Sny

Noční tramvaj

Ahoj, já jsem Marta. Jdu ze své práce v hospodě. Už je hodně pozdě, kolem půlnoci. Rozespale jsem si stoupla na zastávku. Všude bylo plno divných lidí.

Rozhodla jsem se zavolat svému příteli. Zvedni to, zvedni to, říkala jsem si pro sebe. Když to zvedl řekla jsem „Ahoj miláčku, jsem na cestě domů.
...
Budu tam tak do půl hodinky.
...
Bylo plno práce jako vždycky.
...
Klidně na mě můžeš počkat na zastávce.
...
Jasně. Jasně.
...
Už mi jede tramvaj.
...
Pá miluji tě."

Během hovoru jsem si všimla dvou můžu, kteří se chovali divně. To vzhledem pokročilé noční době nebylo nic divného.

V klidu jsem si sedla do tramvaje úplně vzadu a dala si sluchátka do uší. Hráli mi písničky a já je ani nebyla schopná vnímat. Poté do mě někdo drknul.

Já ho poznala, byl to můj bývalý přítel Ondřej. Vstala jsem, abych se zeptala co chce. To ale byla moje největší chyba. On mi přiložil na ústa nějaký kapesník.

Probudila jsem se druhý den ráno. Byla jsem spoutaná. Nemohla jsem se pohnout a docela se mi chtělo na wc. Pak přišel jeden z mých únosců. Vysmíval se mi. Když sem řekla, že bych potřebovala si odskočit. On mě pouze odpoutal z té desky, na které jsem ležela. Ukázal na podivnou záchodovou mísu. Když jsem dokonala svou potřebu, mladík mě dotlačil do sprchy. Sprchovala jsem se a když jsem vylezla, musela jsem zpět na desku.

Mladík zavolal druhého, a začali mě brutálně znásilňovat. Nejdříve na střídačku, ale pak dostali nápad, že by jeden mohl být ve předu a druhý v zádu. Hrozně moc to bolelo. Bolestí jsem omdlela. Poslední co jsem ještě slyšela před omdlením bylo „Hele ta čubka omdlela."

Když jsem se vzbudila, tak tam zase byli ty dva a moje mučení začalo na novo.

Nevím, kolik dní jsem takhle trpěla, ale jednou jsem se probudila a koukala jsem na svojí mrtvolu. Byla jsem konečně svobodná. Videla jsem jak ty dva mé tělo dávají do pytle a odnášejí pryč. Sledovala jsem pachatele, až na místo kde se zbavili mého těla.

Na tom místě jsem ležela několik dní. Devátý den, mě objevila malá holčička co si krátila cestu do školy přes park. Polekala se a tak zavolala svou maminku. Ta zavolala policii.

Byla sem zavřena na pitevně. Musel přijít můj přítel na identifikaci, protože moje matka se psychycky zhroutila. Viděla jsem jeho výraz, když viděl mé zohavené tělo. Obejmula jsem ho. Nemohl mě vidět, ale cítil mě, věděla jsem to.

I když jsem měla řádný pohřeb a na něm hojnou účast, moje duše neměla pokoje. Bloudila ulicemi Prahy.

Hledala jsem své vrahy, ale nemohla jsem je nikde najít. Dívala jsem se na lidi, ale nemohli mě vidět. Až jednou jsem potkala dívku a té jsem se dotkla.

Ona byla štít, chrání lidi, před zlými silami. Ona poznala můj příběh a rozhodla se o něm informovat i ostatní. Protože jsem se jí vkradla do snů.