Vyplakaný oči
plný smutku
a hvězd
uvnitř mě se koná sjezd
všech zlejch emocí
co tě stáhnou pod hladinu
tvýho vlastního dechu
lehám si
a přemýšlím
kam se poděla tvá slova
o lásce
modřencích
a záclonách
a najednou mi dochází
že musím smazat
další čtyři měsíce
svýho života
mažu vzpomínky
jako chyby na papíře
začínám se zjizvenou čtvrtkou
s trhlinama v přemíře
progumovanej
vzpomínající
schovanej
za slzama.
Už nikdy nechci mít rád
lháře.
Nečti to.
Protože já za to
prej nestojim.
Jak se minulost mění
jako bys ji přemazal
ale moje vzpomínky
změnit
nemůžeš.
Čtyři měsíce
a z tisíců zpráv
je směsice
lží a prej "pár slov"
zoufalej týpek
co brečel
když jsi odcházela
už nikdy nechci mít rád
holku
holky jsou něžný
počkej vždyť jsi svázala
moje pocity
do jednoho černýho uragánu
a utáhla lano
až mě přeřízlo vejpůl
otevřela jsi bránu
něčeho
co mělo zůstat zavřený
prudce
jsem dopadl
na dno řeky
co jí říkají deprese
proud mě svlíkl donaha
a teď vidíte
jak zasraně křehká je moje
odporná povaha
všichni na mě koukají zeshora
už nikdy nechci mít rád
lidskýho tvora.
Mám vesmír za očima
malý uplakaný hvězdy
až jedna shoří
krev
poteče
proudem.
Čtyři měsíce
a z půlnočních polibků
z tvýho pláče
a tajemství
jsi udělala
nějakýho wattpadovýho sráče
blbečka
co jsi s ním prohodila pár slov
ten ale ví
že jsi kromě mě
nikomu "mám tě ráda"
neřekla.
proč
Proč
PROČ
PROČ?
TAK PROČ KURVA?!
Nekřič. Ona stejně nepoví víc než
"on mi za to nestojí."
Už nikdy nechci mít rád
lidskýho tvora.
nevkládej do poezie
až moc sebe, Oli
zničíš
krásu
tajemství.
zničíš
sám
sebe.
Když důvěra shoří...
