Transformers: Osudová cesta 1. ✓ [CZ] [probíhá korekce ]

Kapitola #6 - Osud nadešel

,,Blíží se konec školního roku, jak by se teď mohlo něco stát ?" Říkám Lennoxovi, když letíme pozorovat další průběh mise.

Sopka Vesuv - Nečinný stratovulkán Itálie

Poslední výbuch - březen 1944

nadmořská výška - 1 281 m.n.m.

Mise pod krycím názvem - Patroklus

Ta sopka je nečinná. Ale naše přístroje zaznamenaly podivné anomálie, našly najednou z ničeho nic zvětšené množství energie uvnitř sopky. A protože druh a množství energie přesahují pozemské možnosti, půjde se to prozkoumat.

My jsme jen ve vojenském letadle oblétávali oblast a prováděli různé skeny a měření. Zatím co tým TF1 složený z Zeda, Bumblebeeho, Ironhida a Optima. Prozkoumával oblast sopky, jenž byla uzavřena. A bylo na hlášeno, že se tam provádí vojenské cvičení.

Jen tak mimochodem, jsou tři základní týmy – TF1,TF2,TF3, potom jsou ještě zvlášť složené týmy –TF:PR ( průzkumný tým) a TF:ZR (záchranný tým).

Ach jo, nevím ještě, kolikrát to budeme Lennoxovi vysvětlovat, ale týmy se přejmenovávat nebudou. Takhle to pojmenovali poprvé a takhle to zůstane. Tak se tu teď o tom znovu hádají Lennox s Ratchetem. Stejně mu to neprojde, musí se s tím smířit.

Nadhodila jsem, že by bylo lepší místo toho, aby se hádali, dávat pozor.

Lennox mi na to odsekl, že ta mise je stejně zbytečná, že ta sopka je nečinná a že se tam stejně jen propadla zemská kůra nebo něco podobného.

To je teda ale pěkná blbost, jelikož tu žádná zemská kůra nekončí.

Ratchet prolomil naši hádku. ,,Je to celý nějaký divný!"

Já: ,,Já bych spíše řekla že nelogické. Nedává to to smysl, aby byla uvnitř sopky jiná energie než aktivace sopečného krbu."

Na tuto větu mi Lennox rázně odpověděl. ,,Řekl! Ne řekla."

Omluvila jsem se Lennoxovi, který se následně otočil zpět na Ratcheta.

Ratchet: ,,Katka má pravdu. Je to nesmysl - nemůže to být nic jiného, než aktivace sopečného krbu, ale ta to doopravdy není..."

Lennox: ,,Já se z vás zvencnu! Optimus, ty Katko! A už mi je to jedno, nesnáším zamotané otázky."

...Ozvala se obrovská a hlučná rána, za kterou se rozprostřela i tlaková vlna, jenž otřásla zemí a zvedl se oblak prachu a kouře.

Zeptala jsem se Ratcheta, kde všichni jsou.

Ratchet: ,,Zed a Ironhide našli pod sopkou jeskyni a jsou v ní, Optimus je u kráteru, a Bumblebee prohledává okolí sopky."

Lennox ihned oznámil Ratchetovi, ať je všechny zavolá zpátky, a že tam pošle vyškolený tým mineralogů a soptologů.

Nemohla jsem si to odpustit, a musela jsem si rejpnout: ,,Lennoxi, co je to soptolog ? Není to náhodou vulkanolog ?"

Lennox se chystal něco říct, ale Ratchet ho přerušil důležitým oznámením o ztrátě signálu.

Namísto toho, aby se Lennox začal hádat, tak se rozhodl vysílačkou oznámit pilotovi, ať letí blíž k sopce.

Přiletěli jme k té sopce blíž. Zdálo se, že se sopka uvnitř vulkánu začíná propadat sama do sebe. Nakonec jsme byli tak blízko, že přes oblaka prachu nebylo vidět vůbec nic. Najednou jsem skrze oblaka prachu spatřila, jak se ve vulkánu za Optimem propadá půda. I přes to, že létat neumím, jsem si transformovala trysky a pozorovala, jestli se situace nezlepší. Najednou se půda ve vulkánu propadla přímo před ním. Ratchet ani nestihl doříct otázku: ,,Co máš v plá.... "

A vlastně ani nevím proč, ale vletěla jsem tam za ním. Vzhledem k mému umění létání jsem jsem to napálila plnou rychlostí do země a zároveň i do boku skály. Ale to mi je nějak jedno. Důležité je, že jsem Optima stihla chytit za ruku dříve, než se to celé propadlo. Nevím, co to do mě vjelo, to byl reflex.

Jedinečný problém je v tom, že ta skála je v částech z pískovce a my jsme byli zrovna v té části. Skála se sice propadla, ale já jsem se stále držela. Snažila jsem se zapřít na skále nohama, ale buď se to drolilo a opadávalo, nebo jsem tam nedosáhla.

já: ,,Klouže to, nedokážu se nikde pořádně chytit."

Optimus: ,,Tohle nemá cenu, ten pískovec se brzy rozpadne celý."

Já: ,,To neříkej, všechno jde, když se chce."

... Začala jsem cítit nehezké drolení skály, za kterou jsem se držela. ...

Optimus: ,,Víš, co Kalista říkala."

Já: ,,Mě je jedno, co Kalista říkala! A tobě to také může být jedno. Vždyť život máme jen jeden. A také je to to nejcennější, co máme."

Optimus: ,,Je vidět, že jsi připravena mě zastoupit. Ta chvíle jednou nastat musí."

Já: ,,To je možný, ale nemusí teď."

...Najednou se mi pod rukou propadla skála, za níž jsem se držela. Popojela jsem trošku níž ale stále jsem se držela. ...

Optimus: ,,Pust mě, jinak spadneme oba!"

Já: ,,Ne, to neudělám!"

... Pomalu tu začíná být horko a vypadá to, že Lennoxovo nečinná sopka je činná sopka. A navíc mi začínají docházet síly. ...

Optimus: ,,Podívej se na mě."

... Podívala jsem se mu přímo do očí. Najednou bílý záblesk. Začaly se mi hlavou prohánět miliony myšlenek.

Zatřásla jsem hlavou, abych se probrala, otevřela jsem oči, ale stále jsem vnímala tak napůl. Cítila jsem se jako omráčená, zeptala jsem se, co to bylo.

Zaslechla jsem Optimovu odpověď: ,,Vědomosti Primů."

Pak jsem přestala vnímat okolí, a začala pociťovat volný pád. Někdo mě chytil, a vytáhl nahoru. Následně položil na zem, a mával před obličejem.

Začal se mi před očima rýsovat Ratchetův obličej. Skomíravě jsem se zeptala, jestli to je on.

Ratchet hned poznal, že jsem to já, a došlo mu, že se právě uskutečnila proměna.

Já se nedokázala udržet při smyslech, zavřela jsem oči a pak už viděla jen tmu...