Jsme malý děti s punkovýma myšlenkama
smějem se problémům
co nám zevnitř hlodaj citový tkáně
a naše vůle, celý naše bytí
vkládáme do rukou rodičů
co nás utkali z čirý vášně
ptám se zcela čistě vážně
komu z nás řekli pravdu o světě?
Komu z nás nebylo lháno
že svět je spravedlivý krásný místo
komu z nás Disney necpal
Popelky v modrejch šatech se
souměrnou postavou a blonďatýma vlasama?
Komu z nás bylo do hlavy paraziticky hráno
že se musí snažit víc a víc
že je figurína
co se musí formovat
do tvaru americké modelky?
Kdo z vás věděl že
naše oči zesvětlají pod proudem
emocí
a budou jak zasypaný popelem
zbledlý a sychravý
a že naše těla se
depresí unaví
že život je plnej
špinavejch represí
a fingovaný svobody?
Americký komedie a herci
jejichž citáty jsou výměšky čirýho posměchu
kdo z nich žije tak nízko jako my?
Kráčím osudem, skoro bez dechu
komu z nás cpali
že musíme poslouchat bez vzteku
že máme mít sny
aby nás pak společnost srazila
když se žádný z nich nesplní
a my byli tak zlomený
že už jsme si ani nevšimli
že jsme pod tíhou lží shrbený
tak moc
že už nevíme jak se narovnat.
Ale my nejsme žádný zkrocený děcka
my nejsme loutky vládního osudu
my neutíkáme kvůli jejich popudu
my se nepodřizujem pod oznámením
že to oni jsou námi zvolený
vstaň a dokaž všem
že tvoje sny
budou hodně brzo splněný.
Protože my,
my jsme děti prozření.
