Proč jí nejdříve zachránil a poté vysadil na pustý ostrov?
Proč jí vždy svedl a poté odešel?
Miliony otázek, na které nejspíš nikdy nezíská odpověď. Jsou zničující a čím déle přemýšlí nad minulostí, tím více se jí bolest jak horké železo vrývá do hr...
Tři dny. Pro obyčejného námořníka pouze čas strávený pod vedením kapitána, dotahováním lan, nastavováním plachet nebo i každodenním mytí podlahy, však pro někoho, kdo je sám na pustém ostrůvku uprostřed Karibiku, jsou tyhle tři dny pouze přežívání. Jediná pitná tekutina kokosové mléko či rum, často zakopaný v podzemním sklepě. Bez jídla, bez jediné společnosti. Za to všechno vděčí velkorysému kapitánu Jacku Sparrowovi! Ovšem pro každý, takto chytře schovaný rum, si musí přeci jenom někdo jednou za čas přijet. Ztratit zásobu šedesáti lahví karibského rumu, by byla opravdu škoda. Že na tyhle pašeráky měla Angelica až neskutečné štěstí, zjistila, když se na obzoru objevil menší jednostěžník, pravděpodobně bývalá britská loď.
„Přivažte ty čluny!" zavelel hlubokým hlasem muž vyšší a statné postavy, přibližně okolo pětatřiceti let, oblečen ve značně dražím oděvu oproti ostatním mužům. Pohledem přejel pláž, aby se ujistil, že jsou na správném místě, poté se však očima zastavil na postavě sedící pod palmou. Svraštil obočí a na chvíli se zamyslel, přesto se k ní rázným krokem rozešel.
Angelice spadl obrovský kámen ze srdce a pocítila úlevu a velikou naději, věděla, že nastala šance dostat se odtud. Pouze ho však pozorovala a navenek nedávala své emoce znát. Jakmile se hlasitost kroků zvyšovala a urostlý důstojník se přibližoval, Angel nasadila okouzlující a nevinný úsměv- jeden ze způsobů přesvědčování. Alespoň něco se od toho zpropadeného Sparrowa naučila!
„Copak dělá tak překrásná dáma sama na ostrově?" ptal se šarmantně muž, zajisté její plán zabral okamžitě. Usmála se ještě zářivěji než předtím a klidně odpověděla: „Opravdu dlouhá historka. Ale byla bych vám vděčná, kdybyste mě odtud odvezli." Mluvila stručně a jasně, protože na spousty slov okolo opravdu neměla náladu, pokud to bylo možné, chtěla Jacka vytěsnit ze svých myšlenek. Důstojník vypadal, že mu sice tato odpověď nestačí, ale nekomentoval to, ani se více nevyptával. Pouze se usmál.
„To nebylo přímo ohleduplné" řekl jí a podal pomocnou ruku, aby se postavila na nohy. Ta jí vděčně přijala. S krátkým kývnutím se otočil a vydal se za svými námořníky k onomu místu, kde se pod zemí ukrýval pašerácký sklep. Většina z mužů již lahve nosila do loděk, jiní je rovnali. Avšak ani jeden z nich se netvářil, že by jim společnost cizího člověka vadila, ba je vůbec zajímala. Angel jen zavrtěla hlavou a rozhlédla se po svých věcech, rozhodla se ty pašeráky neřešit. Vždyť je úplně normální mít na jejich ostrově cizí ženu, která jejich dříve zajisté skvělý úkryt objevila během dne. Docela špatný způsob ujednávání odvozu, ale co jiného měla dělat? V jejich "práci" je nechtěla vyrušovat, takže poté, co si donesla veškeré své oblečení, boty, voo-doo a kvér bez nábojů, se posadila opět na své obvyklé místo .
O přibližně půl hodiny později byli nejspíše námořníci se svou prací hotovi a spokojeni, proto teď s několika posledními lahvemi rumu odcházeli ke člunům. Angel rychle vyskočila na nohy, aby našla jejich kapitána, ten se už však nacházel jen několik kroků od ní. Usmál se.
„Víte, že je opravdu zvláštní najít tak krásnou ženu samotnou na pustém ostrově, bez toho, že by se nás snažila jakkoliv přemluvit, abychom jí odvezli?" tmavovlasý muž se choval velmi slušně a ukázněně, nepůsobil jako pirát rumu, ale spíše jako voják.
„Zvláštnost odpovídá situaci" oplatila mu to s úsměvem.
„To ano" zazubil se sympatický důstojník „ale přesto bych si Vaši historku rád poslechl". Rukou jí vybídl ke člunům. Angel si proto rychle přes ramena přehodila kabát, schovala do jeho kapes panenku a kvér, nasadila si klobouk s děkovným kývnutím hlavy se vydala k loďkám. Kapitán jednostěžníku jí následoval.
***
Když celá posádka i s Angel vylezli na hlavní palubu lodi, ihned k ní přispěchal onen tmavovlasý muž a navázal konverzaci. Pousmál se a ledabyle zasalutoval.
„Omlouvám se, vlastně jsem se vám zatím nepředstavil, slečno. Ryan Wilson jméno mé".
„Angelica Teach" odpověděla trochu nejistě Angel. Znala velmi dobře reputaci a pověst svého otce, věřila však, že tohoto muže to nebude znepokojovat.
„Těší mě. Dobře, máme namířeno do západní Indie, poplujete s námi, či Vás máme vysadit na nějakém jiném místě?". Tohle je opravdu divné. Že by to šlo takhle hladce? Nemusela dlouho přemýšlet, věděla, kde se bude Jack pravděpodobně nacházet.
„Potřebuju do Tortugy" řekla rozhodně. Důstojník nic nenamítal, jen jí ukázal její kajutu, protože nechtěl dopustit, aby spala v podpalubí s napůl opitými a nemytými námořníky. Dříve než vešla se ještě optal: „Nechtěla byste se mnou dnes večer povečeřet?" Angel nevěděla, zda-li pozvánku přijmout, či ne, ale podle jeho pohledu odtušila, o co mu jde. Jenomže cíl její cesty vedl někam jinam, vedl za Jackem, za někým, kdo jí zlomil srdce a nejen proto, že za čtyři dny doplují do Tortugy, nechtěla mu dávat sebemenší naději. Bylo to kruté, ale musel to pochopit. Proto ho co nejmileji odmítla, z důvodu, že je unavená a půjde brzy spát.
***
Slunce se již schylovalo k západu a obzor za širým mořem se zbarvil do zlatavé barvy. Angel seděla ve své útulné kajutě na posteli a nechala se zahalit do svých myšlenek. Byla vděčná, že ten obrovský kámen, ležící tři dny na jejím srdci, odpadl, a ona teď měla naději dostat se zpět do nějakého přístavu. Tortuga. Čím více dnů ubývalo, tím cítila, že se její vztek rozplývá pryč. Ale na Jacka byla stále velmi naštvaná, vždyť mohla na tom ostrově zemřít! Sobecký, arogantní, egoistický, dětinský Sparrow! Vzpomínky jí vrtaly hlavou a ona se jich nemohla zbavit. Jak jsem mohla být tak naivní? Jak jsem mu mohla opět podlehnout, vždyť ho znám, po tom všem? Zase mě jen využil, abych nedovolila otci mu ublížit! Jenže ne vždy je mohla ovládnout, proto když ulehla únavou, vylezla na povrch poslední otázka: Opravdu toho lituju?
Tady pro ukázku náš kapitán Ryan Wilson.. :D
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
