Neznámá Potterová-HP FF

3. - Neobvyklé ráno a seznamovací oběd

Probudil mě křik. Vylekala jsem se a prudce se posadila. Pořádně jsem se praštila do hlavy.

,,Aaaauuuu." vykřikla jsem já a oči se mi zalili slzami bolesti. Chytla jsem se za bolavé místo a pokoušela se zaostřit.

,,Co se děje, u Merlina?!" ptala se rozlobeně Marietta. Jakmile jsem si pořádně protřela oči, spatřila jsem Lucy, teda spíš jen její nohy, jak čouhají z pod postele. Cho byla zamotaná do závěsů, takže teď ze všeho nejvíc připomínala mumii ze starověkého Egypta.

Jediná Marietta se zvedala nabručeně z postele, jako medvěd po dlouhým zimním spánku a vypadala v pořádku.

,,Vyndejte mě z tý rakve!" vřískala hystericky Lucy a bušila ze spod, do postele. Marietta zmateně prolítla očima Cho mumii, mě držící se za hlavu a Luciiny nohy. Lucy pořád bušila pěstma do postele a když jsem viděla, že Marietta svíjející se smíchy, jí asi nepomůže, rozhodla jsem se zakročit. S jednou rukou na modrající modřině jsem chytla Luciinu bosou nohu a zatáhla.

Lucy nejdřív zamrkala a zamžourala do jasného slunečního světla a potom se ke mně vrhla a objala mě.
Pohled mi padnul na huhlající Cho, která sebou házela zamotaná do závěsů a tak jsem Lucy pustila. Ta si sedla na postel a hlasitě oddechovala.

Popadla jsem závěsy a začala Cho rozmotávat. Jakmile byla volná, a z mumie se z ní zase stala Cho, lehla si na postel a zírala do stropu.

,,Tohle bylo ráno, na které asi jen tak nezapomenu." poznamenala jsem.
,,To máš pravdu." povzdechla si Cho a podívala se na mě.

Došla jsem ke své skříni a začala tahat uniformu, kterou si vezmu na sebe. Na to, jsem hodila školní hábit. Potom jsem šla do koupelny, kde jsem si udělala ranní hygienu a vlasy si zapletla do copu, ten jsem potom hodila na stranu. Do něj jsem si zapíchla sponu se čtyřmi bílými růžemi. Podívala jsem se do zrcadla. Až na tu hnusnou modřinu, to vypadalo docela hezky.

Jakmile jsem vyšla z koupelny, přilepili se na mě pohledy všech mých spolubydlících.
,,Vypadáš nádherně!" vydechla Marietta.
,,Díky." usmála jsem se.
,,Počkám na vás ve společence." řekla jsem a koukla na hodinky
,,Je 7:10 a první hodinu máme formule, takže nejpozději v 7:30 dole, abychom ještě stihly snídani, jasný?" zeptala jsem se.
,,Jasný!" řekli sborově.

Ve společence až na pár šesťáků ještě nikdo nebyl. Posadila jsem se do křesla a začala zkoumat svůj rozvrh. Dneska mám dvouhodinovku formulí, bylinkářství, dějiny čar a kouzel, přeměňování. No, až na to přeměňování s McGonagallovou to docela ujde.

,,Nazdárek Emmi!" pozdravil mě můj spolužák Marcus Belby.
Hned za ním se objevil můj druhý spolužák Eddie.
,,Ahoj Modrovlásko." usmál se na mě šibalským úsměvem.
,,Čauky." usmála jsem se. Jsou to v celku hodní kluci.

Oba prošli kolem mě a vyšli ven dveřmi s klepadlem ve tvaru orla.

Asi o pět minut později po schodech seběhly i mé kamarádky. Cho měla vlasy ve velice vypracovaném drdoulu. Lucy své vlasy nechala rozpuštěné a její krásné modré oči, tak jako by zářili. A Marietta si udělala jeden malej drdůlek a zbytek vlasů nechala rozpuštěné.
,,Jste jak princezny z pohádky," řekla jsem a usmála se.
,,No, to jen když je ten první den školy," řekla Lucy a pohodila sými blond vlasy.
,,Přesně tak, jdem na snídani?" zeptala se Cho a my jsme přitakali.

U našeho stolu si zrovna nějaké třeťačky bavily o Brumbálovu včerejším proslovu.
,,Holky co myslíte, že je v tom třetím patře, kam nesmíme chodit?" zeptala se jedna brunetka s vlasama po ramena.
,, Nevím, ale asi něco fakt hnusnýho, když tam můžeš zemřít." poznamenala tmavovláska s mikádem.

Významě jsem se podívala na Lucy a ta mi pohled opětovala.
Sedly jsme si ke stolu a začaly si nakládat na talíř.

