Miluje a nenávidí (PotC fanfikce)

Kapitola 3. - „Na slovíčko, kapitáne"

  Angel se nezaujatě opřela o zábradlí na levoboku a pozorovala čeřící se vlny. Bylo další teplé odpoledne a co nevidět by se měl na obzoru objevit záliv, kde Tortuga sídlí. V žaludku se jí usadil zvláštní pocit, protože ač si to nechtěla přiznat, byla docela nervózní a pochybností přibývalo. Možná tam vůbec není. Co se stane potom? Znova odejde? Jak se mu chci vlastně pomstít? Právě poslední zmiňovaná otázka byla nejtěžší. Angelica naštvaně zatřepala hlavou, nechtěla na něj myslet.

  Náhle se za ní ozvaly cizí kroky. S otázkou v očích se otočila a spatřila kapitána Wilsona s úsměvem na tváři, v celé své kráse. Za těch pár dní se jí dostal docela pod kůži, byl úplný opak Jacka, byl milý, laskavý a sympatický a to byl další problém. Snažil se jí přesvědčit, ať zůstane, ale přestože věděla, že toho bude možná v budoucnu litovat, rozhodla se jít za svým cílem. Také se mu s tím svěřila.

Otočila se zase zpět k moři, Ryan mezitím přišel blíž a opřel se vedle ní. Cítila na sobě jeho pohled, podobný, jakým se na ní díval někdy Jack, když na ni myslel. Zase Sparrow!

  „Přemýšlíte nad ním?" optal se viditelně zbytečnou otázkou. Jeho úsměv trochu posmutněl, když Angel nepatrně kývla.

  „Je mi to líto" reagoval krátce.

  „To nemusí" povzdychla si a nechala tmavovlasého muže samotného. Uvědomovala si, že se v jeho přítomnosti chová úplně jinak, z toho měla také docela strach. Dříve než však stihla otevřít dveře do své kajuty, z lodního koše se ozval hlasitě jeden z námořníků.

  „Země na obzoru!" rychle nechala kajutu kajutou a svižným krokem se vydala k boku lodi. Konečně.

  ***

  Když jednostěžník spustil kotvu a sám kapitán Wilson se ujal pádel, dovezl jí až k molům.

  „Opravdu nezůstanete?" zeptal se, zklamání v očích však nezakryl. Pomohl jí vystoupit a opět se na ní zadíval.

  „Nemůžu, víte to" odpověděla se slabým úsměvem.

  „Jistě. Tak vám přeji hodně štěstí, ať pochopí, o co přišel, když vás nechal"

  „Díky kapitáne, za všechno" naposledy se usmála a potom s odhodláním najít Jacka vstoupila na cestu vedoucí mezi hospodami a domy v Tortuze. Už se neohlížela, těmito kroky chtěla za minulostí udělat širokou čáru jako hranici. Teď šla, spíš podle intuice, hlouběji do města, kde předpokládala, že se bude nacházet. Nebyla tu tolik let! Procházela kolem hospůdek, ze kterých se k večeru ozývaly již přiopité hlasy pirátů, a před nimiž stály ženy odhalující víc, než je ve společností přijatelné. Sledovala skupinky námořníků, jež se mezi sebou hádali o lahve rumu a několik žebráků, hrajících ve stínů ulic na rozladěné kytary. Všude plno hudby, rumu a žen. Že jí vůbec překvapuje, proč je toto místo Jackem tak oblíbené! Obezřetně a tiše šla dál, doufajíc, že ví kam. Zastavila až u místa připomínající trh. Několik mužů značně zanedbávajících hygienu tu sedělo za dřevěnými stoly, na nichž leželo zboží všeho druhu. Boty, rum, šavle, exotické ovoce a koření, látky.. ale právě ony zmiňované kordy Angelicu zaujaly. Stál tam právě pirát se světlými vlasy a vousem a momentálně jeden platil. Položil měšec se zlatkami na stůl a několik z nich, svírajíc v ruce, přepočítával. Angel se ušklíbla a nenápadně přišla blíž.

  „Pane" usmála se a kývla hlavou na pozdrav, když se na ní muž otočil. Překvapilo jí, jak mladě vypadá, čekala někoho alespoň o patnáct let staršího. Usmál se svůdným úsměvem nazpět, nejspíše si myslel, že je Angel jedna z těch lehkých žen okolo. Peněz si však na chvíli nevšímal.