Dívka z lesa |dokončeno|

12.kapitola ✓

Stála jsem a přemýšlela. Co to bylo za dítě? Možná já, když jsem byla malá. I když, to vlastně ne, proč by jinak plakali. Vždyť to byl jen sen. Ale musím říct, že na to že to byl jen sen, tak jsem si ho pamatovala do detailů, což není úplně normální. To je jedno, všechno je v poho. Trochu jsem se upravila, abych do města nepřišla za strašidlo, uklidnila jsem se a popadla pytel se svými výrobky.

Šla jsem známou pěšinkou do vesnice. Je čtvrtek a tak si jdu vydělat. Teda, snad vydělat.

Aby jste se nedivili, že mě ještě nezatkli, když prodávám na černo, tak je to tak, že poznám, kdy přichází kontrola. Chodí vždy jednou do měsíce. Jakmile se na trhu objeví, začne kontrolovat první stánek až na druhé straně trhu. Mám tak vždy čas vše sbalit a rychle zmizet mezi stromy.

Rozprostřela jsem své zboží a čekala na zákazníky. Nemusela jsem čekat dlouho a objevila se mladá žena, s kabelkou přes rameno a s širokým úsměvem na tváři.

,,Dobré ráno, Sisi," pozdravila jsem ji s úsměvem.
,,Ahoj Bell," odpověděla mi a prohlížela si vystavené zboží.
,,Mark pořád sní o autíčku," řekla a s nadějí v očích se na mě podívala.
,,No, tak to nevím, jestli se nějaké najde," řekla jsem na oko zamyšleně a začala se hrabat v pytli. Samosebou jsem ho měla, protože Sisi si ho u mě objednala už minule. Známe se už dlouho a ona si ode mě vždy něco koupí. Říká, že miluje dřevěné věci. Zajímalo by mě, jestli si je doma vystavuje, nebo je přikládá do kamen a kupuje si je jen z lítosti. Už mi na tom však nezáleželo, peníze byly cennější, než osud mých vyráběných hraček.

Podala jsem jí autíčko a ona mi zaplatila.
,,Mockrát děkuju, Mark bude štěstím bez sebe," řekla mi a vděčně se na mě usmála.
,,A pro Adrianu nic nechceš? "zeptala jsem se.
,,Jistě, málem jsem zapomněla, ta bude mít za dva týdny narozeniny. Mohla bych poprosit o nějakého motýla nebo vážku?"
,,V pohodě. A kolik slečně bude?" zeptala jsem se.
,,Šest. Příští rok půjde do školy a ona už teď nemluví o ničem jiném," zasmála se. To přejde, řekla jsem si v duchu.
,,To je dobře že se těší. To já jsem pořád křičela a vztekala se, že tam nepůjdu, takže buďte jen rádi," zasmála jsem se při vzpomínce na fotku, na které se se zarudlýma očima krčím v koutě a moje školní aktovka mi leží u nohou.

,,Zlatá Adriana. Já už musim, tak ahoj Bello," rozloučila se a odešla. Jistě že, jsem jí neřekla své pravé jméno.
,,Pa," řekla jsem rychle a pak se věnovala dalšímu zákazníkovi.

Uf, dneska už desátý zákazník. A to za ním stojí ještě jedna paní. Vyplnila jsem mu tedy jeho přání a vzala si od něj peníze.

,,Dobrý den, co si bud..." zasekla jsem se uprostřed věty. Ne, ne, ne, ne, jen to ne. Zabědovala jsem vduchu a upřeně se osobě před sebou zahleděla do očí.

Ahoj♡, tak je tu další kapitolaaaaa:) Snad se líbila.Pokud ano votes nebo comments potěší. Kdo si myslíte že bude stát před Beatriss? Jinak jsem vám chtěla poděkovat za 120 reads.:*
Naty♥