Neznámá Potterová-HP FF

8.- Hůlková magie

Došli jsme do učebny kouzelných formulí a zasedli na naše obvyklá místa.

Nemuseli jsme čekat dlouho a do učebny vešel profesor Kratiknot. Rovnou zamířil na své místečko na hromadě knih, aby na něj bylo dobře vidět.

,,Dobrý den," přivítal nás svým pištivým hlasem.

,,Jediné co dnes budete potřebovat, jsou vaše hůlky," řekl a všichni jsme si zaraženě zandali brky a učebnice zpátky do brašny. S Lucy jsme si vyměnily pohledy a čekali, co se bude dít dál.

,,Dnešní hodina, bude trochu jiná oproti normálním hodinám. Na začátek roku, jsem se rozhodl, že trochu probereme hůlkovou magii."

Při vyslovení posledních dvou slov se atmosféra ve třídě změnila na zaujatou.

,,S jinými kolejemi toto téma neprobírám, jelikož Nebelvír, Mrzimor ani Zmijozel se nikdy o hůlkovou magii nezajímali tak, jako Havraspár," vysvětlil profesor Kratiknot, ale hned pokračoval.

,,Nejdříve vám řeknu, něco o hůlkách obecně. Na hůlky se používá jakékoliv dřevo. Nemusí to být žádný magický strom, či keř. Horší je to však s výrobou jádra. Jsou hůlky, ve kterých jsou někdy jádra z obyčejných věcí nebo zvířat, to se však stává, skoro vždy pouze u žáků z mudlovských rodin."

Zarazila jsem se. Očima jsem sjela ke své hůlce, ve které bylo jádro tak nemudlovské, že víc to snad ani nešlo. Odložila jsem tuto myšlenku stranou a dál se věnovala výkladu Kratiknota.

,,Ovšem, mnohem obvyklejší je jádro z magické bytosti. V hůlkách jsou například blány z dračích srdcí, vlas víly, žíně z jednorožce, nebo třeba i pero hypogrifa," odmlčel se a přejel nás všechny pohledem.

,,To by bylo něco o tom, z čeho hůlky jsou. Teď jedna taková zajímavost," řekl, odkašlal si a pokračoval.

,,Když najdete správnou hůlku, mávnete s ní, nikdo si většinou nevšímá jaké světlo z jeho hůlky vyjde, ovšem i přes to se mu ta barva vryje do paměti. Je to vlastně vaše první kouzlo, nekouzlo..."

Po jeho slovech jsem se pokoušela vybavit si barvu. A opravdu. Téměř hned jsem si vzpomněla, jak z mé hůlky vyletělo světlounce modré, spíše tyrkysové světlo.

Pohledem jsem sklouzla k Lucy, které se na tváři objevil při Kratiknotovu projevu spokojený úsměv.

,,V hůlkách se skrývají mnohá tajemství, která možná za svůj život ani neobjevíte. Například dvě hůlky se stejným jádrem, se dokáží jaksi spojit, ale nebudu vás zatěžovat jménem, které byste stejnak hned vypustili z hlavy."

,,Tak, ale abych celou dnešní hodinu nemluvil jen já, zadám vám jednoduchý úkol."

Pozorně jsem poslouchala.

,,Každý si o své hůlce připravíte krátký sloh informací. Stačí jen z jakého je dřeva a co je uvnitř. Poté se své třídě a mně, pokusíte říct, kolik hůlek jste v krámu vyzkoušeli a kde jste nakupovali... i když si myslím, že většina z vás nakupovala u Olivandera. Pokud byste ještě dodali jakou barvu jste poprvé vyčarovali, bylo by to ideální, " pověděl nám profesor náš úkol.

Pevně jsem sevřela svou hůlku. Nikdy jsem si nedokázala představit, jak pan Olivander sehnal mé jádro, ale byla jsem spokojená.

,,Pojedeme po lavicích. Takže... pane Bradley, začneme tedy s vámi."

Náš spolužák Jack Bradley přišel před lavice a trochu nadzvedl svou hůlku, aby ji všichni viděli.

,,Ehm, tak tedy... Má hůlka je z kaštanového dřeva a má v sobě pero z gryfa. V krámu u Olivandera jsem před touto hůlkou vyzkoušel asi jen dvě. A první byla světle zelená barva."

Jack trochu nervózně postával na místě a čekal na profesorovu reakci.

,,Výborně pane Bradley, dávám vám 5 bodů, jelikož jste byl první. Na řadě je teď pan Belby..."

A tak to šlo dál, až se řada dostala k naší lavici.

,,Slečno Harrier, jste na řadě," pobídl profesor Kratiknot Lucy, která se rozpačitě zvedla ze židle.

Když přišla ke katedře, nejdříve projela celou třídu pohledem, který zastavila na mých zvednutých palcích. Potom spustila.

,,Má hůlka je ze smrkového dřeva. Je v ní žíně z Hipokampusu. Svou hůlku jsem koupila tam, kde všichni přede mnou, u Olivandera, a vybírání nebylo zrovna jednoduché, vyzkoušela jsem snad polovinu krámu," ušklíbla se a pokračovala dál.

,,A když jsem hůlku konečně našla, objevila se červená barva," dopověděla a rychle zamířila na svou židli.

Usmála se na mě a já na ni. S nádechem jsem se zvedla a sama došla před tabuli.

Celá třída na mě upírala pohledy... bylo mi to nepříjemné.

,,Má hůlka je z dubového dřeva. Je v ní... ehm, oheň maďarského trnoocasého draka, jenž byl upraven do takové podoby, aby mohl být dodán do hůlky. (Ten oheň, ne ten drak... poznámka autorky) Byla to hned první hůlka, kterou jsem vyzkoušela a vyčarovala jsem světle modrou, spíš tyrkysovou barvu," vyklopila jsem, co nejrychleji jsem mohla a spěšně zamířila do lavice.

,,To se dalo čekat, že tvoje barva bude modrá..." zašeptala Lucy a pohledem sjela na mé vlasy.

Další na řadě byla Cho, která má v hůlce vlas mořské panny, hůlka je z vrbového dřeva a její barva byla světle fialová a poslední byla Marietta. Ta má v hůlce rozdrcené skořápky vajec Okamie, hůlku má z hlohového dřeva a její barva byla žluto oranžová.

Když už tedy nikdo nezbýval, Kratiknot nám zadal úkol, napsat esej o kouzlu, které nám nejvíce jde, popsat jeho účinky a příští hodinu si kouzla budeme zkoušet, abychom prý měli dobře vycvičenou praktickou stránku kouzel a nejen teoretickou.

Sice to byl úkol, který se nevztahoval k dnešnímu tématu, to však bylo Kratiknotovi nejspíš jedno.

Když jsme vycházely ven, byly jsme všechny docela dobře naladěny.

,,Sice nám Kratiknot ten úkol dal, ale jinak to byla moc zajímavá hodina..." řekla Lucy a my jsme jen přitakaly.