Neznámá Potterová-HP FF

1. - Odjezd do Bradavic

Stojím na nástupišti 9 a 3/4, přesně na stejném místě jako minulý rok, s tím rozdílem, že tentokrát už se mi žaludek nesvírá takovou nervozitou a nejsem přilepená na své matce. Čekám na Bradavický expres a očima hledám svou nejlepší kamarádku Lucy. Asi za pět minut by měl vlak jet a ona pořád nikde. Jak neobvyklé... Jedeme do Bradavic teprve po druhé a už má zpoždění, celá Lucy.

,,Jsi si jistá, že máš všechno?" zeptala se mě starostlivě mamka, dneska už asi po dvacáté. Protočila jsem očima, tak aby to však neviděla. Na tyto pohledy byla háklivá.
,,I když se mě zeptáš dvacetkrát mami, řeknu ti to samé. Nejsem si jistá, ale když tak mi to pošleš poštou. Víš přece, jak se to dělá?" koukla jsem se na ni podezíravě.
,,Jistě že vím!" odpověděla na oko uraženě a já se rozesmála, potom jsem se, ale znovu začala rozhlížet po nástupišti.

,,Neviděla jsi Lucy?" zeptala jsem se ustaraně, jelikož čas k odjezdu se začínal krátit.
,,Ne, neviděla" odpověděla mi a taky se začala rozhlížet. Očima jsem narazila na chlapce s černými rozcuchanými vlasy. Na nose měl brýle a v kleci seděla sněho bílá sova.
,,Hele, támhle je!" vykřikla mamka a ukázala do chumlu plného Bradavických studentů, čímž mou pozornost strhla opět na sebe.

,,Tak ahoj mami." řekla jsem a dala jí pusu na tvář.
,,Pa zlatíčko, piš co nejčastěji a užij si to tam, pozdravuj Lucy a buď hodná." křikla za mnou ještě.
,,Jo, jasně mami a ty pozdravuj taťku." křikla jsem na zpátek a dál se prodírala davem k Lucy. S kufrem v ruce a s Katy na rameni to nebylo nic jednoduchého. Aby to bylo jasné, Katy je má sova.

,,Lucy!" zakřičela jsem. Konečně se na mě podívala. Usmála se a začala se prodírat davem ke mně.
Upustila jsem kufr a objala ji. Kate mi naštvaně sletěla z ramene a posadila se na můj kufr. Lucy své zavazadlo také upustila a objetí mi opětovala.

,,Chyběla jsi mi Emmi!" řekla.
,,Ty mě taky." usmála jsem se.
,,Zase na nás všichni koukají." řekla a protočila očima.
,,Myslela jsem si, že už sis zvykla." řekla jsem a trochu nejistě se rozhlédla po nádraží. Všichni koukali na mé modré vlasy. Nejdřív mě to štvalo, ale teď už mi to je jedno.
,,Ale teď už radši pojď." řekla jsem ještě. Popadla jsem kufr a Lucyinu ruku.
,,Katy, poleť." řekla jsem své sově a vydala se ke krásně rudě zbarvené lokomotivě.

,,Grr. Všude je plno, to je k nevíře, řekla má blonďatá kamarádka a dál procházela přeplněnou uličkou. Naštvaně otevřela další kupé a aniž by věděla kdo tam sedí, zavrčela.
,,Jestli řeknete, že někomu držíte místo, všechny vás prokleju nějakým hodně ošk..." najednou zmlkla. Její výraz změkl a usmála se.

"Nazdárek holky." řekla a rukou mi naznačila, ať jdu za ní. Zasmála jsem se a vešla do kupé. Jakmile jsem spatřila černovlásku a kudrnatou brunetu, bez zaváhání jsem je objala.
,,Už jsem se lekla, že nás opravdu proklejete, než mi došlo, že to neumíte." zasmála se má kudrnatá kamarádka Marietta.
,,Jo, já má chvilku taky." zasmála se stejně i má druhá, černovlasá, kamarádka Cho.
,,To bychom nikdy neudělali." řekla nesmírně vážně má nejlepší blonďatá kamarádka Lucy a já jen lehce přikývla.

Všechny jsme se rozesmáli. Já i Lucy jsme narvali své kufry do přihrádky na zavazadla a posadili se. Slova se hned ujala Marietta.

,,Všimli jste si nového studenta, co k nám teď nastoupil?" zeptala se a nadzvedla obě obočí.
,,Pokud vím, tak každý rok do Bradavic nastoupí spoustu nových studentů, většinou jdou do prvního ročníku. Nebo to tak snad není?" zeptala jsem se a na oko se zamyslela. Holky se zasmáli a Marietta to dovysvětlila.
,,Ale ne ty chytrá. Viděla jsem Harryho Pottera." pronesla Marietta dramaticky.

Cho klesla brada a Lucy vykulila oči tak, že dostali velikosti golfových míčků. Já jediná jsem na ni nechápavě koukala a tak jsem lehce nadzvedla jedno obočí.