růžový listy růží
rubínový rty
a růže se styděly kvést
temperově modrá obloha
jak taková barva vlastně vypadá?
je to naše poloha
ve Vesmíru
jsi Andromeda
a já jsem hvězdnej prach
fialovomodrej pach
tvejch černejch očí
a bílejch pih
Měsíc za Sluncem skočí
a Vesmír zhasne.
ne, jen naše galaxie.
víš co to znamená?
paradoxně paralerní noci
takže jsem stále šťastnej
s tebou
a ty nežiješ
pod hlínou
ale pod
hvězdným prachem
utečem před strachem
ze zapomnění
protože zapomenout
stejně nemůžeme
jsme totiž
paralerně
poskládaný
ze střepů
slunečních slz
z lásky
k Měsíci
co hvězdu donutil
zhasnout naše
životní osvětlení
jako pro kytky láska?
proč žiješ
mezi prachem
když jsi řekl
že půjdem spolu
já chci taky
za Sluncem a Měsícem
nechci šlapat po hlíně
pod kterou spíš sladce
jako
ty
růže
co se styděly
kvést.
možná to nedává smysl
jenže moje mysl
je plná
Vánoc, svetrů a horký čokolády.
ty jsi
se zastal
vlády
nad mým tělem.
Ty, jehož srdce už nebije.
