Nightmare dressed like a Daydream - Tom Riddle

16. kapitola

Vítr mi cuchal tmavé vlasy a nasával jsem divoký mořský vzduch. Udělal jsem další krok na okraj vysokého útesu. Nejdu se zasebevraždit. Zas takový blbec nejsem. Jen si potřebuji pročistit hlavu. Děsil jsem se sám sebe a přesněji toho, že jsem se bezhlavě zamiloval do té zpropadené mrzimorské prefektky. Padl jsem zrakem na obrovské stavení tyčící se veprostřed nekončícího rozbouřeného oceánu. Azkaban.
Už ani nevím, proč jsem se teleportoval zrovna sem. Ale ponurá nálada, která toto místo obklopovala na několik mil do mě pomalu začínala vstupovat. Rozhodl jsem se vrátit zpět do Bradavic a postavit se všemu čelem.

*
,,...takže proto půjdeme do? Slečno Hammington?"
Hlas profesora na Přeměňování mě vytrhl z mých ponurých myšlenek.
,,Omlouvám se. Neposlouchala jsem." odvětila jsem a sklidila pobavená odfrknutí spolužáků.
,,Slečno, v poslední době jsem já i moji kolegové zaznamenali jistou, ehm, změnu ve vašem přístupu ke studiu." Proč to řešil před celou třídou? Mohl rovnou svolat celou školu na nádvoří a tam si se mnou promluvit.
,,Je zabouchlá." houknul někdo.
,,Buď rád, že není zbouch-"
,,Ticho." Uťal profesor zmijozelské. Zarděla jsem se a pocítila jsem slzy v očích. Tázavě se na mě zadíval. Zhluboka jsem se nadechla a sebrala kousky svého ledového klidu a diplomacie. Vlastně jsem měla toho nejlepšího učitele.
,,Profesore Brumbále, pokud se mnou chcete řešit můj osobní život, tak prosím mimo vyučování. Děkuji." Ellie odhodila závoj světlých vlasů, který dělil její zorné pole ode mě a povzbudivě na mě kývla. Brumbálovi asi došla hloupost jeho otázky a vrátil se k výkladu učiva. Já opět upadla do svých pochmurných myšlenek.
Odpoledne pršelo a obloha měla barvu dýmu, který se většinou vznáší nad mým kotlíkem s nepovedeným lektvarem. Procházela jsem se jen tak ve svetru a sukni. Boty jsem nechala někde na nádvoří pod lavičkou, protože by mi stejně byly k ničemu.
Odhrnula jsem si zmoklé vlasy z obličeje a vydala se směrem na Viadukt. Na viaduktu fučel vítr a já se zachvěla zimou. Jestli mě někdo pozoroval, tak si musel myslet, že jsem se zbláznila. Bylo mi to ale jedno. Právě se mi asi podařilo rozluštit ten zvláštní neznámý pocit.
Byl krásný i hrozný.
Líbil se mi a zároveň jsem ho nenáviděla.
Potřebovala jsem Toma Riddla. Hned.
V provázcích deště jsem na druhé straně mostu zahlédla, jak se otevírají dveře do hradu a v šeru se rýsuje vysoká postava.

Jak se vám povídka líbí? Děkuju za ⭐️ ^^ <3
Názor v kommentech potěší🙈😄

AaB🔥