Dívka z lesa |dokončeno|

17.kapitola ✓

,,Nazdárek Samueli," zazubila jsem se. Až teď jsem si všimla jeho a Johnovi podoby. Samuel musel být jeho syn. Haha, ty jsi hlavička Beatriss.

,,Proč jsi mi nezavolala, kotě?" zeptal se na oko smutně a já se rozesmála.

,,Mám takový problém," řekla jsem vážně.

,,Jaký problém?" zeptal se nechápavě.

,,Noooo... já totiž..."

Schválně jsem to protahovala a pohled sklopila k zemi, můj plán vyšel dokonale.

,,Ty už někoho máš, co? Mělo mi to být jasný, všechny hezký holky už jsou zadaný," řekl smutně, zdálo se mi, že druhou větu si říkal spíš pro sebe, ale já ji stejnak slyšela. Zahleděl se na špičky svých bot, v tu chvíli si asi uvědomil, že si je ještě nesundal a tak je rychle skopnul z nohou. Už jsem to nevydržela a rozesmála se. Nechápavě se na mě podíval a lehce nadzvedl jedno obočí.

,,To není ten pravý důvod, jen nemám mobil," usmála jsem se.

,,Jo jasně," řekl ironicky a bezděky si rukou protřepal vlasy. Posadil se vedle mě.

,,Ne vážně, přísahám, že nemám mobil," trvala jsem si na svém pravdivém tvrzení. Chvíli na mě podezřívavě hleděl a když mu došlo, že to myslím vážně, obdivně se pousmál.

,,V dnešní době je téměř vzácnost najít někoho bez mobilu," dodal.

Nedalo mi to a trochu jsem ho poškádlila.
,,Takže já jsem podle tebe hezká, jo?"

Ušlíbla jsem se, když se Sam rozpačitě zadíval jinam. Potom se mi odvážně zahleděl do očí a řekl: ,,Jo."

Do obličeje se mi nahrnula rudá barva.
,,Hele, neflirtuj tady se mnou," řekla jsem rázně.

,,Jak si přeješ rajčátko," ušklíbl se a pohledem sjel k mému čelu, které bylo obvázané obvazem.

,,Co se ti vlastně stalo a proč jsi u mě doma? Ne, že mi tu vadíš, ale pokud je to nějaký pokus o vloupání tak..."
Rozesmála jsem se. Vůbec jsem neměla ještě před chvílí sto chutí je vykrást.

,,Jo, se zlomenou nohou a otřesem mozku, jsem vyšplhala po laně do otevřeného okna, abych se mohla koukat na telku," řekla jsem ironicky. Teď jsme se rozesmáli oba.

,,Tak a teď vážně..." řekl s úsměvem. Vše jsem mu řekla a zodpověděla i jeho zvídavé otázky.

,,A odkud jsi vlastně přišel?" zeptala jsem se.

,,Nejdřív jsem byl ve škole a potom jsem šel do práce," řekl a zívnul. Potom se na mě podíval s přimhouřenýma očima a zeptal se.

,,Kam vlastně ty chodíš do školy? Tady ve vesnici je jen jedna a tam jsem tě neviděl. Musíš, ale bydlet taky tady, když sis byla zaběhat tady v tom lese," zeptal se a dál se na mě díval. V jeho proslovu se objevilo až moc tady. K sakru. Očima jsem pátrala po pokoji a hledala inspiraci na svou výmluvu.

,,No já..." pohled mi padnul na knihu s názvem Zapomenout
"...já... nevím jak se jmenuje," řekla jsem rychle. Nebyl to moc dobrý nápad, jelikož Sam je nějak moc zvědavý.

,,Ty si nepamatuješ, kam chodíš do školy? No fajn, nevadí, kde teda bydlíš, když nechodíš do školy se mnou?" zeptal se znovu.

,,Doufám, že to si pamatuješ," zasmál se ještě a já se falešně pousmála s ním.

,,Nějak moc zvědavej chlapečku," odsekla jsem.

,,No jo no. Hele, já vlastně ani nevím jak se jmenuješ..." řekl a kouknul na mě.

,,Amanda," řekla jsem jednoduše ,,a je mi osmnáct, hádám, že to by byla tvá další otázka. Tobě?"

,,V červnu mi bude dvacet. To je hrozný, už se ze mě stává starej dědek," povzdechnul si.

,,To vidím, už se ti tvoří vrásky na čele," povzdechla jsem si taky.

,,Tak to bylo zlý," řekl ublíženě. Zkřížil ruce na prsou a otočil se ke mně zády.

,,Vždyť jsi to řekl sám," pokrčila jsem rameny. Když se ani nepohnul napadl mě skvělý nápad. Zvedla jsem ruce a začala ho lechtat. Byl tak překvapený, že se hlavou prásknul o roh poličky. Přikryla jsem si rukou pusu, byla to pěkná šlupa.

,,Promiň. Moc... moc se omlouvám. Já... nechtěla jsem," mumlala jsem s lítostí v očích.
Opřel se zády o pohovku a dal si obličej do dlaní. Sice jsem mu do očí neviděla, ale vypadalo to, že brečí.

,,Jau, huso. Tos nemusela. Víš jak to bolí?!" řekl naštvaně rozechvělým hlasem.

,,P-promiň," špitla jsem a položila mu ruku kolem ramen. Okamžitě si odkryl oči a dal mi pusu na tvář. Jeho oči byli suché, takže vůbec nebrečel. Došel mi jeho plán, jakmile se začal smát na celé kolo.

,,Ty seš hroznej," zasmála sem a při tom se odtáhla na druhý konec sedačky pro polštář, kterým jsem ho v zápětí přetáhla po hlavě.

,,Uklidni se, prosím tě," řekl rozesmátě a v letu chytnul útočící polštář.

Znovu se ozvaly klíče v zámku. Stočila jsem tedy svůj pohled ke dveřím. Sam dál držel polštář, ale také se otočil. Ve dveřích se objevila Marietta a za ruku se jí držela mála dívenka a něco brebentila, jakmile mě však spatřila, zmlkla.

Měla hnědé vlásky zapletené do francouzkého copu, zelenomodré oči jako Marietta a sytě červené rty. Byla k sežrání.

,,Ahoj," řekla jsem. Uvolnila jsem ruku ze Samova sevření a natáhla ji k dívence. Ta ke mně nadšeně přihopsala a potřásla mi rukou.

,,Já jsem Elizabeth, ale říkej mi prosím Beth. Je mi osm a chodím do třetí třídy. Devět mi bude na začátku července. Ráda tančím a jezdím na koni. Mám bratra Samuela, kterému říkám Sam. Pomáhám mamince i taťkovi," vychrlila na mě svou řeč. Vypadalo to, že si ji celou cestu ze školy připravovala.

,,Já jsem Amanda a je mi osmnáct. Ráda zpívám a hraju na klavír," usmála jsem se.

,,Ty hraješ na klavír?" zeptal se překvapeně Sam.

,,Jo, už od mala. Proč?" zeptala jsem se.

,,Jen tak, já totiž taky," řekl a ledabyle pokrčil rameny.

,,Přinesu nějakou hru a všichni si zahrajeme," navrhla Beth. Je to nejroztomilejší holčička na světě. Já i Sam jsme s úsměvem přikývli a sledovali nadšenou dívenku jak peláší do svého pokoje.

Ahoj♡, tak a je tu za dnešek už druhá kapitola, protože jsem neměla co dělat;D. Omlouvám se za chyby a votes nebo comments potěší.;)
Naty♥