Nightmare dressed like a Daydream - Tom Riddle

4. kapitola

,,Musíš být opatrnější! Takhle se zmrzačit.'' namítala asi po sté doktorka na ošetřovně. Protočila jsem oči a měla co dělat, abych jí nevmetla něco upřímného od srdce do jejího svraštělého ksichtu. Seděla jsem na lůžku zády k ošetřovatelce a zatínala zuby, protože mi na modřiny na zádech- ne zrovna moc jemně- nanášela nějakou zapáchající ledovou mast.
Druhý den po příhodě s Protivou jsem skoro nemohla ležet na zádech, takže jsem se rozhodla opět navštívit ošetřovnu.
,,Já se takhle nezmrzačila dobrovolně. Může za to to strašidlo, Protiva.'' namítla jsem. Doktorka si odfrkla.
,,Ale prosím tě. Přece nemyslíš to dlouhověké strašidlo. Je úplně neškodný.'' Po této větě jsem poznala, že s ní se nemá cenu hádat. A přece jenom, je lepší nechat se mazat smradlavou mastí, než se někde zabíjet na koštěti.
Tento den, kvůli nějakému zasedání učitelů, se zrušila většina předmětů a profesor létání se nabídl, že ty, kterým se nepoštěstilo dostat se do famfrpálového týmu, povozí na koštěti. Jediný předmět, který jsem nesnášela bylo létání a velice jsem se radovala, když nám po prvním ročníku tento předmět odpadl.
,,Můžeš se obléknout. Už sem ani nemusíš chodit. Zahojí se to samo.'' řekla doktorka a pružným krokem stařeny odešla do své pracovny. Nestačila jsem ani poděkovat.
Oblékla jsem se a vydala se do Velké síně dodělat si ten úkol z bylinkářství. Velká síň byla kromě pár ospalých studentů prázdná. Sedla jsem si k poloprázdnému mrzimorskému stolu a vytáhla tlustou knihu.
,,Taky nelétáš?'' náhle jsem uslyšela někoho za sebou. Otočila jsem se a pocítila jsem divné mravenčení v žaludku, když jsem spatřila Toma Ridlla s rty stočenými do mírného úšklebku.
,,Nelítám. Byla jsem raději na ošetřovně, kvůli Protivovi.'' ukázala jsem si na záda. Tom pouze kývl a zadíval se na druhou stranu síně- k učitelským stolům. Potom se rozhlédl po okolí a nejistě si ke mně přisedl. Zezadu se lokty opřel o stůl a nohy natáhl do uličky. Málem jsem spadla. Zmijozelský student sedí u mrzimorského stolu?! Potom se ke mně naklonil: ,,Potřebuji tvoji pomoc. Dostal jsem jisté informace o skrytém balíčku.'' Tázavě jsem se na něj podívala.
,,Je to skrytý prefektský balíček, ve kterém jsou učebnice s většinou odpovědí na úkoly...A čokoládové žabky. Ti nejodvážnější si pro něj můžou dojít, tedy, pokud to zvládnou.'' tajemně se usmál.
,,To zní až nějak moc dobře.'' Nenechala jsem se hned strhnout zvědavostí, i když moje šprťácká část křičela, ať se stáhnu. ,,Taky neříkám, že to bude procházka růžovým sadem. Mám hrubý náčrt místa, kde to je. Je to někde hluboko ve sklepení. Jistě budeme potřebovat hůlky.'' Odmlčel se a tím mi nechal chvíli na rozmyšlenou. Pohnula jsem hlavou a podívala se na jeho profil, jak sleduje dění v síni.
Byla bych blázen, kdybych s ním nešla do sklepení. Trochu jsem se zarazila, nad mojí náhlou bláznivostí.
,,Nechám si to ještě projít hlavou.'' zamumlala jsem, sbalila učení a odešla. Na Tomově obličeji se přehnal triumfální výraz.