Neznámá Potterová-HP FF

16.- Famfrpálový konkurz

,,Lucy, vnímáš?" zeptala jsem se a zároveň mávala rukou před obličejem mé kamarádce.

,,Jo," řekla otráveně a otočila na mě své modré oči, které mi jasně říkaly co zase chceš?

,,Jo, to vidím. Tak co teď Cho říkala?" zeptala jsem se přísně a trochu si připadala jako matka, které své dítě přistihla při nějaké nedobročinosti.

,,Hm, nevím," broukla rozmrzele a dál se nimrala vidličkou ve svém salátu.

Nevěřícně jsem pohlédla na Mariett a Cho a zavrtěla hlavou. Obě mi oplácely stejně nechápavé pohledy.

,,Hele Lucy, buď vyklop, co se děj-" začala jsem, ale blondýnka mi skočila do řeči:
,,Jdu do knihovny!" vyhrkla, aniž by brala na vědomí má slova, vstala a rychlou chůzí se vydala pryč.

,,Ty asi neumíš moc potěšit, co?" ozval se Mariettin posměšný hlas, když už byla Lucy z dohledu.

,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se se svraštělým obočím. Zrovna Mariett nepatřila k lidem, kteří se považují za nejchápavější.

,,Tak jak to říkám. Buď vyklop, co se děje, nebo? To by mě asi nenavedlo k tomu, abych ti řekla co mi je," vysvětlovala a napíchla si na vidličku jeden brambor.

,,Tak jsi měla říct něco ty! Jdu za ní, třeba to z ní nějak dostanu," řekla jsem nakvašeně, zvedla se a doprovázená kamarádčinými pohledy jsem opustila Velkou síň.

Nejvíc mě na Mariettiných slovech štvalo, jak pravdivá byla. Já prostě nedokážu uklidnit, nebo třeba vůbec nevím, jak se mám chovat, když někdo brečí nebo je smutný. Tedy, jasně že mu dám ruku kolem ramen a řeknu, že to bude dobrý, ale vždycky si připadám tak zvláštně. Jako kdybych dělala něco špatně.

S povzdechem jsem vešla do knihovny. Bylo v ní docela dost lidí, takže budu mít s nacházením své kamarádky trochu problémy.

Konečně, když jsem prošla asi tak šest uliček, v nichž jsem si stihla vzít dvě knihy, které mě zaujaly, jsem uviděla Lucyinu blonďatou hřívu.

,,Tady jsi!" řekla jsem si sama pro sebe a rychle zamířila k ní.

,,Ehm, Lucy?" oslovila jsem ji a následkem byl její překvapený pohled upřený mým směrem.

,,Řekneš mi co se děje? Jsi taková..." zasekla jsem se a hledala ten správný výraz, kterým bych doplnila kamarádčino počínání. Po mých slovech nadzvedla jedno obočí.

,,...hlavou úplně jidne. Ještě včera jsi furt dokola mluvila o famfrpálu a dneska ani slovo prostě, prostě se mi zdáš divná," vypadlo ze mě a já trochu zvědavě čekala na její reakci.

,,To se ti asi zdá," namítla vážně a zahleděla se zpátky do své knihy.

,,Jsem si jistá, že se mi to nezdá," popřela jsem a posadila se na prázdnou židli vedle stolku, na kterém byly položené nejrůznější knihy.

,,Jsem v pohodě, Emm. Fakt," řekla, aniž by odtrhla oči od vytisknutého textu. Po jejich slovech zavládlo chvilkové ticho

,,Fajn," vyhrkla jsem a rozhodla se změnit téma.

,,Fantastická zvířata a kde je najít?" zeptala jsem se překvapeně a pohledem zkoumala tenkou knížečku, která u mě ležela nejblíž.

,,K čemu ti to bude? Vždyť Kouzelné tvory ještě nemáme," poznamenala jsem a nechápavě na Lucy pohlédla.

Konečně odtrhla oči od své otevřené knihy a zadívala se na tu, na kterou jsem právě poukazovala. Až teď jsem si všimla, že pod očima se jí rýsují tmavé kruhy. Už jsem na ně chtěla také upozornit, když mi Lucy odpověděla na mou otázku.