Sny

Psychopat

   Probouzím se u sebe doma. Mám ruce od krve. Dříve jsem bývala hodná žena, ale díky šesti dětem jsem přišla o svého syna. V ten den se má duše zlomila. V ten den jsem si přísahala, že svého syna pomstím.

   Ráno se kouknu na televizi a první zpráva dne. „Psychopatický zabiják Krvavý měsíc opět udeřil. Tentokrát jeho oběť byla 7 letý kluk jménem Josh. Jeho tělo bylo znetvořeno. Byla to jeho 5.oběť. Bližší informace nemohu vzhledem k povaze případu zveřejnit.“

  Usmívala jsem se svým psychopatickým úsměvem.

   Šla jsem se nachystat do práce. Byla jsem družinářkou v místní škole. Je to tak snadné, pomyslela jsem si, děti jsou hloupé a zkažené, musí zaplatit za to co provedli mému synáčkovi. Dneska zabiju tu poslední. Tu malu sviňi Beatrix, která na mého synka svedla krádež. Krádež, kvůli které si vzal život.

   Celý den jsem planovala jak se pomstím. Věděla jsem že rodiče Beatrix jdou ten večer do kina, že Beatrix bude sama doma. Převlékla jsem se do pracovního oblečení, které skrývalo mou tvář . Vzala jsem si sadu nožů, prášky na spaní a kameru — tu hlavně.

   Pomalu jsem se vkradla do pokoje Beatrix. Ještě nespala, ale díky uspávadlu usnula. Vzala jsem jí do pytle a pytel přes rameno. Došla jsem do hustého lesa plného bažin. Holku jsem vyhodila z pytle, svlekla. Píchla jsem jí znehybňovadlo. Pustila jsem kameru, vzala jsem svou kudlu a rozřízla jí břicho. Pomalu jsem jí vyndavala střeva a ven. Jen jsem se šíleně smála. Ona plakala a to mě ještě více rozdivočilo. Má chuť na krev byla obrovská... když jsem jí znetvořila dost vzala jsem kameru a vypnula.

   Dříve jsem dělala pro animovaný film tak jsem vytvořila jeden díl Sponge Boba s nazvem Sepiákova sebevražda. Tam jsem nahrála své dílo. A vložila ho místo nevinné kapitolky, určené pro děti. Věděla jsem, že díky tomu mé dílo nezemře.

   Za pár dní mě zatkla policie. Když mě vyslýchali, tak se ze mě snažili dostat důvod mého chování ,jenže má znetvořená duše opakovala jen život za život. Nebo psychopatický smích a jméno mého synka.

   Policisté na mě zkoušeli různé metody vyslýchání , ale k ničemu to nevedlo. Psychologové nakonec usoudili, že jsem chorá a nechali mě zavřít na doživotí do blázince.

   Odtamtud mě zachránil můj pán. Král pekla, kterému jsem věrně sloužila.