Nebe jako plátno s inkoustem
rozlitým až k okrajům
můžu děkovat sešlostem
všech svejch nálad
že mě paradoxně udržujou prázdnýho
jsem jako špatná kresba
na který součet všech závad
odečtenej od plusů
znamená že skončím v mínusu
pod čarou užitečnýho materiálu
jen prosím, strčte mě do továrního areálu
pro praskliny na společnosti
kterejma špatnost teče proudem
co když jsme jenom hosti
mezi hyenama
co by tam měli skončit spíš?
Stejně dobře víš
že až odtama vyjdeš
budeš branej za ještě horšího.
Nikdo tě nechce vidět šťastnýho
jen zalepit trhlinu
ve zdi lidstva
izolepou z papíru
a dusit tě
pod pokličkou
můžu to všechno obejít kličkou
kterou si obtočim kolem krku.
Vezmu si prášek
a skočím s padákem
do hluboký propasti
s neznámejma emocema.
Jaká je vlastně cena
za štěstí?
Že prej háčko teď stojí litr.
Namazej šlitr
na popraskaný srdce
a dělej že v prázdný ruce
nedržíš celý svý já
a že máš ještě sílu.
V srdci nemáš díru, to je prej jen způsob jak zapadnout.
