zastávkou Minervina průzkumu. Krásná světlá pohovka, oranžové zdi, velký prostor, houpací křeslo, menší konferenční stolek ze světlého dřeva. Minerva si i tuhle místnost vybavila alespoň tím nejzákladnějším vybavením.
Vystoupala schody. Otevřela jedny dveře, ložnice. Světlá místnost s bělostnou postelí, Minerva si povlékla peřiny, na noční stolek si postavila lampičku, do skříně uložila veškeré oblečení. Dál pokračovala do koupelny, tam nebylo mnoho k zařizování, pověsila si leda ručník se županem na věšák. Pračku, myčku a lednici si koupila před měsícem a už je měla v novém domově. Stejně tak i drobné vybavení do domácnosti a nábytek. Kobereček před vanou.
Toaletu jen zběžně prohlédla, potřebovala si zařídit pracovnu. Byla to prostorná místnost s velkým oknem, prostorným stolem, pohodlným křeslem, vedle byla skříň na dokumenty, na stole hrneček s propiskami, počítač a na druhé straně tiskárna. Ano Minerva Mcgonagallová během svého pobytu u bratra navštěvovala kurz základní práce s počítačem pro seniory. Na kraji stolu ba váza s růžemi, malá podložka na hrneček. Za křeslem stála tmavá bytelná knihovna, tam se na tlesknutí samy naskládaly knihy. Na druhé straně místnosti stál velký naleštěný černý, elegantní křídlový klavír značky Petrof. Dárek od Malcoma. Minerva lehce přejela prsty po klávesách, sedla si na klavírní stoličku, položila prsty obou rukou na klapky, hrála, ponořila se do melodie, vplula do světa hudby, do světa bez starostí, který vznikal ze smutných a utrápených myslí velkých umělců. Velkých patronů hudby. Zazněl poslední tón a Minerva se musela vrátit zpět do reality. Vstala od klavíru, na tváři jí pohrával úsměv, na křídlo postavila fotografii rodičů. Rychle se převlékla do méně výstředních šatů a s nákupní taškou v ruce se vydala do místního obchodu. Nakoupila nějaké mražené výrobky, maso, pečivo, hygienucké potřeby, koření, zeleninu, mouku, máslo, salám, sýr, ovoce, něco sladkého na zub. S těžkým nákupem se vydala rušnou ulicí k domovu. Londýn znala docela dobře, jen musela poznat sousedy.
Na ulici potkala mladý manželský pár ,,dobrý den, vy musíte být naše nová sousedka že ano?",  zašvitořila mladá žena ,,dobrý den. Ano jsem tu nová. Minerva Mcgonagallová. Ale pro přátele jen Minerva," zasmála se čarodějka ,,no těší mě Minervo, já jsem Alice a tohle je můj manžel Jeremy Cloud."
,,Těší mě pane Cloude.,,I mě těší madam, ale prosím, říkekte mi Jeremy."
,,Dobrá a vy mě Jeremy oslovujte Mimervo, prosím."
Manželé se rozloučili a Minerva vešla do svého domu. Z ničeho nic jí přepadl pocit smutku. Byla sama ve velkém domě. Musím si pořídit nějaké zvíře nebo mi z toho ticha a té samoty hrábne.
Zbytek dne strávila vybslováním a zařizováním bytu, potom si uvařila lehkou večeři, vysprchovala se a chtěla si jít lehnout. Lehla si do postele, ale pod prostěradlem cítila cosi tenkého, dlouhého a tvrdého. Vstala tedy, rozsvítila lampičku, rukou zašátrala po tom předmětu. Bylo to cosi dřevěného. Minerva tu věc vytáhla, její hůlka myslela jsem, že zůstala u Malcoma, že jí zlomil. Opak byl pravdou, Minerva skutečně viděla bratra, jak láme dřevěný proutek, Malcom poprvé v životě podvedl svou sestru. Zlomil totiž obyčejnou větvičku a hůlku dal Cince, aby ji nenápadně zabalila Minervě do kufru. Malcom znal dobře svou starší sestru, a věděl, že se jí bude stýskat po magii. Proto jí tohle provedl. Minerva najednou pocítila, jak jde z hůlky teplo. Pevněji ji stiskla v ruce, ano, ty dvě patřily k sobě. Žena pohlédla na proutek ve své ruce a podívala se z okna, pro jistotu zatáhla závěs a rozmáchla se hůlkou, z hůlky vylétly zlaté prameny. Žena se lekla, tohle její hůlka nikdy neudělala! Ze zlatých pramenů se stávaly drobné řetízky, z řetízků  slova a ze slov věty. V tom se ozval Albusův hlas, jakoby stál blízko čarodějky. ,,Minervo, drahá, mám tě stále rád, ikdyž jsi mne opustila, když jsem s Poppy nejsem tak šťastný jako když jsem byl s tebou. Nikdy tě nepřestanu milovat, ať jsi kde jsi, nikdy na tebe nepřestanu myslet, ikdyž budeš vdaná za jiného. Nevím, kde momentálně jsi ani jak se máš, ale pevně doufám, že jsi spokojená. Pokud jsi v mudlovském světě, dej si pozor na svou magii. Žij dál, žij šťastně, beze mně ti bude určitě lépe, pokračuj v žití, najdi si někoho, komu na tobě bude záležet. Já jsem udělal mnoho chyb, téměř všechny šly napravit, ale ta kterou jsem udělal teď, nejde napravit. Ztratil jsem tě. Byla chyba, že jsem si tě nechal proklouznout mezi prsty. Jednou jsi se mi vrátila, po druhé už ne. Nikdy nepřestanu litovat té chyby, jíž jsem se dopustil když jsem tě ztratil. Stále tě miluji. Nechci, aby jsi se kvůli mě trápila. Natrálila ses se mnou iž dost. Zasloužíš si někoho lepšího než jsem já. Poníženě tě prosím o jednu jedinou věc. Odpusť mi prosím mou vinu, ačkoli si to nezasloužím. Nemohu žít s vědomím, že se na mě zlobíš.
Jdi a buď šťastná. Navždy s Bohem
Albus."

Minervě skanula slza po tváři a do ztichlé místnosti zašeptala ,,ovšemže ti odpouštím Albusi. Už se nehněvám. Taky tě mám ráda, ale nebyli bychom spolu šťastni. Měj Poppy, buď jí věrný a neopakuj stejné chyby." Minerva se koukla n hodiny to je už tolik? Musím se vyspat, zítra jdu do práce.