Sny

Temná Angličtina

   Probudila mě zima. Chtěla jsem se přikrýt, ale nebylo čím. Došlo mi, že ležím na zemi. „Počkat, proč ležím na zemi?“ otázala jsem se sebe.

   Šokovaně jsem vyskočila, přičemž prudký pohyb mi akorát způsobil závratě. Spadla jsem opět na zadek. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem v obrovské aréně. Lidé se zlobili a křičeli. „Hanba člověku, který nezvládl anglicky  naučit. Není nám rovna. Je hloupá, omezená a její místo je zde v koloseu zatracení. Má dvě možnosti, přijmout zatracení, nebo se naučit anglicky teď a tady. Za pouhý měsíc. Pokud si vybere druhou možnost a nezvládne to, nečeká ji jen zatracení, ale i věčná muka v devátém kruhu pekla.“

    „Vybírám si bojovat, raději zahynu při boji s angličtinou, než přijmout věcné ztrácení.“

   „Né!!!“ Zařval ten muž a proměnil se v ďabla.

  „Však ty jednou vyhledáš mojí pomoc a skončíš zatracena u mě v pekle dušinko. Získám si tě, až opět ztratíš víru v sama sebe.“

   Zmizel.

    S trhnutím jsem se probudila u sebe v posteli. „Byl to jen sen, není to reálné.“

    „Ale je děvenko.“ zašeptal mi ďábel do ucha. „Jednou tě zlomím a dostanu tě do pekla.“

    Dotkl se mě ruky a zanechal na ní spálený otisk jeho dlaně.

   Mám celý měsíc na to, abych to zvládla, nemám na výběr. Prostě musím, jinak ďábel vyhraje a magie rovnováhy propadne peklu. A to se nesmí stát. Rovnováha musí zůstat neutrální a to je důležitější, než moje vlastní emoce.