Sny

Dopis pro mámu

   Ahoj, jmenuji se Anna a jsem mrtvá. Dlouho jsem přemýšlela o slovech, která bych ráda řekla své rodině,  kamarádům. Ale nemůžu. Zemřela jsem velice mladá bylo mi pouhých 9 let. Celý život jsem měla před sebou.

   Napadlo mě, že bych mohla napsat pár slov do dopisu, který nechám u Nikoletty Appledawn. To ona je mostem ze světa živých, do světa mrtvých.

Beru si papír a začínám psát:

Milá maminko,
je toho tolik, co bych ti chtěla říct. Promiň, že jsem se s tebou to ráno pohádala. Moc mě to mrzí. Mrzí mě, že ti už nikdy nemohu popřát dobré ráno. Každý den stojím u vaší postýlky a hledím na vás.

Na veřejnosti ukazujete váš úsměv, ale každou noc maminko propláčeš. Moje smrt ti způsobila mnoho bolesti. Vidím, jak plyne čas a tobě se vrací úsměv do tváři, ale tvé očí jsou  pořád smutné.

Tati, nejraději bych ti vlezla na záda, aby si mě vzal na koníčka. Ale když se tě dotknu, moje ruka projde srz tebe. Ty se jen zavrtíš a něco zamumláš.  Před maminkou se tváříš, že si mou smrt již oplakal. Já ale vím, že ne. Pokaždé , když si sám, vyndáš si fotku z tvojí peněženky.  A ptáš se, proč se to stalo zrovna tobě.

Má drahá třído, nejradši bych si hráli s vámi, ale můžu se na vás jen dívat. Jsem smutná chybí mi můj život. Nevím, kdo mě zabil.

Chtěla jsem ještě tolik věcí udělat. Chtěla jsem poznat, co je první láska. Chtěla jsem se podívat do světa a hlavně na Ajfelovku, nevím jak se to správně píše.

Všechny vás miluji. Mami neměj strach a pořiď si další dítě. Já se o svojí sestřičku postarám.
S láskou vaše Anna.

   Odložila jsem propisku a opatrně jsem setřela slzy, které mi tekly z očí. Tolik mi chybí všichni. Jejich hlasy, jejich doteky. Dopis jsem položila na postel u Nikoletty Appledawn. A odešla jsem do noci a věčné tmy. Do tmy ve které budu, dokud má duše nenajde klid.