Něco více než přátelství... méně než láska...nebo je to jinak?(vkook)

27.

(TAEHYUNG, JUNGKOOK)

JUNGKOOK:
„J-já...n-no..s-s nikým,  " řekl jsem nakonec a doufal, že se Tae nebude dál vyptávat. „Jen jsem si povídal sám se sebou, " znovu jsem se falešně usmál a čekal jsem, na Taeho reakci. „No...dobře, ale kdyby se něco dělo, tak mi to řekni, ano? " Řekl a naklonil hlavu na bok. Přikývl jsem a objal jsem ho. Zavřel jsem oči, vdechoval taeho vůni a snažil jsem se nemyslet na Tammy. Cítil jsem, jak si Tae dává ruku pod můj zadek a druhou rukou mě drží za záda. „Tae, co děláš? " Zasmál jsem se a pevněji jsem se ho chytil, když se postavil. „Kam jdeme? " Zeptal jsem se udiveně a otočil hlavu směrem na Taeho. „Mám hlad a nechci tě tady nechávat samotného. " Dal mi pusinku do vlasů a spolu se mnou šel dolů. Hlavu jsem si zabořil do taeho mikiny a vdechoval jsem jeho vůni. Neuvěřitelně moc mě uklidňovala. Najednou jsem pod svým zadečkem cítil něco tvrdého, tak jsem zvedl hlavu a podíval jsem se kolem sebe. Všiml jsem si, že jsme v kuchyni a sedím na lince. Tae, stál mezi mýma nohama, objímal mě a koukal mi do obličeje. Usmál jsem se na něj a objal ho. Když se snažil odejít, tak jsem si ho k sobě ještě více přitáhl. „Ty máš nějakou mazlivou náladu. " Řekl Tae, když mě nazpátek objal. „Mám. Nechci od tebe. " Podíval jsem se mu do očí. „Nemusíš ode mě, nikdo tě nenutí, " mile se na mne usmál. Ach Tae...kdybys jen znal pravdu... „J-jo...j-je....to je pravda. " Odtáhl jsem se od něj a znovu se na něj falešně usmál. „Pustíš mě, nebo se chceš ještě objímat? " Podíval se mi do očí a pousmál se. Pustil jsem ho a na lince se posunul ještě trošku dozadu, abych náhodou nespadl. Tae přikývl a odešel k ledničce, aby si mohl uvařit jídlo. Rukama jsem se zapíral za sebou a hlavu jsem měl opřenou o rameno, takže jsem ji měl nakloněno na bok. Byl naprosto dokonalý pohled vidět Taeho v kuchyni. Sám pro sebe jsem se usmál a sledoval každý jeho pohyb.

TAEHYUNG:

Z ledničky jsem vytáhl zeleninu a postupně jsem ji krájel. Věděl jsem, že mě Kookie sleduje, ale nějak jsem tomu nevěnoval pozornost. Věnoval jsem se hlavně krájení, jelikož jsem neměl v plánu si uříznout prst. Když jsem krájel poslední kousek zeleniny, tak mi nůž sjel rovnou na prst, ze kterého okamžitě začala téct krev. Přesně to, co jsem nechtěl. Hledal jsem kapesník, abych si to mohl přiložit na ránu, jenže nikde blízko jsem kapesník neměl, tak jsem si na to přiložil čistou utěrku. Kookie si toho nejspíš všiml, protože seskočil z linky a běžel nahoru do koupelny, kde mám dezinfekci a náplasti. Chvíli mu to trvalo, ale po chvíli jsem ho viděl jít dolů ze schodů. V ruce držel dezinfekci a náplasti, jenže těsně předtím, než sešel schody, tak zakopl a spadl dolů. Okamžitě jsem k němu přiběhl.

JUNGKOOK:

Sledoval jsem Taeho, jak krájí zeleninu. Šlo mu to úžasně a dokonce si zatím ani neublížil. Jenže chvíli před dokrájení posledního kousku se za Taem objevila Tammy. Podívala se na mě, zakroutila hlavou, žduchla do nože, která Tae držel a hned na to se vypařila, jako by byla duch, kterým taky je. Nechápu, jak mohla ublížit vlastnímu bráškovi. Rychle jsem seskočil z linky a běžel jsem nahoru do koupelny, kde je lékarnička. Vzal jsem potřebné věci a šel jsem zpátky dolů po schodech. Byl jsem skoro dole, ale těsně před tím, než jsem se dostal na zem, jsem zakopl o svou vlastní nohu a skutálel jsem se dolů. Hlava mi bolela, vlastně mě bolelo všechno v těle, v uších mi bzučelo tak nahlas, že jsem myslel, že ohluchnu a oční víčka jsem měl tak těžké, že se mi pomalu začínaly zavírat oči. Potom už si nic nepamatuju.