Něco více než přátelství... méně než láska...nebo je to jinak?(vkook)

14. 'nemoc'

(Písničku mám moooc ráda❤)

(JUNGKOOK, SEHUN, BRÁŠKA)

JUNGKOOK:

Vzbudilo mě šťouchání do žeber a tak jsem neochotně otevřel oči abych zjistil, kdo má v plánu udělat mi modřinu. „Dělej vstávej, jinak přijdeš pozdě do školy. " Po dokončení této věty jsem si polštářem přikryl uši, abych nemusel poslouchat nic dalšího. Nechtěl jsem už slyšet jeho hlas. V tom jsem ale ucítil jeho pěst na mém břiše. Zasyčel jsem bolestí a snažil jsem se zadržet slzy, které se mi draly do očí. Při tom mi spadl polštář a já slyšel jak mi začal nadávat. Se slovy : „Jestli o tom někomu řekneš, bude to čím dál horší, " zabouchl dveře. Pokusil jsem se postavit, ale bolest břicha byla tak velká, že to nešlo a bolest hlavy tomu ještě dopomohla. 'A to to byla jen jedna rána'.
„Bráškooooooooooo" zařval jsem a doufal, že mě uslyší a přijde. „Nooo?"
Volal na mě zespoda. „Pojď sem prosím. " Slyšel jsem blížící se kroky.
„Co potřebuješ? " s těmito slovy vešel do mého pokoje. Použil jsem mé herecké výkony a předstíral jsem nachlazení. „Není mi dobře, omluvíš mě prosím? " Podíval se na mě podezíravým pohledem, ale nakonec ke mně přistoupil a přiložil mi ruku na čelo. „Nejspíš máš teplotu, takže omluvím, ale zítra už tam jdeš. " „Děkuji. " Můj bráška je nejhorší člověk, ale mám ho rád a v tomhle je vážně super. Odešel z mého pokoje a já se převalil na bok, abych si vzal mobil. Hned jsem rozklikl zprávy s Taem a napsal jsem mu, že mám horečku a že nepůjdu do školy. To samé jsem udělal u Jina. To co mi odepsali jsem nechal být a pokusil jsem se znovu postavit. Šlo to sice těžce, ale povedlo se mi to. Došel jsem do koupelny, kterou mám propojenou s mým pokojem. Sedl jsem si na vanu a vyhrnul si tričko, abych zjistil, jestli se mi rýsuje modřina. Byla to velká rána, protože moje modřina se už zbarvovala. Udělal jsem si hygienu a když už bylo něco málo po osmé, tak jsem sešel teda spíše dobelhal do kuchyně, tam jsem si dal snídani a k tomu teplý čaj na bolest hlavy. Posadil jsem se na gauč. Přikryl jsem se dekou a pustil si pohádky. Je mi sice 13, ale pohádky miluju. Zrovna hrálo Ledové království a jelikož to bylo od Disney, tak jsem to tam nechal. Chtělo se mi brečet, když jsem viděl jak Elza zamrzá a nakonec jí Anna zachrání. Sourozenecká láska...to je práva láska a proto si važte svých sourozenců, protože jejich místo nemůže nahradit vůbec nikdo, zatímco oni můžou nahradit každého. Po skončení jsem si utřel slzy. Bylo to vážně dojemný. Uslyšel jsem klíče v zámku a tak jsem co nejrychleji vyběhl do pokoje, kde jsem se i zamkl. Bál jsem se a navíc mě nenapadala osoba, co by přišla tak brzo. „Jungkookie, já vím že tam jsi.." V ten moment mi spadla Pusa až na zem. Co tady dělá tak brzo? Má být ve škole.

(Schválně jsem neprozradila kdo to je, ale vy už to stejně nejspíš víte😅)

Ahooj❤ vím, že je to o ničem, ale poslední dobou nemám moc dobrou náladu a tak to tak i vypadá😢, ale slibuji, že se polepším😘. Jinak děkuji že to čtěte😍a jsem moc ráda za každý komentář nebo hlas💖