Osudové setkání

tohle nemůže fungovat

Pohled Marka:

Poprvé za ani nevím kolik dní jsem se pořádně a klidně vyspal. Jsem už nějakou dobu vzhůru a přemýšlím, co se vlastně stalo, unesl mě Erikův šílený bratr, Erik mě málem zabil a Gejmr mi dal pusu. Ne nespal jsem, ikdyž si to myslel, Co to mělo znamenat? Ucítil jsem na sobě pohled, otevřel jsem oči a pohledem se střetl s Gejmrovým. ,, Dobré ráno" ,, Dobré ráno Marku" věnoval mi nádherný úsměv. ,,Jak se vůbec jmenuješ, nechci ti pořád říkat Gejmre" uchechtl se ,, Honza" nic jsme neříkali jen se na sebe dívali. Ani jeden jsme nechtěli přerušit oční kontakt, jeho pohled sklouzl k mým rtům. Těžce se nadechl ,, půjdu udělat snídani" rychle se zvedl a odešel. Proč se takhle chová, přijde mi že v mé přítomnosti je nervózní. Taky jsem vstal a šel za ním, byl v kuchyni zády ke mě. Všiml jsem si že má na zádech šrámy, sotva viditelné ale byly tam. ,, Proč máš stejné šrámy jako já?" opatrně jsem se jich dotkl, otočil se ,, nevím ale nejsou jediné" vzal mi ruce a jemně je položil na svou hruď celkem vypracovanou hruď. Opatrně jsem jel po šrámech opět byly identické s mými. ,,Jak je to možné?" ,, Třeba jsme nějak propojení" chytil mi ruce tak, že je držel ve svých. Skousl si ret a pomalinku, milimetr po milimetru se ke mě přibližoval. Neskutečně se mi rozbušilo srdce, očima těkal od mých rtů k očím a zkoumal mojí reakci...

Pohled Honzy:

Stále se k němu přibližuju a sleduju jak zareaguje, už jen kousek a ucítím jeho rty. Seberu veškerou svoji odvahu a políbím ho. Po pár vteřinách se raději odtrhnu a čekám co udělá ,, Tohle nemůže fungovat" řekl a já se proklínal za to že jsem si na vteřinu myslel že by mi mohl mé city opětovat. ,,Ale za pokus to stojí" dodal a než jsem to stihl postřehnout jeho rty byly na mých. Neváhal jsem ani vteřinu a polibky mu vracel. Tohle mé momentální štěstí zcela jistě nebude mít dlouhého trvání...

Další část, zdá se že se nám Marek a Honza dali tak trochu dohromady. Na jak dlouho? Co Erik?