Sny

Rande s učitelem

   Byl poslední akademický den a ve škole byl večírek. To ale studentku třetího ročníku vůbec nezajímalo, seděla v kabinetu muže, kterého z celého srdce milovala. Její učitel seděl před notebookem a četl povídky prváků a ona si něco psala do sešitu. Psala jeho jméno v srdíčku. Niel. Tak mu směla říkat jen ona. Usmála se sama pro sebe, zvedla se židle a postavila se k oknu. Niel nechal čtení, otočil se na ni. „Kdy oznámíme naši svatbu?“

   Dívka se na něj otočila, hladící své břicho. „Nevím Nieli,“ řekla dívka a znovu se zahleděla ven.

   Niel se zvedl ze židle, pomalu k ní došel. Obejmul ji a položil svou hlavu na tu její. Oba dva mlčky koukali z okna. Ticho přerušovali jen tlumené hlasy ze dvorku, kde se odehrával večírek. Dívka se nadechla, jako kdyby chtěla něco říct.

   „Děje se něco Kopretinko?“

    „Víš… já nevím, jak ti to říct…“

   „Říct mi co?“

   „Budeš táta,“ zašeptala dívka téměř neslyšeně.

   Niel otočil dívku, aby se ji mohl dívat do očí. Políbil ji: „Jsem ten nejšťastnější muž na světe. Nejen, že jsem potkal ženu, kterou mohu milovat i přes svou rozdílnost, ale dokonce jsem otec.“

    Dvojice se znova otočila k oknu a ani jeden z nich si nevšiml, že ve dveřích zarachotil klíč a dveře se otevřely. Dovnitř vešel další učitel, který si odkašlal. Dvojice sebou trhla. Dívka zrudla, sklopila zrak: „Jdu se podívat na večírek,“ a odešla z kabinetu.

  Niel zarytě mlčel. Nevěděl, jak jeho straší kolega přijme jeho vztah s jeho studentkou.

   Ticho prolomil starší kantor: „Znám tě dlouho a proto vím, že rozmlouvat ti to nemá cenu. Jdi za svou Kopretinkou. Doufám, že mě pozveš na vaši svatbu.“

   „Děkuji,“ řekl Niel a odešel hledat svou Kopretinku.

   „Za málo přiteli.“