Miluje a nenávidí (PotC fanfikce)

Kapitola 22. - Problémy se objevily a projevily

  Ahoj! Všem, kteří ještě ponocují, přeju hezký večer a těm ostatním dobré ráno :D 

  Dobře, mám tu předem pár věcí na dořešení. Ne, nebojte, nic vážného :D. Zaprvé DĚKUJU a znovu DĚKUJU! Překonali jsme nedávno 3K shlédnutí a už daleko i 350 hlasování, což jsou fakt neskutečná čísla a jsem vám za ně moc vděčná :)

  Zadruhé: původně bych s kapitolou pokračovala dál, teď má trochu přes 2500 slov, ale jelikož bych to protáhla tak nad půl čtvrtého tisíce, rozhodla jsem se to takhle zkrátit pro chvilku napětí, jak to dopadne (stejně si děláš naivní představy Blue, nikomu to napjaté nepřijde..) :DD

  Dost, nebudu to víc okecávat! :D

  Vaše TheBlue

  Celá zasedací místnost přímo překypovala vážnými debatami, hádkami a všemožnými znalými řečmi vážených kapitánů. Každý z nich až do jednoho něco řešil, rozčiloval se a celá ta pirátská vřava nebyla k utišení. Barbossa, jako obvykle sedící v čele, náhle povstal a lžící zacinkal o zlatý pohár na stole. Nemělo to účinku. Další chvíli jen sledoval dění a nejspíš uvažoval, jak tu hluchou bandu idiotů utiší, než jedním pohybem vytáhl z pod opasku svou pistoli, natáhl kohoutek a do prázdna nad sebe vystřelil. Rána se rozlehla celou místností, všichni sebou leknutím trhli a vzhlédli k činiteli toho hluku. Jen Jack nebyl ochotný se na něj podívat. Ještě aby. Zíral do prázdna před sebou, a opřený o stěnu s rukama složenými na prsou, přemýšlel. Ať jde Hector i s celým jeho Bratrským shromážděním k čertu. Nezajímal ho, nic z toho, co kdokoliv ze zde přítomných řekl, ho nezajímalo. Perla je jeho priorita, na co se zaměří, a absolutně nic mu jeho plány nepřeruší.

  „Tímto pokládám čtvrtý Bratrský sněm za zahájený" promluvil tím klidným, hrubým hlasem a opřel se důležitě dlaněmi o stůl. „Nyní vám prosím, předložte své tolary."

  Odříkával to jak dlouho nacvičený monolog. Beztak to byla jen snůška keců, které musel každý pirátský vládce, jenž svolal sněm, pronést. Byla to už víceméně tradice, než slušnost. Sám poté vyložil svůj tolar před sebe, stejně tak ho následovali i ostatní a Gibbs, který přijel společně se zbytkem bývalé posádky na Pomstě, všechny poctivě obešel s kloboukem. Ten se však neplnil všelijakými předměty, jež kapitáni našli po kapsách kabátů, ale již opravdovými, stříbrnými tolary. Byly to mince větší, než obyčejné platební a se znakem, takže si je nikdo nezaměnil. Po třetím sněmu byly vyrobeny úplně nové, poněvadž ty předchozí shořely v prach, když Calypsó osvobodili z lidského těla.

  Sparrow svůj tolar - nejspíš také jediný peníz, který by u něj člověk nalezl - odevzdal s velikou nechutí až jako poslední. Jen krátce vzhlédl do tváře svému prvnímu důstojníkovi, jenž se své překvapení, obdiv a vědoucí úšklebek při pohledu na Angelicu po jeho boku - pirátský kapitán měl vždy možnost přivést si společníka, člena posádky nebo lodního důstojníka - ani nepokoušel zakrýt. Ale krom mírného kývnutí hlavou na pozdrav nic neřekl, už jen z důvodu, že by to působilo troufala a drze během proslovu postaršího kapitána.

  Mluvil stručně, přesto docela dlouho o situaci, ve které se všichni z nich nacházejí. A každý z nich by uznal, že minulý spor se Společností byl jen drobný předvoj. Nyní se očekávalo víc a mnohem vyzbrojenějších lodí, srovnatelné s naprostými skvosty jako byla Dautless nebo Prozřetelnost. Jeden by nevěřil, že může být pomstychtivějšího člověka, než byl Beckett.

  Tehdy dokonce i Jack s Angelicou věnovali Barbossovi pozornost. Ovšem, přestože to bylo nelehké přiznat, měl pravdu. Jsou v opravdu nevýhodné pozici a bez ohledu na to, jak byla Zátoka zásobovaná a chráněná, nebyla nedobytnou.