Miluje a nenávidí (PotC fanfikce)

Kapitola 14. - Vím víc, než si myslíš..

    Já vím, jsem naprosto hrozná, ale nemám nic na obhajobu. Nevydala jsem kapitolu tak dlouho, protože jsem neměla prostě inspiraci. Ani s touhle nejsem nějak moc spokojená, ale co se dá dělat. Hrozně vám děkuju za ohlasy, překonaly jste hranici 50 hlasování a 350 shlédnutí, ani si vás nezasloužím :)

  Jen postarší první důstojník v rohu místnosti vykulil oči, nad mírou, jak se do toho opřel, a jen posměšně zavrtěl hlavou.

  „Ty mi něco povídej, Jacku.."

  Až po chvíli se Angel opatrně odtáhla, když si uvědomila, že jsou před zraky celé posádky. Hluboce dýchali, celým tělem jim probublával známý pocit. A zatímco Jack se s hlubokým pohledem upřeným na španělskou krásku ušklíbal, ona se snažila vyhnout těm neuvěřitelně čokoládovým očím a ty své upírala na jeho hruď, která se teď nadzvedávala rychleji, než předtím. Líce jí nepatrně zrudly, že to mohl zahlédnout jen Jack, který jí věnoval svůj okouzlující a provokativní úsměv, když svou hlavu pozvedla, aby mu viděla do tváře. Chtěla něco namítnou, už se nadechovala pro výtku na kapitánův účet, ale jakoby ji zkameněla ústa, jen s pocitem jeho rtů hořely plamenem rumu, moře a vášně. Bylo to neskutečné. Stále zůstávaly v obětí toho druhého, když se k němu Angel přiblížila a pošeptala mu do ucha: „Obyčejná pusa na tvář.. to stejné platí i pro kapitána.."

  Samolibě se usmál.

  „Neříkej, že ti to vadilo.." s těmito posledními řečenými slovy povolila své objetí a už tak se ztracenou důstojností se vymanila lehce z jeho sevření. Naposledy se ušklíbla a vyšla schody z podpalubí. Jack se jen zmateně rozhlédl kolem a pak nasadil pevný výraz.

  „Do práce, líný krysy!" rozkázal, přestože žádná nebyla potřeba a jakmile se posádka rozutekla, sám se nezpozorovaně vydal za Angel. Stála opřená o palubní zábradlí a hleděla zamyšleně na klidné karibské vlny. Neváhal a s úsměvem se vydal k ní. Přestože o jeho přítomnosti věděla, ignorovala ho, nepříjemné myšlenky se zas a znova draly na povrch.

  ____

  „Děje se něco, lásko?" zeptal se klidně a bez sebemenšího náznaku pochybností. Svíral jí okolo pasu a sám se k ní lehce tiskl, do krku jí dýchal horký vzduch, při kterém se Angel otřásla a trhaně nadechla. Tolikrát a přesto jak poprvé. Sebevědomě se ušklíbl a přitáhl si jí blíže k sobě, že mezi nimi nabyla žádná zábrana. Po jeho jediným dotykem se roztékala jak kostka ledu v ohni a široká, ledová zeď mezi nimi se rozpadala. Chvíli roztála, že oba viděli skrz ní na toho druhého, někdy byla tak nízko, že se dala překročit, ale jindy vzrostla do obrovských rozměrů, že nebylo cesty. Kde byla teď? Jack jí odhodlaně překračoval, jakoby tam nikdy nebyla. Věnoval jí polibek na krk a sledoval, jak si jí opět dalšími polibky pomalu získává. Rukou putoval mezi pasem až na stehno a neustále rozmazloval její krk svými ústy. Nic nenamítala, nechala se jeho dotyky a polibky unášet do vzdálených zemí a na chvíli zapomněla všechnu zlost a vztek, které v ní předtím vyvěraly na povrch. Prudkým pohybem jí přetočil čelem k sobě a usmál se, očima se vpíjel to těch jejích a nechal se pohltit touhou.

