Nightmare dressed like a Daydream - Tom Riddle

17. kapitola

Zrychlila jsem. Dveře se otevřely a opravdu, byl tam on. Málem jsem se štěstím a úlevou rozbrečela. Zapudila jsem ty katastrofické myšlenky, které se mi po dobu jeho nepřítomnosti rodily v hlavě.
Vyšel do deště a šel mi naproti. Načechrané vlasy mu pod nenasytnými kapkami deště skoro ihned splihly. Neměl na sobě uniformu, nýbrž tmavě modré kalhoty a bílou košili, která se mu v dešti začínala namáčet... Málem mi ukápla slina.
Zastavili jsme se od sebe tak na půl metru. Už jsem vztahovala ruce, abych ho objala, ale něco mě zastavilo. Zkoumal mě s pobaveným výrazem na rtech. Potom sjel pohledem na mé bosé nohy.
,,Není ti zima?" promluvil nakřáplým hlasem, jakoby několik hodin nemluvil. Zavrtěla jsem hlavou a pohlédla si na nohy.
Pak jsme se setkali pohledy. Uchopil mě za ruku. ,,Pojď dovnitř. Tohle je až moc dramatické." ušklíbl se.
Vkročili jsme dovnitř a ledová dlažba mě zastudila do nohou. Otřásla jsem se. Tom si toho nejspíš všimnul a chtěl mě vzít do náruče. Odstoupila jsem od něj.
,,To je dobrý. Jsem v pohodě." Zatvářil se, jako když má něco za lubem, potom mě uchopil kolem pasu a někam nás teleportoval. Radši jsem zavřela oči a když jsem je otevřela, tak jsme stáli na kraji velké vany. Prefektská koupelna. Z kapsy vytáhl hůlku a mávl směrem k několika řadám kohoutků. Začala se naplňovat vana a ve vzduchu byly cítit vonné olejíčky.
I když jsem prefektka, tak jsem se tu ještě nikdy nekoupala. Začala jsem šíleně panikařit, když jsem uviděla, že si Tom rozdělává knoflík u košile. Naštěstí si povoloval jen první dva u krku.
Pohlédla jsem na něj. Asi jsem musela vypadat hrozně rozrušeně, protože ode mě poodstoupil.
,,Jsi promrzlá, tak si dej koupel a pak si promluvíme." Významně se na mě podíval a odešel.

Bacha na mě, teď jsem se zase rozjela v psaní😂😂🤙🏼🤙🏼