,,Proč jsme tady? Zbláznil ses?" Zeptala se mě nasupeně a zamračila se.
Těžce jsem se nadechl a odtrhl pohled od ní, na krajinu za jejím ramenem. Krásný výhled.
,,Není to jednostranné, že?"
Podívala se na mě tak pronikavě, že jsem musel přešlápnout. Musela vědět, na co přesně se jí ptám.
,,Obávám se, že už ano." Zněla tak vzdáleně, ztraceně.
,,Udělal jsem nějakou osudovou chybu? Dobře, uznávám, párkrát jsem se neudržel a udělal chybu, omlouvám se." Vevnitř jsem si chtěl nafackovat. Odkdy je chlap takhle změkčenej?
,,Neudržel? Parkrát? Zatím si na mě zapůsobil jako arogantní, sobeckej blbec." Zněla až moc klidně, ale ta slova mě probodla jako rozžhavené kopí. Vyndal jsem ruce z kapes a jen jsem na ní zíral. Došlo mi, že používá mojí taktiku 'klidný i kdyby byla apokalypsa'. Byl slyšet jen vítr pádící kolem. Poprvé a naposled, jsem se rozhodl stáhnout svou hrdost.
,,Omlouvám se. Můžeme začít znova?"
Bylo vidět, že jí to zaskočilo, ale nenechala se obměkčit.
,,Budu si to muset rozmyslet." Odpověděla a vydala se po nekonečném schodišti pryč ode mě.
Ahooooj! Po 300 letech I'm back! Teda aspoň na chvíli 🙈😬
Live the life 👌🏼😌✌🏻
AaB 💋
ČTEŠ
Nightmare dressed like a Daydream - Tom Riddle
FanfictionTom Riddle? Ach ano, ten zmijozelský prefekt, co je lepší než já. Chci ho překonat. Opravdu moc, ale... jeho nejde překonat. Už jenom ta jeho andělská tvářička a ta aura, co ho obklopuje... Dove je mrzimorskou prefektkou a vykonává svou práci nad m...
