Ranní spoj

44 2 0
                                    

   Bylo 26. prosince ráno. Jela jsem takhle brzy, protože jsem měla jet na výlet. Cesta probíhala celkem normálně, dokud jsem nespatřila ji. Dívku bělejší než čerstvý sníh, její hnědočerné vlasy jí padaly na ramena a její modré oči se zabodovaly do těch mých.

   Děsila mě, ale zároveň i fascinovala. Něco mi na ní nesedělo, jako kdyby tam snad ani nebyla. Nebylo by to nic divného, už od malá vídám duchy.

  Pak ve mě hrklo. Snad není mrtvá, pomýšlela jsem si, vypadá tak mladě.
Čas se kolem mě zastavil a jediné zvuky, které je mně dolehly byly „Pomoc mi.“

   Volala tak zoufale a poté se rozplynula. Čas se znovu dal do pohybu, ale ta tíživá atmosféra zůstala

   Kdo byla ta neznámá a jak ji mám sakra pomoci?

SnyKde žijí příběhy. Začni objevovat