Sny

Sériový vrah?

   Byl den jako jiný, šla jsem vynést koš do popelnice. Nějaký mladík na mě zavolal, byl celý mokrý a v očích měl takový šílený pohled: „Krásko půjdeš na rande?“

   „Odpal.“

   „Já tady budu a budu čekat. Jednou zazvoníš hřebíky a já se objevím. Sbohem krásko.“

   Ignorovala jsem jeho slova a když jsem se otočila, byl pryč, jako kdyby se vypařil. Pokrčila jsem rameny a na divného chlápka zapomněla.

   Druhý den, když jsem šla ráno do krámu ve schránce byly Velichovské noviny. Divné, pomyslela jsem si, noviny vycházejí jen na začátku měsíce a teď je polovina. Začetla jsem se do nich. Byly tam fotky šesti dívek, všechny byly mrtvé.

   „Vodní vrah opět udeřil, včera byla nalezena jeho šesté oběť. Jeho oběti jsou znásilněné, ubodané a následně hozené do rybníka. Krom toho má vždy jeho oběť krabičku s hřebíky.“

   Koukala jsem do toho papíru a nechápala jsem, co se děje. Strčila jsem jej do kapsy. Najednou uslyším kňučení. Rozeběhnu se a uvidím mou Akitu v kaluži krve, která ji teče z packy. Rychle jdu pro rodiče a ty Akitu odvážejí na veterinu. Já zoufale uklízím její domeček od krve a odpadu. Mé oči spočinou na krabičce, která je zavřená. Zvedla jsem ji, pomalu ji otevřela a spatřila hřebíky. Vyděšeně jsem tu krabičku pustila.

   Uslyšela jsem kroky, zvedla jsem se a spatřila jsem jeho. Měl šílený výraz v očích a já měla strach. Všechno mi začalo dávat smysl, vše se propojovalo.
 
   Sedla jsem si na zem a hledala jsem za zády cokoliv co by se dalo použít jako zbraň. Náhle jsme nahmatala nůž a omáčku chilli. Nevím proč, ale nakapala jsem omáčku chilli na čepel nože. Ten cvok se přibližoval a já mu tu čepel celou vrazila do hrudi. On se svalil vedle mě mrtev a já zoufale objímala kolena. Někdo na mě mluvil a já upadla do šoku.