Nebe šedý plátno
bez možnosti úniku
ve vzduchu visí nenávratno
a mlha jak chladný obraz
kolem společenský hranice
a King měl pravdu.
Já a můj odraz
stojíme na kraji vlakový stanice
a vidím kopuli kolem světa
nejsem si jistá jestli jsem sjetá
anebo žijeme pod pokličkou.
Jsme stopexový princezny
já a můj odraz
jeho výčitky jsou vlezlý
naráz
mi vyčítá celej svůj
mnou zkaženej život.
Koleje ubíhaj nalevo a vpravo
pocity jsou jako savo
nalitý do mých vnitřností
po litrech.
Jsem deprese bez kostí
protože už se rozlezla
až do prstů u nohou
mohou
mě vůbec ty koleje odnést
abych začla nanovo?
Vlak mě roznese na kolech
do každý země na světě
můj dech
teď bude součástí
kopule
nad tvojí hlavou.
