Neznámá Potterová-HP FF

19. - Gryf a strasti okolo

Hned dalšího dne jsem se spolu s Lucy znovu vydala do lesa za Leem. Ovšem ještě než jsme tak učinily, nás čekalo celých šest hodin v lavicích a nemálo nepříjemně zvídavých dotazů i pohledů ze všech koutů Bradavic.

Nejen, že Cho i Mariett se z nás pokoušely dostat, kde jsme v noci couraly, tentokrát totiž nebyla přes den unavená pouze Lucy, ale i já jsem měla chuť dát si na oči párátka, aby mi držely otevřené, ale i Kratiknot se po mně díval více než by bylo příjemné. Nevím to sice jistě, ale domnívala jsem se, že se mě teď pokusí sledovat každým dnem, co nejbystřeji, abych si snad znovu nedovolila porušit školní řád.

Což, jak snad ani nemusím zmiňovat, je v nynější situaci, kdy chci Lucy doprovázet při jejích večerních procházkách, velice nepříjemné.

,,V noci se mi zdálo, že po ložnici chodí vrah," zahuhlala Cho s plnou pusou bramborové kaše. Všechny čtyři jsme seděly ve Velké síni a pojídaly lahodné pokrmy, jako vždy. I já jsem si spokojeně přežvykovala kusy sekané, až po této poznámce jsem malinko strnula.

,,Ehm," polkla jsem a odkašláním si pročistila hrdlo ,,a jak to dopadlo?"

,,Nijak, prostě tam jen celou dobu chodil," odpověděla Cho a provrtávala mě pohledem.

,,Máš zajímavé sny," řekla jsem nevinně a svůj krátký výpadek se pokusila zamaskovat dalším odkašláním.

,,Jo, ty máš zas asi zajímavé noci," nadhodila černovláska jakoby nic.

,,Um, nemyslím si, já spím většinou úplně klidně a svoje sny si ani nepamatuju," vzdorovala jsem a nenápadně se podívala na Lucy, která měla oči zavrtné do talíře.

,,Tak to jseš asi náměsíčná," namítla Cho a lehce nadzvihla obočí.

,,Proč bych to měla být zrovna já, co chodí sem tam po pokoji?! Já žádný vrah nejsem!"

,,Nechápu, proč to na mě hraješ, Em!" rozčílila se už Cho konečně.

,,Dneska jen umíráš, pod očima máš pytle, večer někdo chodil okolo mý postele, už jsi zase byla někde na procházce!" obvinila mě, celkem právem a při tom se z nějakého nevysvětlitelného důvodu dívala střídavě ze mě na Mariett.

Zavládlo chvilkové ticho, při němž můj mozek křičel o pomoc a já začínala mírně panikařit. Lucy byla moc zahloubaná do svýho jídla na to, aby mi ona hodila záchranné lano a s Mariettinou pomocí jsem rozhodně počítat nemohla, jelikož na mě koukala stejně podezřívavě jako Cho.

Když má hlava v bleskových sekundách vypočítávala dozvuky všech možných situací, které by mohly nastat, rozhodla jsem se pro plán číslo asi 255.

,,Já jsem zamilovaná!" vykřikla jsem dramaticky a hned poté, co jsem svá slova vypustila z pusy jsem jich litovala, jak ještě ničeho jiného. Reakcí mi byly tři překvapené obličeje hledící na mě s doširoka rozevřenýma očima.

,,Teda, ne, to ne, to jsem nemyslela váž-"

Mou ukoktanou snahu o nápravu svého činu, která spíš potvrdila to, co jsem chtěla aby bylo vyvráceno, přerušila Mariett sedící vedle mě, která mě chytla kolem ramen a vykřikla: ,,Tohle už nezakecáš Emmi Bey! Ty jsi zabouchlá!"

,,Dělej! Říkej! Podrobnosti!" dožadovala se Cho a její výraz se změnil z podrážděného na jásající.

,,Mě by to taky celkem zajímalo..." podotkla Lucy nevěřícně, nejspíš, že jsem ji tu velkou, a nepravdivou, novinu nesdělila jako první.

,,Je hezkej? Starší? Mladší? Jaký má vlasy?" vychrlila rychle Mariett.

,,Má svaly? A co oči? Má hezký oči? Ha!" vykřikla Cho tak nahlas, až jsem sebou škubla.