Chuť odejít
být pryč
a nikdy se nevrátit
unavenej úsměv na tváři
zajdem spolu k hračkáři
pro růžovýho medvídka
ať máš koho obejmout
když všichni odešli.
Chci si zkrátit
cestu
životem
vidíš tu záři?
Toho všeho co jsme vytvořili.
Toho všeho co jsme prožili.
Toho všeho co jsme měli
a co se ztratilo
během jedinýho úderu srdce.
Mám slzy na krajíčku
skoro nedýchám
ale pořád žiju
protože
protože
protože
proč vůbec?
Není to naděje
ani láska
možná slepota
to je ta modrooká kráska
co tě políbí
a ty si myslíš
že jsi na pokraji smrti
tamejství je
že ty
už
dávno
nežiješ.
Všechny pocity vyliješ
na čtvrtku
vznikne Picasso
nesmyslná kresba
co skrývá malej vesmír
byla to tvoje sazba
která propadla
tvoje nesmírný štěstí
co uteklo
tvoje srdce se zrovna upeklo
nad ohněm vlastního smutku
smutek není chladnej a ledovej
vskutku
je to hladovej
žhavej
pocit
co tě dostane pod kytky
a
až půjdeš hřbitovem
a ucítíš teplo pod nohama
ten člověk nezemřel
s nehodama
v kapsách
byl to smutnej
krásnej
anděl
ptáš se
"kam se poděl
tvůj smích?"
Tam někde v troskách našeho přátelství.
Nikdo nemá rád dlouhý básničky
neboj, už jdu
zavazuju si tkaničky
a vypadnu z vlastního života
jako podpis ze špatnýho obrázku.
