Nightmare dressed like a Daydream - Tom Riddle

15. kapitola

Chtěla jsem ho, strašně moc. Asi bych to s ním měla zkusit. Hluboce se mě dotklo to, jak se mi otevřel a omluvil. Na tu chvíli jsem uviděla jeho přirozené, čisté, já bez hrdosti a arogantnosti. Není snad cíl lidstva i čarodějů spolčovat se a rozmnožovat, abychom nevymřeli? Zajímavé.
Rozčesala jsem si dorůstající mikádo a urovnala uniformu. První hodinu jsem měla bylinkářství společně se Zmijozelem. Musela jsem se překonávat od včerejšího večera jako ještě snad nikdy v životě. Hodně jsem přemýšlela a zjistila, že vlastně žiji hrozně nudný život, který tvoří pouze učení a memorování. Nějakým způsobem jsem došla k závěru, že pokud si něco začnu s Tomem Riddlem, tak se mi život začne zbarvovat do duhových, různorodých barev a nebude už tak šedý a monotónní. To, že nemám ráda moc velké změny o sobě vím dost dlouho, takže nyní musím zatnout zuby a zkusit něco nového.
Popadla jsem brašnu s učebnicemi a s rozechvělýma nohama zamířila ke skleníkům. Pár minut před začátkem hodiny jsem se dostavila do skleníku č.6 a přistoupila ke stolu zavaleného různými květináči a motykami. Anabelle tu již byla a v rohu se bavila s jedním mrzimorským studentem, který z ní nemohl spustit oči. Pohled mi sjel na protější stranu stolu, kde si něco zamilovaně povídali dva zmijozelští. Měli to při seznamování taky tak komplikované jako já? Ráda bych to věděla, ale v tom již přišel učitel a začala hodina. K mému zklamání se tu on neobjevil. Pocítila jsem hroznou nervozitu a ztracenost. Hodina skončila a já se přesouvala na další hodinu- věštění. Na hodinách společných se zmijozelem se Tom ani jednou neobjevil. Takhle to pokračovalo další tři dny. Hledala jsem ho skoro všude, ale nikdo o něm nic nevěděl, zmijozelských jsem se zatím neptala, aby nepochytili nějaké podezření.

Ahoj ^^ děkuji moc za podporu a omlouvám se, že teď vůbec nic nepřidávám
Takže teď čekejte pár nových kapitol a ještě jednou DÍKY!!🙈🔥

AaB🐝🤗