Neznámá Potterová-HP FF

7.-Mdloby na tebe!

Cestou na OPČM, jsme s Lucy potkali naše dva nové přátele.

,,Ahoj holky," pozdravili nás společně.

Mariett i Cho se zastavili stejně jako my, přičemž Mariett zúžila oči na nejmenší možnou vzdálenost a Cho si založila ruce na prsou tak rázně, že mi bylo hned jasné, že se nevyhneme výslechu.

,,Můžete jít napřed holky," řekla jsem rychle a popostrčila je pryč.

,,To je od tebe hezké," ušklíbla se Mariett a společně s Cho pokračovali v chůzi.

,,Uvidíme se na obraně!" křikla za nimi Lucy.

,,Tak co, máte v plánu se tam jít někdy podívat?" zeptala jsem se zvědavě Weasleyovic dvojčat a postupně jsem si uvědomovala, že oni asi neměli v plánu zavádět s námi nějaké dlouhé dialogy.

,,Někdy v budoucnu," mávnul Fred nebo George rukou.

,,Někdy nám musíte říct víc o Pobertově plánku," prohodila jsem a čekala na odpověď.

,,Někdy v budoucnu," mávnul rukou jeden z nich a s úšklebkem zmizeli.

,,Něco mi říká, že jejich odpověď bychom měli brát spíš jako, to určitě," svěřila se mi Lucy a já musela s povzdechem přikývnout.

Rychlou chůzí jsme se vydali do učebny na OPČM, kterou vyučoval pan profesor Quirinus Quirell.

Říká se, že dříve to byl velmi statečný muž a zajímal se o všechno možné. Avšak asi před, už nevím jak dlouhou dobou, měl potyčku s upírem. Od té doby nosí ve svém turbanu na hlavě česnek. Jo, zní to trochu nevěruhodně, ale v téhle škole nikdy nevíš, čemu věřit.

Přišli jsme jen tak, tak, ale pan profesor zde ještě na štěstí nebyl.

,,Co to bylo za kluky?" zeptala se přísným, zvědavostí protkaným hlasem Cho hned, co jsme dorazily na svá místa.

,,Fred a George Weasleyovi," odpověděla jsem upřímně a pokročila rameny.

,,A jak jste se s nimi seznámili?" zeptala se Cho.

,,Ehm, to je dost dlouhý příběh," řekla Lucy a mávla rukou ve vzduchu.

Než stihla Mariett nebo Cho něco říct, do třídy vstoupil pan profesor Quirell.

,,D-d-dobrý den, t-třído."řekl jeho normálním koktavým hlasem.

,,D-d-dneska, si b-b-b-budeme zkoušet kouzla,  u k-k-kterých  j-j-sme si , ř-ř-ř-říkali pouze t-t-teorii," dostal ze sebe Quirell a my všichni jsme se po sobě podívali.

Kouzla jsme se učili při přeměňování a při formulích, ale při obraně jsme si vždycky jen říkali a zapisovali teorii kouzel a nikdy jsme nic nezkoušeli. Pevně jsem pod lavicí sevřela svoji hůlku. Hned mi tělem projel příjemný pocit, který mi přes prázdniny tak chyběl.

,,N-n-naučíme se t-tedy kouzlo, k-k-které pošle o-osobu do m-m-mdlob. Postavte se p-prosím," jak řekl, tak jsme udělali.
Pan profesor mávnul hůlkou a všechny lavice se naskládaly po stranách.

Dalším mávnutím hůlkou vykouzlil umělou figurínu.

,,B-b-běžte všichni n-na kraj," vyzval nás a my se kvapem uchýlili ke stranám učebny.

,,A-a-abyste člověk-ka o-o-o-omráčili, m-musíte správně š-š-švihnout hůlkou. Je t-to o-o-o-ostrý švih hůlkou. D-d-dívejte!"

Postavil se proti figuríně a připravil si hůlku.

"M-m-m-mdloby na tebe," vykoktal, s hůlkou zamořenou na ošklivou figurínu, s níž to ani nehlo.

Třídou se ozval přidušený smích. Mě bylo spíš Quirella líto.

,,Ach jo, jako vždycky..." šeptala mi do ucha Lucy.

,,P-p-promiňte, takhle n-n-ne," řekl rozpačitě Quirell a znovu se rozmáchl hůlkou.

,,Mdloby na tebe!" vykřikl bez jediného zakoktání. Překvapeně jsem se dívala jak figurína padá k zemi.

Třídou se ozval potlesk, k němuž jsem se přidala i já.

,,D-d-děkuji, teď vy," řekl a vyčaroval pro každého stejnou figurínu, jako měl on sám.

Do konce hodiny jsme se snažili omráčit své figuríny. Mě se to povedlo na čtvrtý pokus, ale Lucy na tom byla hůř.

Když se jí to asi po desáté nepodařilo, hodila po své figuríně hůlkou s úmyslem shodit ji. Bohužel se místo do figuríny, trefila do Quirella a připravila nás tak o pět bodů.

Když jsme vystoupili z učebny OPČM, zamířili jsme na Kouzelné formule.

,,Konečně už jen dvě hodiny!" řekla šťastně Mariett.

,,A potom domácí úkoly pro McGonagallovou, Kratiknota, který nám taky určitě nějaký dá, pro Prýtovou a pro Quirella," vydechla nešťastně Lucy a chytila se za hlavu.

,,Neboj, to zvládneš," řekla jsem a poplácala ji po zádech.

,,Ale představte si, že jsme teprve v druhým ročníku a..."

,,To si ani nemusíme představovat dál, ne?" skočila Cho Lucy do řeči.

"...a třeba v šestým ročníku to bude mnohem horší!" řekla nešťastně.

,,Moc to prožíváš. Až budeme v šestým ročníku, budeme tak chytrý, že nám nějaký úkoly nebudou dělat žádný problém!" řekla rozhodně Mariett.