  Všude panovala tma, nemohl je nikdo spatřit, přesto ona ten polibek přerušila. Nebylo to správné, už se nechala tolikrát svést.. věnoval jí akorát udivený pohled malého štěněte..

  S povzdechem a slovy: „Promiň, vážně to nejde.." se otočila na patě a rozešla se směrem ke kajutě. Už byla unavená, a proto ihned šla spát, snažící se tak zapomenout na všechno, co se ten večer stalo.

  ___

  „Na palubu! Honem, rychle!" doléhal kapitán na posádku a hnal všechny do práce následujícího rána. Obzor totiž roztrhla dobře známá loď, rudé plachty ovládané jedinou šavlí. Pomsta královny Anny. Barbossa. A ač to bylo naprosto nesmyslné, že by je mohli dohnat, cíl měl právě před sebou a tak nic neřešil. Sám se ujal autoritativně kormidla a soustředil se na jediný bod široko daleko, až si nevšiml přicházející Angel.

  „Co se děj-" zastavila se při pohledu na vzdálený objekt a bez varování Jackovi prudce vytrhla dalekohled z rukou. Sama se zadívala a zorničky se jí rázem rozšířily. To nemůže být pravda.

  „Je to tak, lásko, už je skoro máme" odpověděl bez ohlížení, jako by jí dokázal přečíst myšlenky.

  Jenže když už byla celá posádka dlouhou dobu nachystaná a cíl se blížil, začal si Jack uvědomovat, že na něj čeká. A pak mu došla zásadní věc: s jejich lodí se nemají jak proti Pomstě bránit, a už ani v nejmenším nemohou zaútočit. Již nebyla daleko, nebyl čas na útěk. Barbossa si tu skutečnost dobře uvědomoval a s chladným klidem ve tváři teď sledoval posádku druhého dvojstěžníku, čekajíc na jejich další krok. Nebylo času uniknout, nebylo šance vyhrát, jestliže by zaútočili. A tak poslední způsob, který se však Jackovi příčil do morku kostí, musel svou loď opustit a pokusit se svého bývalého důstojníka Hectora přechytračit.

  Lodě teď pluli vedle sebe a Jack s Angel po boku, která původně protestovala, přešli můstek mezi nimi a stanuli tváří tvář jejich rivalovi. Teda minimálně pro Angelicu.

  „Hectore!" začal zvesela Jack, jen aby zakryl nejistotu.

  „Ach Jacku, ty se nikdy nepoučíš?" objal rádoby přátelsky Barbossa o půl hlavy menšího piráta.

  „Myslíš si, že nevím, co chceš? Ale má odpověď je už předem ne. Takže co počítáš, že teď udělám, Jacku?" s důrazem na jeho jméno se šklebil, zatímco oba piráti na něj hleděli s pozdvihnutým obočím, nechápajíc co tím myslí.

  „A ty se zase nikdy nepoučíš, že předem odhadovat moje další kroky se ti nevyplatí, Barbosso" přimhouřil oči Jackie. Začal uvažovat, co tak asi starší pirát myslí, přeci to nemohl vědět, ne?

  „Já vím" zdvihl bradu „proto se pojistím. Zavřete je do podpalubí!" rozkázal a vzápětí je oba chytli za paže. I Angel už povolily nervy.

  „Ty aroganskej bastarde! Zabils mi otce, to ti nestačí?! Jednou se ti to vrátí, culo estúpida!.." ale než stačila dopovědět, Scrum jí s omluvným výrazem tlačil před sebou k vězení.

  „Neměj strach, Jacku, pomáhat ti s Perlou nebudu. Když o tom vlastně tak mluvím.." mladší pirát následoval jeho pohled a spatřil Perlu v láhvi, jak jí drží v rukou.

  „Kreténskej idiote!" plivl mu do tváře, načež se Barbossa jen samolibě uchechtl a s povýšeným výrazem pozoroval, jak ty dva odvádějí do vězení.