Pokoj

299 3 1
                                    

  Cítila jsem, jak se na mě někdo dívá a to mě probudilo. Podívala jsem se vzhůru a polekala jsem se. Uviděla jsem ho. Kluka jak se na mě dívá se smutným pohledem.

    Sedla jsem si. Začala jsem si si ho prohlížet. Něco na něm bylo divné a to jeho postava. Byla celá průhledná. Stál a mlčel. Dívali jsme si do očí.

  Pak mi to došlo, tohle je ten duch, co mi nechává vzkazy. Ale proč se objevil až teď?. Opatrně jsem se ho zeptala „Jak ti můžu pomoci?“

   Smutně se na mě podíval a zašeptal „Nemůžeš mi pomoci.“

  Já nesouhlasně zavrtěla hlavou. On se jen usmál. „Víš jsi zvláštní,“ řekl mi.

  Já se ho zeptala „Proč jsem zvláštní?“

   „Ty jsi zvláštní, protože mě vidíš a můžu si s tebou povídat. Nebojíš se svého daru a chceš mi pomoci. To tě dělá zvláštní.“

  Nevím, co mě to napadlo, ale chtěla jsem ho pohladit. Bohužel má ruka prošla skrz. To mě zamrzelo, ale on se jen pobaveně usmál.

   Chtěla jsem ho zachránit. Ale nevěděla jsem jak.  Proto jsem mu jen řekla „Já tě zachráním.“

   Celý dům se začal třást. Bylo to jako zemětřesení. Po chvíli to přestalo .Na podlaze se pomalu objevil ohnivý penragram.

  Můj společník se polekal a zašeptal „Proto jsem se ti nikdy neukazal, nechtěl jsem, aby si zemřela. Viděl jsem tě, když jsi se sem přistěhovala, byla jsi krásná. Viděl jsem, jak se trápíš, jak se směješ. To já jsem ti utíral slzy. Byl jsem s tebou i kdyz jsi neviděla, citila jsi mou přítomnost. Nikol já miluji tě.“zakončil svou řeč.

   Stálá jsem s otevřenou pusou.

   Zničeho nic  se objevila postava. Byla to démonka. Měla dlouhé hnědé vlasy, očí černé jako uhel, rty rudé. Měla spálená křídla. Vytáhla nůž a bodla mi ho do srdce.

  Moje duše vyletěla z těla a vznášela se  nad mým tělem. Chtěla jsem křičet, ale v chytli mě ruce a stáhli mě pryč. Stejně by mě nikdo neslyšel. Ztatila jsem vědomí.

   Probudila jsem se v pekle a sama.  Chtěla jsem odejít, ale pokaždé jsem narazila na past a zemřela jsem. Cítila jsem každou ze svých smrtí. Každou ranku před smrtí.

   Jednou jsem spadla ze skály, jendou mě roztrhali lvi, jednou mě zastřelili. Už nevím kolikrat jsem zemřela.....

  Probudila jsem se ze snu. Čekala, že se tam objeví, ale to by znamenalo mou smrt.

SnyKde žijí příběhy. Začni objevovat