Neznámá Potterová-HP FF

17. - Lucyino tajemství |část 1.|

Špatná nálada holky provázela celý zbytek dalšího dne. A to především Cho, jelikož Lucy se z nálady naprostého vytržení přehoupla zpět do své neobvykle tiché a zamyšlené nálady, která štvala jak mě, tak i mé další dvě zbývající kamarádky.

Během týdne se jí kruhy pod očima vytvořily tak veliké, až jsem se obávala, že její oči za chvilku úplě zaniknou. Víčka jí při hodinách těžkla tak, že je nedokázala udržet otevřené, málo jedla a ve volných chvílích ležela v knížkách. Všem v jejím okolí bylo jasné, že se něco děje, ale žádné z nás se i přes všechny ty slídivé dotazy nesvěřila.

A to bylo něco, co mě zaráželo a zároveň mrzelo, jelikož jsme si až doposud říkaly vše.

A aby toho nebylo málo, kvůli starostem o Lucy jsem si znepřátelila jednoho člena profesorského sboru. Snapea. Tato nepříjemná změna mě dost zaskočila, protože z našeho ročníku jsem dříve byla jediná, kterou měl Snape docela rád.

Když totiž byla Lucy ve svém obvyklém transu, byla zrovna hodina lektvarů a jelikož si její špatné nálady povšiml právě Snape, nedalo mu to a musel začít prudit.

,,Vždycky jsem věděl,'' začal ,,že z vás nikdy lektvarová mistrině nebude,'' vykládal Lucy jejíž, ještě před chvílí nepřítomné, oči nyní byly ukotvené na Snapeově obličeji.

,,ale že by jste byla schopná za celou hodinu pouze umíchat... tohle,'' vrhnul velice ošklivý pohled na Lucyin lektvar v kotlíku ,,to jsem nečekal.''

Na konci svého krátkého a urážejícího proslovu se podíval směrem ke zmijozeským, s nimiž jsme dnešní hodinu naneštěstí měli a kteří teď nejspíš prožívali druhé Vánoce, jelikož shazování havraspárských studentů patřilo mezi jejich oblíbené aktivity, a spokojeně se usmál, když zjistil, že jeho urážka všechny naše zmijozelské spolužáky velice potěšila.

,,Vaše lektvarové, ehm, neschopnosti,'' pokračoval nemilosrdně a přidušený smích ozývající se z povzdálí ho jen povzbuzoval ,,jsou čím dál tím horší. A to ani nemluvím o tom, že mi tu teď usínáte uprostřed mé hodiny!"

Lucy zabodla naštvaný pohled do svého kotlíku a pod lavicí svírala ruce zaťaté v pěst. Stále však nic neříkala a nechávala se v klidu buzerovat dál.

,,Takhle to asi, nepůjde, že?" zeptal se Snape a při tom protahoval každé slovo. Hned na to mávnul hůlkou a obsah Lucyiniho kotlíku rázem zmizel. 

,,Co to-" začala Lucy, ale Snape ji urychleně skočil do řeči.

,,Ta břečka nebyla absolutně k ničemu!" prohlásil, ale to už jsem ani já nevydržela.

,,Pane profesore, vždyť Lucyin lektvar nebyl o nic horší než-"

,,Váš názor nikoho nezajímá, slečno Beylissová," skočil do řeči i mě a v očích mu nebezpečně zablýsklo.

,,Dokonce bych i řekl, že je na mě, čí práci jak vyhodnotím. Takže než začnete znovu odporovat, raději nejprve dodělejte svůj lektvar," pronesl jízlivě a otočil se k našemu stolu zády.

,,Neměla jsi to říkat," vyhrkla Lucy okamžitě, co jsme vyšli z učebny. Cho jen souhlasně přikývla.

,,Podle mě jsi udělala dobře..." přidala se se svým názorem Mariett.

,,Bylo to nespravedlivý!" vyklopila jsem na svou obhajobu.

,,Nechápu, proč se takhle chová, co mu to přináší..." pokračovala jsem a rázným krokem pokračovala v cestě na další hodinu.

,,Je to hajzlík, ale já už jsem si zvykla, vážně, nemusíš mě už příště bránit... " sdělovala mi Lucy, přičemž se se mnou snažila držet krok. Jakmile si všimla mého pohledu, rychle dodala: ,,I když jsem samozřejmě ráda, že jsi to udělala."