,,Tak co Lucy, půjdeme to omrknout?" zeptala jsem se a zvědavě koukla na Lucy. Ta už otevírala pusu na odpověď, když ji Cho zarazila.
,,Ne, nesmíte tam jít! Bylo by to hrozně bebezpečné. Co kdyby jste přišli o život?!" řekla vystrašeně Cho.
,,A proč bychom o něj přicházeli?" zeptala se otráveně Lucy a protočila oči.
,,Slyšely jste přece, co říkaly ty holky!" řekla rázně Marietta.

Marietta i Cho, byli spíš na srandičky, než na lumpárny.
,,Holky, nic se nám nestane," ubezpečila jsem je.
,,To nemůžeš vědět!" zamračila se Cho.
,,Ale notak. Do Bradavic by Brumbál nedal nic, co by mohlo studenty ohrozit na životě. Určitě tam je něco, o čem nechce aby studenti věděli, a tak jim řekl, že tam nesmí chodit, protože by jinak zemřeli." vysvětovala Lucy vystrašené Cho a vzdorovité Mariettě.
,,Ne, nedovolíme aby jste tam šli!" řekla rázně Marietta a propálila nás ostrým pohledem.
,,Nechte toho holky." řekla jsem rázně, když Lucy už, už chtěla něco odseknout. Podívala jsem se na hodinky.
,,Už je třičtvrtě, nechcete přece hned na první hodinu přijít pozdě,"
,,Máš pravdu," řekla Cho a zvedla se. Já jsem se taky postavila a po mně i Marietta a Lucy.
,,Tak pojďme."

Seděla jsem s Lucy v předposlední lavici a za námi Cho s Mariettou.
,,Půjdeme tam, že jo?" zeptala se mě šeptem Lucy. Kratiknot nám zrovna říkal jak naše hodiny budou probíhat a tak, takže jsem Lucy v pohodě odpověděla.
,,Jasně, jen tam nakouknem a zase půjdem, nic nebezpečného."
,,Super!"
Potom už jsem radši profesoru Kratiknotovi věnovala plnou pozornost.

,,Že jste si to rozmysleli, že ano?" zeptala se nás úzkostlivě Cho, když jsme mířili do Velké síně na oběd.
"Ehm, asi ještě uvidíme..." řekla jsem a potlačovala smích.
Marietta se na mě koukala dost podezíravě a tak jsem pro jistotu změnila téma.
,,Co trochu okouknout nějaké mladší studenty?" zeptala jsem se a vešla do Velké síně.
,,Docela roztomilá byla ta Padma Patilová, nebo jak, že se to jmenuje..." řekla Marietta a hned se vydala k ní. Cho i Lucy už si taky každá někoho vybrala.

Projela jsem stůl očima. Úplně na konci seděla sama nějaká malá holčička. Zamířila jsem tedy k ní.
,,Ahoj," pozdravila jsem ji.
,,Můžu si přisednout?"
,,U-u-určitě" řekla slabým roztřeseným hláskem. Usmála jsem se a přisunula si židly k ní.
,,Jak se jmenuješ?" začala jsem rozhovor obvyklou otázkou.
,,Denisa Fawcettová," odpověděla.
,,Ty jsi tu v Bradavicích poprvé?" zeptala jsem se, i když celkem zbytečně, protože jsem ji tu ještě neviděla a vypadala mladší než já.
,,Ano, a jak se jmenuješ ty?" Zeptala se.
,,Emma Beylissová," usmála jsem se.
,,A jsem v druhém ročníku." chvilku jsem se odmlčela, abych si na talíř mohla nandat pořádnou porci sekaný a brambor.
,,Našla jsi si tu už nějakou kamarádku?"
,,Ne, nikdo se se mnou moc nebaví, protože jsem z mudlovské rodiny." posmutněla.
,,Z toho si nic nedělej," usmála jsem se na ni.
,,Já jsem také z mudlovské rodiny a mám tři super kamarádky. Určitě si také nějaké najdeš, jen tomu musíš dát chvilku čas." povzbuzovala jsem ji a opravdu to vypadalo, že se trochu rozveselila.

Strčila jsem do pusy poslední sousto a zvedla se.
,,Tak ahoj Denis, kdybys něco potřebovala, tak se zastav u mě." nabídla jsem jí a čekala na její reakci.
,,Dobře Emmo, mockrát děkuji." Zářivě se usmála a pokračovala v jídle.

Teď už musím jen najít Mariettu, Lucy a Cho.

Jedla jsem docela pomalu, takže když jsem dojedla, u Havraspárakého stolu už nikdo z mých kamarádek neseděl. Vydala jsem se tedy najít je a podělit se s nimi o své zážitky s Denisou.

Nejdřív jsem se vydala do společenské místnosti.

Tam jsem se potkala s Cho.
,,Nazdárek Cho, nevíš kde jsou holky?" zeptala jsem se a čekala na odpověď.