Když jsem tam toho prváka dovedla, tak jsem se vydala prefektskou zkratkou do knihovny. Věnovala jsem významné pohledy studentům, kteří stáli nedaleko portrétu v knihovně. S ještě významnějšími pohledy jsem zamířila do oddělení s omezeným přístupem. Povolení ke vstupu, jsem získala od ředitele koleje již na začátku školního roku, což je měsíc zpět.
Dostali jsme záludný úkol z Bylinkářství a tak jsem se rozhodla najít knihu s řešeními. Vešla jsem do oddělení s omezeným přístupem a zastavila se hned u prvního regálu.
,,Ale, ale, ale. Koho pak to tu máme?" Prořízl protivný hlas poklidnou atmosféru knihovny. Lekla jsem se.
,,Protivo! Zmiz! Nemáš tu co dělat!" Zasnažila jsem se o pevný hlas.
,,Já? Spíš ty, malý žáčku bys tu neměl co dělat." ucedil a zachechtal se.
,,Já tu můžu být!" dupla jsem ,,Jsem totiž prefektka! Mám povolení!" Protiva se začal chechtat.
,,Zníš jako rozcapené mimino! Blé, blé!" Než jsem stačila zareagovat, tak se rozletěl proti regálu u kterého jsem stála a všechny knihy se vysypaly na mě. Bylo jich tam snad stovky a vážily snad tunu. Když mě první kniha srazila k zemi, tak jsem se sbalila do klubíčka a kryla si rukama hlavu. Mezi hlukem padajících knih jsem slyšela chechot Protivy.
Bolelo mě celé tělo, když mi na záda dopadla poslední tlustá kniha.
,,Tak co mimino?! Budeš brečet?!" zachechtal se Protiva a poletoval okolo mě.
,,Abys nebrečel ty!" řekl někdo lhostejným hlasem od vrátek rozdělující knihovnu. Trochu jsem zvedla hlavu a uviděla Toma Ridlla se založenýma rukama a nadzvednutým obočím. Po jeho boku stál, tedy, spíš se vznášel Krvavý baron. Když Protiva uviděla ducha, tak s jekotem prolétl zdí a byl ten tam.
,,Děkuji." řekl Tom kolejnímu duchovi a ten zmizel.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se prefekt a klekl si vedle mě. Opatrně jsem se posadila a vyhýbala se jeho pohledu.
,,Jo, asi jo." Moje tvrzení ale vyvrátilo nepotlačitelné heknutí, když jsem se snažila vstát. Tom mě pohotově chytil za loket a pomohl mi.
,,Ehm, díky." poděkovala jsem nesměle a měla se k odchodu.
,,Kdyby tě zase někdy zlobil, tak mu stačí pohrozit Krvavým baronem." řekl mi už zády ke mně, když jsem byla na odchodu. Cítila jsem se trapně, že jsem tak pospíchala a vypadalo to, že se s ním nechci vybavovat.
Zarazila jsem se a přišla zase k němu.
,,Dobře, díky." Poprvé toho dne jsem se mu podívala do očí. Cítila jsem, jak mi rosolují nohy, tak jsem radši pohled odvrátila a odešla. Jak si stále dokáže udržet ten klidný výraz? Jakoby ho nikdy nic nevyvedlo z rovnováhy.
Raději jsem tyto myšlenky zahnala a pomalým krokem se vydala do společenské místnosti.
Po těle budu mít asi hodně modřin.
Jak se vám zatím příběh líbí? ☺️ budu ráda za každý ohlas :D
AaB❤️
ČTEŠ
Nightmare dressed like a Daydream - Tom Riddle
Hayran KurguTom Riddle? Ach ano, ten zmijozelský prefekt, co je lepší než já. Chci ho překonat. Opravdu moc, ale... jeho nejde překonat. Už jenom ta jeho andělská tvářička a ta aura, co ho obklopuje... Dove je mrzimorskou prefektkou a vykonává svou práci nad m...
