Osudové setkání

Kdo to je?

Pohled Marka:

Pozvali mě jako účinkujícího na u fest na Slovensko. Těším se, na fanoušky a na tu atmosféru a celkově na Slovensko, bude to sice docela dlouhá cesta ale stojí to za to. Po x hodinách jsem dorazil do hotelu a vydal se na akci. Organizátoři mi dali podstatné informace a já se odebral ke svému stánku. Den ubíhal jako voda, nedokážu ani spočítat kolikrát jsem se někomu podepsal a vyfotil se. Když jsem byl s autogramiádou u konce a chystal jsem se odejít, všiml jsem si jednoho kluka, který stojí opodál. Už jsem si ho všiml předtím, jen mě pozoroval ale nepřišel za mnou.  Nevím proč ale šel jsem k němu ,, Ahoj, všiml jsem si že tu stojíš a díváš se na mě, chceš podpis nebo fotku? Jeho výraz se okamžitě změnil na nejistý ,,Ja som...iba som ťa chcel vidieť" ta nejistota v jeho hlase byla celkem roztomilá, vytáhl jsem poslední kartičku, podepsal se na ní a dal mu jí. ,, Ďakujem ale nechcem tvoj podpis, nejsom fanúšik som..." Zarazil se a vrátil mi kartu s podpisem. ,,To je jedno kto som, zabudni na to." Prohlédl si mě, pak se otočil a odešel. Co to bylo? Kdo to byl a proč mě chtěl vidět, když ne kvůli podpisu a fotce? Záhadný to člověk, navíc ten jeho hlas, přijde mi že už jsem ho slyšel. Doufám že ho ještě někde potkám, chci vědět kdo to je...

Pohled Kela:

Přišel som na u fest s tým, že ho chcem alespoň raz vidieť. Prošel som celý areál a keď som uvidel jeho stánok, zamieril som tam. Viděl som ako sa podpisuje a fotí s tou kopou ľudí okolo neho. Pozoroval som ho, bol unavený ale stále mal úsmev na tvári. V hlave mi behalo niekoľko myšlienok, napríklad ako môže mať tak nádherne modré oči, alebo či za ním mám ísť. To som však hneď zavrhol, ešte chvíľu sa buďem kukať a pak nepozorovane odejďem. Náhle zviedol hlavu a pozrel sa na mňa, do kelu všimol si ma. Usmial sa a ide smerom ku mne, čo mám teraz robiť? Nemôžem len tak zdrhnúť ,,Ahoj, všiml jsem si že tu stojíš a díváš se na mě, chceš podpis nebo fotku?" Čo mu mám povedať, moja nervozita sa zvětšovala. Zrazu vytiahol kartičku podpísal sa naň a dal mi ju. ,, Ďakujem ale nechcem tvoj podpis, nejsom fanúšik som..." Zarazil som sa, nemôžem mu to povedať, podpis som mu vrátil ,,To je jedno kto som, zabudni na to." Naposledy som si ho pozrel, otočil som sa a odišiel než sa stihol na čokoľvek opýtať. Prečo som sa musel zaľúbiť zrovna do neho?...

První část je tady, doufám že se vám líbila a omlouvám se za chyby u slovenštiny. Co myslíte potkají se kluci ještě?