Nech mě být!

V nákupním centru

Kyra

Kolem čtvrt na 9 jsem stála před obchoďákem. Věděla jsem přesně do jakého obchodu chci jít. Měla jsem ten den štěstí. Přišla nová kolekce šatů. Na první pohled jsem se zamilovala do dlouhých fialových. Pro mé nové já nové šaty. Ihned jsem tu myšlenku zahnala hluboko dovnitř hlavy.

,,Chtěla bych si je zkusit prosím" oslovila jsem mladou prodavačku kousek ode mne. ,,Zajisté" odpověděla zdvořile.

Přinesla šaty a já se ihned odebrala do kabinky. Vypadala jsem v nich kouzelně. Uznejte sami nejsou nádherné?

Svlékla jsem si je a nechala je zabalit do luxusní krabice. ,,Ještě aby ne za ty peníze" říkala jsem si v duchu. Vyšla jsem z obchoďáku a vydala jsem se k parkovišti, v myšlenkách jsem se už  viděla na party jak na mě budou všichni zírat.

Byla jsem tak zabraná sama do sebe, že jsem si u vchodu nevšimla kluka a narazila do něj. ,,Omlouvám se" vydala jsem ze sebe přiškrceně. ,, V pohodě" odpověděl. Koukla jsem se výš a dovolila jsem si ho prohlédnout.

Byl ten typ kluka u kterého se vám podlomí nohy. Odhadem tak 20 let, sportovní postava, takže to typuju na nějaký sport a měl nádherné hnědé oči. Jako bych rázem ztratila řeč.

Mike

Bylo něco po čtvrt na 9 a Tim nikde, už jsem začal ztrácet nervy. Nechtěl jsem mu volat, mám svou důstojnost.

Když už jsem se rozhodl jít směrem k parkovišti a vybodnout se na něj, vrazila do mě holka. Holky do mě vráží pořád pod záminkou pokecu. Ale tahle mi přišla úplně jiná než ostatní holky. Byla kouzelná...proboha co to blábolím. Měla nádhernou postavu, vlasy a spanilý obličej. Čeho si ovšem nešlo nevšimnout byly smutné oči. Jako by trpěla uvnitř sebe.

Cestou ke svému autu jsem ji nemohl dostat z hlavy. ,,Vzpamatuj se!" opakoval jsem si pro sebe. Uvnitř hlavy jsem vedl boj sám se sebou. Litoval jsem, že jsem se nezeptal na jméno nebo telefonní číslo. Jsem hold trouba.