Sny

Zánik světa

  Je rok 2020. Svět se změnil. Změnil se od té katastrofy.
 
   Já bydlela v rozbouřeném domě po mých rodičích. Oni umřeli na začátku téhle katastrofy. Musela jsem je zabit a teď hlídám svojí mladší sestru.

   Přemýšlíte co se stalo? Objevila se nemoc, která začala měnit lidi na zombíky. Zombíci nemohli vyjít na slunce, protože by shořeli. Naštěstí pro mě. Lidé se snažili najít protilék, ale neúspěšně.

  Přemýšlíte, co jsem dělala v tomhle světě? Zabíjela jsem zombíky branila svou sestru. Měla jsem svou kuši. Naštěstí zombíci byli aktivní jen v noci, takže přes den byl klid. Moje sestra se starala o zvířata.

   Každý večer oči plné strachu, strachu o mou malou sestru. Přes den jsem sbírala ovoce, ale nikdy jsem se nevzdalovala moc od baráku.  V toulci jsem měla dost šípů, kdybych nahodou zabloudila.

  Každý den stejný. Jednou jsem se vrátila moc pozdě, malá sestra mě asi šla hledat. Uviděla jsem krev. Ležela tam v kaluži krve. A lezl za ní zombík. Zabila jsem ho, ale pro mou sestru už bylo pozdě.

   Obejmula jsem ji a zašptala promiň. Poté jsem jí dala pusu na čelo. Vzala šíp a prostřelila hlavu.

  Brečela jsem. V trávě ležela moje kočka Lumpice a pes Max.

   V kapse jsem měla zbraň s jedním nabojem pro případ nouze. Obratila jsem zbraň proti sobě a řekla jsem „Zbohem krutý světě,“ a zmáčkla jsem spoušť. Upadla jsem do trávy. Svět skončil a můj život taky.