Nightmare dressed like a Daydream - Tom Riddle

6. kapitola

Za chodbou s trubkami byla rozlehlá, podezřele prázdná místnost. Chtěla jsem jít dál, ale Tom mě zadržel pohybem ruky.
,,Teď můžeš být paranoidní, protože zaprvé, nás někdo pronásleduje a támhle v rohu,'' ukázal na potemnělý roh velké místnosti ,,Nás někdo sleduje.'' Náhle jsem to pocítila taky. Na krku mi naskočila husí kůže a v rohu jsem uviděla stín.
,,Petrificus totalus!'' seslal náhle zaklínadlo na tvora v rohu. Uslyšela jsem kovový zvuk a šokovaně jsem se podívala nad sebe. V oblouku mezi místnostmi, kde jsme stáli se náhle začala spouštět kovová brána s bodci.
,,Pozor!'' zakřičela jsem a odskočila jsem s Riddlem z oblouku, takže jsme teď stáli v místnosti se zmraženinou. Překvapeně se na mě podíval. Rychle jsem pustila jeho ruku a pozorovala jsem tvora, který byl nyní zmražený. Nyní jsem svou hůlku vytáhla já.
,,Lumos!'' Místnost osvětlilo namodralé světlo. Nikdy jsem takové stvoření, které teď leželo před námi, neviděla. Bylo to podobné skřetu s jeleními rohy.
,,Raději pojďme.'' rozhodl Tom a lehce mě popohnal rukou na lopatkách. 
,,Co to bylo?" zeptala jsem se po chvilce.
,,Nevím, ve sklepeních najdeš kde co." tajemně se ušklíbl, ale stále se díval přímo před sebe. To mu bylo tak na obtíž se na mě jen podívat?!
Pokračovali jsme dál změtí podivných zatuchlých chodeb. Začínala tu být čím dál víc zima.
Zrovna jsme procházeli normálně vyhlížející chodbou, když v tom jsem udělala jeden špatný krok a dlaždice pode mnou zmizela. Začala jsem padat někam hluboko do temnoty. Křičela jsem a nadávala, proč padám tak dlouho. V tu chvíli jsem měla na toho prefekta ohromnou zlost.
                         ***
Znervózněl jsem, když jsem už více jak půl minuty slyšel její křik. Rychle jsem z kapsy u černých kalhot vytáhl mapu. Ta holka šla- tedy padala- správnou cestou. Napnul jsem uši, jestli už skončila s padáním. Ze zdola se ozval pronikavý výkřik.
,,Do prdele!" Zacukaly mi koutky. Ta uhlazená šprtka umí i nějaká hříšná slovíčka?
,,Hej! Žiješ?"
,,Jo! Ne! Teda já nevím. Je tu tma." Protočil jsem oči. Zasunul mapu zpět do kapsy a po nohou skočil do tmy za ní. Uviděl jsem přibližující se modré světýlko. Těsně před tím, než bych se rozplácl, mě nějaké neviditelné kouzlo, přesně jak jsem očekával, zastavilo pár centimetrů nad zemí a potom mě pustilo.
,,Proč jsi sem sakra skákal?!" Zazněla trochu hystericky.