Něco více než přátelství... méně než láska...nebo je to jinak?(vkook)

12. Přitel

(JUNGKOOK, SEOKJIN, BRÁŠKA)

JUNGKOOK:

Šel jsem se obléct, protože jsem byl jen v boxerkách. Vzal jsem si volné bílé triko a nějaké kraťasy. Jen co jsem se oblékl, uslyšel jsem zvonek. Okamžitě jsem seběhl dolů otevřít dveře. Stál tam Jin, kterému jsem hned skočil kolem krku. „Tak copak jsi potřeboval? " zeptal se když jsem ho táhl do mého pokoje. „Potřebuju ti říct něco, co jsem ti měl říct už dávno. "
Zatáhl jsem ho až do mého pokoje, kde jsem za námi zavřel a rovnou i zamkl dveře. „Tak povídej sušenko, " sedl si na postel a pozoroval každý můj krok. Začal jsem ho propalovat pohledem. Když jsem zjistil, že hořet nezačne, vzdal jsem to a tak jsem nahodil smutný kukuč a koukl jsem se do země. „No tak už povídej, jsem zvědavý, " řekl a stále mě sledoval. „N-noo j-já k-když, " chtěl jsem pokračovat, ale z vedlejšího pokoje se ozývaly zvuky. „Co to je? " Jin se postavil, přistoupil ke stěně a přiložil k ní ucho. Udělal jsem to stejné a jen jsme polsouchali zvuky, lépe řečeno vzdychy a vrzání postele. 'Zajímalo by mě kdo je dole.' Uchechtl jsem se nad svou otázkou. Když to konečně přestalo, Jin si znovu sedl na postel a jen mě pobídl, ať mu to dovysvětlím. Jen jsem sklopil pohled a pokračoval jsem. „K-když mi b-bylo d-dvanáct, t-tak j-jsem neměl ka-kamarády.." „To už vím a snaž se nekoktat, " mile se usmál. „Promiň. No..ujal se mě jeden k-kluk. Jmenoval se Sehun. N-nejdříve se tvářil mile, pomáhal mi a bránil mě. Potom se to ale obrátilo a jediný kdo mi ubližoval byl o-on. Každý den jsem chodil s modřinami a někdy i řeznými ránami. Přestalo to o měsíc dřív,  n-než jsem potkal tebe, " až ke konci jsem se na něj podíval. Jin mě celou dobu pečlivě poslouchal. Ani jsem nevěděl že mi tekly slzy. Já brečím, to už se mi dlouho nestalo. Naposledy když jsem prosil Sehuna, aby mě nechal být. „Proboha Kookie, " přiběhl mě obejmout, „ nevěděl jsem, že jsi tak trpěl, ale neboj, od teď ho ani neuvidíš. " „To by mě zajímalo jak to uděláš, když teď dělá děvku mému bratříčkovi. " Jin se odtáhl a vyvalil oči. „Že co? " „Že, " nenechal mě ani domluvit. „Slyšel jsem, jen tomu nevěřím. "  „Pojď, " chytl jsem ho za ruku, „představím ti je. " Vyšli jsme na chodbu a rovnou jsme šli do obýváku. „Kdepak jsou? " „Nějakou chvilku to bude trvat, jsou unavení, takže šli spát. Mezitím si můžeme něco pustit. " „Tak nachystej popcorn a já vyberu film, " podíval se na mě s naději v očích. „Tak fajn, co si dáš k pití? " zeptal jsem se a zároveň jsem dal popcorn do mikrovlnné trouby. „Dej mi vodu. " „V žádném případě, nebudeš pít jen čistou vodu. " „Tak mi dej to co si dáš ty. " Na to už jsem neodpovídal. Zapípala trouba a já z ní vytáhl popcorn který jsem rychlostí světla vysypal do misky. Nalil jsem nám 100% pomerančový džus a odnesl jsem to do obýváku. „Tak co jsi vybral hyung? " zeptal jsem se a doufal v ironmana. „Ironmana. " jen jsem šťastně vypískl a zatleskal. Potom jsem si pohodlně sedl a zjistil, že mě Jin natáčel. „Jine, okamžitě to vymaž! " „Ne. " Hned se postavil a začal couvat, já udělal to stejné. Rozeběhl jsem se a Jin předemnou začal utíkat. Oběhli jsme celé spodní patro a když Jin vyběhl nahoru, zpomalil jsem. Když jsem vyběhl schody. Nahoře jsem zase zrychlil na maximum, ale to bych do někoho nemohl vrazit. Hádejte kdo to byl. Špatně, byl to Sehun. Oba jsme skončili na zemi
Okamžitě jsem se postavil a se slovy: „Promiň," jsem utekl do obýváku, kde jsem si pustil film. Jin za mnou po chvíli přiběhl a omluvil se mi. Sedl si vedle mě ve chvíli, kdy přišli Sehun a bráška. „To jsi nemohl dávat větší pozor? " Sklopil jsem hlavu a čekal co bude dál. „No představím ti mého přítele. " Vykulil jsem oči. „P-přítele? " Jen přikývl. Vypadá to, že staré časy se vrátí a to velice brzy. Tudíž zase nebudu mít ani jedno jediné místečko bez modřiny.

Ahoooj❤ tak co na to říkáte?😏.
Další díl by měl být o Sehunovi a Kookovi💎. Snad víte jak to myslím😂, ale hlavně už se dočkáte vkook💘.