Transformers: Osudová cesta 1. ✓ [CZ] [probíhá korekce ]

kapitola #5 - Za oponou s učitelem

Nemohu si pomoci, já jsem fakt šíleně ospalá. Učitelka už si na to celkem zvykla, a začala mě pro změnu obviňovat, že jsem ospalá, protože večer šprtám. A proto mám teď i tak dobré známky. A pak začali ve škole vyzvídat, co se to učím za cizí jazyk. A když jsem jim to neřekla já, začali to vyzvídat od rodičů.

Rodiče se mi doteď nějak zvlášť nevěnovali. Ale teď mě Dominik donutil zkusit Taekwon-do. A celkem mne to zabavilo. Rodiče mají radost, že mne konečně něco baví, takže mě v tom naplno podporují.

Mimochodem, ještě, když se vrátím k večerním záležitostem, tak o tom vím jen já, Ratchet, Optimus, Lennox a malá část jeho týmu, co se na tom podílela. Jinak nikdo. Upřímně, možná to tak nevypadá, ale nejspíš bych potřebovala chvilku pauzu. Protože to, co se mi chvilkami stává, je fakt něco děsného. Například, to oslovování.

Ten pocit, když se paní učitelka zeptá, kdo byl včera na dni otevřených dveří, a proč jme tam šli. A já jí odpověděla: „já jsem tam byl, protože se zajímám, kam v budoucnu půjdu na školu."

A nebo na paní učitelku matematiky místo výsledku u rovnice vychrlím nějakou blbinu.

No a už jsme pořešili i komunikaci, když budu ve škole a podobně. Lennox mi poslal takovou tajnou vysílačku, která vypadá jako takový černej puntík.

Jednoduše si to strčíte do ucha a můžete si povídat. A pak ještě pro využívání takový chytrý náramek. (No, zatím je to spíše jen pokus). Náramek je z transformia, který mi umí prakticky vzato vytvořit, co chci, v přiměřené velikosti. Například: propisku,hodinky,...

No a teď už se vlastně večer všechno, co jsem se učila, hlavně boj, učím znovu v tom novém těle. A je to o mnoho odlišné než normálně. Přijde mi to složitější.Nevím proč. No a teď když už to tak nějak umím, tak mi Lennox vezme sebou do vojenského speciálního střeleckého letounu.

Prý mám okoukávat taktiky. I když, upřímně, nejradši bych si nechala napsat autogram a vypadla. Protože mám z toho celkem strach.

Ani si nedokážu představit tu záměnu. Vždyť já se vůbec nedovedu chovat jako Optimus. To je prostě šílenost. Nejdříve jsem to brala na lehkou váhu. Ale teď už začínám chápat rizika. A přestává se mi to líbit. Neboli - jinými slovy - začínám mít strach.

No a navíc stejně ještě neumím všechno, co bych měla umět. Jednou se mě Optimus snažil naučit létat s tryskami. Naprosto neúspěšně, Lennox mi dal radu, že mám přistávat napřed nohama, a pak hlavou, ale i tak jsem to většinou dělala na opak.

Jednou, když se mi podařilo výjimečně vyletět i celkem vysoko, tak jsem zpátky na zem proletěla stropem základny.

To, jak se Lennox tvářil, když mě viděl, nejde zapomenout.

No a když jsem prvně vzala do ruky meč, tak na to snad taky nejde zapomenout. Připadal mi stále strašně těžký, čili moje pokusy o boj s ním vypadaly jako zpomalený film.

Inu jednoduše řečeno.. hodně jsme se nasmáli.