Proč se cítím
prázdně
když moje srdce bije
(kvůli MA až moc rázně)
a střeva
mozek
plíce
fungujou jak maj
jenže emoce
jsou jak ze dřeva
jsem tu zas po roce
a je mi hůř
než kdy dřív.
Utíkat netřeba
za chvíli je to za mnou.
Tvrdí.
Jeden
dva
tři
schody
jeden
dva
tři
obchody
kterejch jsem se nestihl dotknout
tak se musím vrátit
a přijít pozdě do školy
protože musím vědět jistě
že jsem nezapomněl zamknout
příště
už se nebudu vracet
ani obědy zvracet
kvůli ADéčkům
nebo MA?
Nevím ale slibuju.
Přece se práškama dopuju.
Furt doufám že nevíš
co ty zkratky znamenaj.
Jdeš po chodbě
a vidíš jak skoro brečím
a po dlouhý době
mám zas pocit že se zabiju.
A tak jsi přišel
a ptáš se co mi je
a já tě slyšel
brečet
v tureckým sedu po hodině
a tak jsme přišli na to, že jsme stejný.
Já nesmím šlapat na čáry
co hranice citů vlastně jsou
a ty zabíjíš komáry
převtělený do depresí.
Devadesát devět
devadesát osm
devadesát sedm
devadesát šest
proč všichni tvrdí že to funguje.
Nefunguje.
A všichni zírají.
Prázdný oči
a stejně plný pohrdání
oni totiž vidí
že
jsem
V
R
A
H
tvých citů
a svejch taky
protože sociofob nikdy neřekne že tě miluje
vidím tě plakat když říkám
že jsme kámoši.
Děkuju že jsi přišel
a děkuju že na mě čekáš
za ty hvězdy co jsi pro mě nakradl
za strach co z tebe se mnou prej opadl
pomohl jsi mi
ZAPOMENOUT
tak jak to po mně vždycky chtěli.
Pojďme spolu počítat kolik lidí nás zavrhne.
