Pojďme svoje dny věnovat
tanci slov a vesmíru
jo já mám v sobě nadmíru
emocí
s jejichž pomocí
se vracím spíš zpátky
než že bych se někam posunul
tam
a zpět
jsem rota vojáků
co bojujou proti vlastní armádě
a ve vší parádě
teď oznamuju
sám sobě
že jsem všechno
úplně
posral.
Měl jsem
tvoje krásný modrý oči
a vlasy dlouhý až do půli zad
co sis je vždycky chtěla ostříhat
možná jsi měla pár vad
ale ty já považoval
za doupě dokonalosti
potají jsem kupoval
cigarety
v podobě tvejch úsměvů
denně dvacet kusů štěstí
každý tvoje slovo bylo
jako kokain v plný dávce
v další várce
pocitů
ale přišel
krach mý osobnosti
protože jsem takovej
idiot
že už to ani není k zlosti
spíš ke krveprolití
kam se poděla
tvá slova
ach krásko
kam jsi uletěla
vidím naše těla
propletený konverzacema
kam jsi šla?
Zhasla hvězdná obloha.
